Příběhy obyčejného šílenství

V tomto zpracování Příběhů obyčejného šílenství, na mě scény působí vtipněji a tak nějak více promyšleněji, přesto je hra na rozdíl od filmového zpracování taková brutálnější a celá v celém svém kontextu působí, tak nějak depresivně, surově, ale nějakým šíleným způsobem i krásně. Naprosto zde exceluje Ivan Trojan, ostatní zde tak nějak ustupují do pozadí, až na paní Divíškovou s panem Krobotem. Jako první jsem kdysi viděla film a tenkrát mě tam hrozně okouzlila Zuzana Šulajová, jako Jana pro mě byla víc sympatická a taková více lidská. Obě dvě zpracování hodnotím 5 hvězdičkami, protože obě zpracování na člověka působí úplně jinak. (24.06.2013)

Patrím k tým, ktorí i prostredníctvom telky mali dokonalý divadelný zážitok.Vďaka nádhernej vyváženosti vtipu a vážnosti,absurdity a reality, vďaka originalite dialógov, skvelej réžii i sympatickej scéne.Ja originálna nebudem, pretože najviac som bola hotová z Trojana a spol..Milujem tzv.civilné herectvo, ktoré mi bolo dopriané ako dávno nie.Doslova som sa zubila nie len nad hláškami, ale i nad prirodzeným prejavom všetkých predstaviteľov, pretože nie je zďaleka samozrejmý - i mnohí "velikáni" majú v divadle sklon prednášať a kričať.U pána Trojana,Krobota a pani Divíškovej sa toho báť nemusím, naopak užívam si ich stotožnenie s úlohou i užívanie si tohto stotožňovania. (01.05.2010)

Lepší než film. Jedinou drobnou vadu vidím v scénografii. Některá řešení mi přišla samoúčelná, rádoby pokus o experiment. Je však taky možné, že jsem je nepochopil. Jeden příklad: Proč musí Trojan být ve filmu pořád polonahý? Proč se musí pro telefon plazit někam na balkón? Rád bych se scénografa zeptal, co tím myslel. (19.03.2011)

Dejvické divadlo je kvůli sestavě nejspíš moje nejoblíbenější, naživo rozhodně nejlepší, ale pokud není ta možnost, potěší i záznam. Třeba Příběhy obyčejného šílenství jsou na prknech o dost zábavnější než film, vtipy mají lépe vystřiženou pointu, přechody kulis je radost sledovat, ale hlavně dejvické trio Plesl, Krobotová a Melíšková povyšují jakoukoli divadelní hru na vyšší level (třeba vzpomínky na Ucpanej Systém mě táhnou i po letech do kolen) a bez nich filmové zpracování prostě nebylo ono. Smála jsem se a ač je to totéž, film mě opravdu ani z poloviny tak nebavil, takže za čtyři, ač věřím, že naživo by to bylo za plnou palbu bez váhání. (18.01.2020)

Měla jsem to štěstí, že jsem komedii Příběhy obyčejného šílenství ještě před filmovým zpracováním viděla naživo. Byla jsem z ní úplně nadšená a neskutečně mě bavila. Tenkrát tam hrál Jiří Bartoška, jehož výstupy vyvolávaly v hledišti doslova salvy smíchu. Potom přišlo zklamání, když jsem celá natěšená zašla do kina na Zelenkův stejnojmenný snímek, který se bohužel nedržel striktně předlohy, což mělo za následek mimo jiné i to, že některé scény ztratily svou sílu a vtipnost. Každopádně tento divadelní záznam mě velmi přiblížil k mému původnímu zážitku, takže jsem nadmíru spokojená. (90%) (02.05.2022)