Fantom Morrisvillu

„Sotva se Clarence objevila, zašumělo to sborem, jak je krásná…“ Zas jeden z domácích filmů, který se mi dlouho vyhýbal. Jde o komedii/parodii dosti suchou, místy možná až příliš. Nevyvolává totiž salvy smíchu jako spíš trvalý (leč jen) úsměv. Moc příjemně se na film dívá, ale nemůžu si pomoct, z dané látky se prostě dalo vytřískat víc. Tím spíš, když měli tvůrci k ruce tak luxusní herce, a to i ve vedlejších rolích (mými favority byli Lubomír „Lůžko si stelu.“ Kostelka a Jana „Co pak, Allane?“ Nováková). Naštěstí hlášek i všemožných dobrých nápadů je tu i tak slušná řádka. Bohužel ještě něčeho je tu hodně, a to Matušky. Ač jsem se připravil na částečně hudební film, tak ty jeho „šlágry“ se sem vůbec nehodily a děj jen zdržovaly. A proto (i s ohledem na lehkou zmatenost snímku ala liliputův účel apod.) to celkově vidím jen na slabší 4*. „Domníváte se tedy, že se moje choť může bez nebezpečí zúčastnit starodávného obřadu?“ - „Přesně za 8 minut bude v naprostém pořádku. V opačném případě si ovšem poleží 2-3 týdny.“ (13.07.2016)

Nestárnoucí detektivní parodie, z anglického prostředí, s anglickým humorem, a přece po česku. "Umíte řídit letadlo?" -"Trochu." -Ó, vy když řeknete trochu, to už něco znamená. Poletíte mým osobním dvojplošníkem. Good luck." --- "Hello, Brumpby. Starý, čilý otrok Scotland Yardu." -"Jak to děláte, Pinkertone, že jste vždycky tam, kde se něco semele?" -"Jak to děláte vy, že vypadáte jako policista i na svatbě?" -"No, zatím to spíš připomíná pohřeb." --- "Slečno Mabel, to je můj osobní nepřítel Alan Pinkerton. Novináři o něm říkají, že by měl být detektivem. Podle mého názoru by z něho mohl být docela dobrý novinář, kdyby se nestaral o věci Scotland Yardu. No, prosím, postarejte se o něho a nedbejte toho, jak vypadá. Ve skutečnosti vypadá hůř." Nemohla jsem si odpustit těchto pár vět, které ve filmu slyšíme z úst bravurního Jaroslava Marvana v roli typického policisty Scotland Yardu, kterému to samozřejmě musí pálit o trošku méně než fešákovi Alanu Pinketonovi, výtečně zpodobněném mladým Vítem Olmerem. Oba se totiž nachomýtnou k jedné zajímavé svatbě do jednoho zajímavého starého domu... Perfektní scénář, výborná režie, herecké výkony (mnoho herců dokonce říká, že si při natáčení tohoto filmu na běžné poměry opravdu výjimečně užili), to všechno z Fantoma Morisvillu udělalo to, co je, a já bych se ho skoro nebála přiřadit k nesmrtelnému Limonádovému Joovi a Fričově Pytlákově schovance. Vlastně je až neuvěřitelné, jak trefně Fantom Morisvillu zobrazuje prostředí starých anglických filmů, některé repliky a části zápletky jsou jako vystřižené z nějaké takové šerlokholmesovské nebo poirotovské detektivky (či že by snad Fantomas?)... Samozřejmě, že bych nemusela být tak nekritická, ale u Fantoma, jakožto zručně natočené parodie ve starém poctivém stylu, se mi prostě hledat chybičky ani nechce... (07.07.2010)

Po již x-tém shlédnutí Fantoma Morrisvillu od jeho vzniku jsem nenacházel nic, co by mi tato studená komedie suchého anglického humoru mohla ještě nabídnout. Snad občas jen pouhý náznak úsměvu na mé tváři. Hlavní roli v této parodii přisuzuji jednoznačně panu Janu Skopečkovi, který herecky dominoval. V žádném případě netvrdím, že se jedná o nepovedený kus. Mnohým, kteří ještě neviděli jistě úsměv na rtech vykouzlí. (19.02.2013)

Skvělá a nepříliš opakovaná parodie, která staví na povedené atmosféře a suchém anglickém humoru. Výborný je jak Oldřich Nový jako stvořený pro ledově klidného lorda, tak Skopeček jako typicky anglický sluha, který je připraven pro jakoukoliv oběť. A samozřejmě nechybí ani femme fatale Květa Fialová jako nepostradatelná ozdoba českých parodií. (21.08.2010)

"Vyloučíme-li všechny osoby, které zločin spáchat nemohly, dojdeme k závěru, že ho mohl spáchat kdokoli jiný." O této dedukcí Allana Pinkertona můžeme diskutovat, můžeme o ní vést spory, můžeme s ní i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se s ní dá dělat. Je totiž natolik brilantní, že ji nedokáže vyvrátit ani inspektor Brumpby ze Scotland Yardu. Já tedy nemám takový talent jako hudebník Emil, abych si mezi orchestrálním bubnováním, klepáním kladivem na kovové trubky či škádlením trianglu ještě našel čas na četbu, ale on to zvládá s velkou grácií. Mne tedy tahle parodická šílenost vždycky bavila, ale i když jsem se naučil stlát lůžko podle fakírova vzoru, tak ani po mnoha letech se má záda hrotům hřebíků nijak zvlášť nepřizpůsobila. (03.11.2016)