Spanilá jazda

Spanilá jízda je nejpodmanivější v obrazech a náladě. V syrovosti přímého kontaktu, v bezmoci a strachu zběsilého soukolí válečné mašinérie, v bezprostřednosti boje o holé přežití i v potřebě víry k pokračování životního putování. Vše pomalu a jistě plyne k souhrnnému filozofickému přemítání o lidském životě v kontextu s válečným konfliktem na existencionální úrovni. Tím vším dokáže film Oldřicha Daňka zaujmout a uchvátit. Slabinou je rozháranost hlavní dějové linky i celková neuspořádanost konečné krajiny mozaiky. Expresivní herectví, obrazy, jedinečně vykreslená atmosféra i filozofující idea, vícesložkový prožitek ve mě zanechal hluboký dojem. Hlavní postavou existencionálního pohledu na dobu husitství je Ondřej Keřský z Řimovic (velmi zajímavý Petr Kostka), mladý český zemánek. Mocenský boj ho nešetřil a dal mu nesvatější důvod k aktivnímu zapojení. Bezradnost nosí v erbu, na vytaženém meči vlaje odhodlání. Bolest není překážkou, neúprosná krutost doby vrší hromady mrtvých těl a na konci cesty se otázky hromadí v dotěrný hmyz marnosti vznešeného ideálu. Důležitou postavou je Eschweiler z Hohenbachu (dobrý Jiří Vala), německý katolický rytíř. Je to kořistnická podoba války, uvolňující v agresivitu nahromaděný strach a frustrace. Na šlechetné činy není prostor, otázkou je míra strachu a odhodlání, dokážeme si zachovat důstojnost? Hlavní ženskou postavou je Katruše (pozoruhodná Michaela Lohniská), dospívající dívka v doprovodu spříznění husitského vojska. Její role je nenaplněnost romantického očekávání a bezprostřednost. Výraznou postavou je kardinál Henry Beaufort z Winchesteru (vynikající Karel Höger), papežský velitel trestné křížové výpravy. Jeho upřímná nenávist a přesvědčení je příkladné, jeho politické rozhodnutí nediplomatické pro společný zdar věci. Z dalších rolí: vzorný husitský válečník Mikeš (Jaroslav Průcha), pragmatický a důvtipný husitský vůdce Prokop Holý (příjemný Martin Růžek), na slovu síla a zdravý rozum spoléhající husitský kněz Jíra (zajímavý Jiří Holý), všemi způsoby na vývoj situace reagující norimberský markrabě Friedrich z Hohenzollernu (Václav Špidla), jeho hystericky vystrašená manželka Alžběta z Hohenzollernu (Vlasta Fialová), uražený německý rytíř Erkinger ze Sansheimu (Otakar Brousek st.), věrný Friedrichův sluha (Jaroslav Drbohlav), či oběť zuřivé války a Ondřejova nevěsta Anka (Jaroslava Tvrzníková). Po stránce sdělné je Daňkův historický opus podmanivým dílem, omráčí postupy. Výjevy jsou nejpůsobivější v syrově bezprostřední formě. (22.03.2018)

Všechny ty jejich dresy vypadají jako by je právě nafasovali z prádelny.No,ještě že tam nebyl nikde záběr na husitu právě si bělícího zuby.Ale jinak určitě to lepší co bolševik vypotil na téma histórie.Po bolševikovi nikdo nevytlačil na tohle téma (jakobyretra mladých a dychtivých rejžů nepočítám) ani nudli. (26.08.2010)

Film odehrávající se v dobách husitství, pro který je toto období však spíše jen kulisou. Hlavní příběh se stejně tak mohl odehrát v kterékoli jiné době. Hlavnímu hrdinovi vypálil křižák tvrz a unesl nevěstu a on prahne po pomstě. K té dostane jako husitský hejtman příležitost až za několik let, kdy se ocitne se spanilou jízdou poblíž tvrze únosce. Film se tak daleko více než husitství jako takovému věnuje tématu pomsty. Má člověk právo na pomstu? Je nositelem viny jednotlivec, nebo vina ulpívá na celém rodu? Dostane se člověku klidu, když pomstu vykoná na zlomeném člověku, který už vůbec nepřipomíná toho, jehož tvář má člověk před sebou tolik let? Tím vším vyniká Spanilá jízda nad filmy své doby, a to dle mého v mezinárodním měřítku. Film má též velmi sugestivní kameru, což dopomáhá ponuré atmosféře filmu. P. S. Proč srovnávat s Vláčilem. Vláčil je Vláčil a Daněk je Daněk, každý podle svého. Osobně mi taky Vláčil (velmi) často nesedne. Třeba zrovna jeho nejproslavenější Markéta Lazarová mě k smrti nudila, tohle mě oslovuje daleko více. (25.08.2014)

V necelých devadesáti minutách odvyprávěl O.Daněk psychologicky věrohodnější a filmařsky mnohem důmyslnější historický film s husitskou tématikou, než se to povedlo do zblbnutí reprízované Vávrově trilogii. A pokud film působí vláčilovsky, možná je to i tím, že se tento režisér mihne v epizodní roličce. (21.03.2011)

Historický velkofilm (i když s rozpočtem to asi nebylo úplně slavné) z přelomu společenských epoch, už ne schematismus 50. let a povinná adorace husitství, ještě ale husitská éra jako nejvýznamnější historická epocha našich dějin, ještě ne renesance dějinného pojetí profesora Josefa Pekaře, neboť dosud je stále dogmaticky platné pojetí českých dějin dle Palackého, respektive Zdeňka Nejedlého. Oldřich Daněk tedy v roce 1963 točí historický středověký film o husitech, na Vláčilovo pojetí středověku ještě zjevně neuzrála doba. Přesto vznikl film vyprávěný moderní filmovou řečí, bez dobového schematického zatížení, s velmi moderními výrazovými prostředky - kupříkladu strhující subjektivní kamera (Ondřejův útěk lesem je hodně sugestivní), nesynchronní obraz a zvuk (např. při vzpomínce na vypálení Ondřejovy tvrze), časté flashbacky... Zajímavý je i sám příběh pomsty, který ideově nabourává schematickou představu o čistoskvoucích husitech. Velmi originální je struktura vyprávění, dělená do třech epizod, které obsáhly časový úsek několika let, ohnisko příběhu eliminuje historickou epochu včetně všech bitev (ve filmu vlastně není zobrazena ani jediná, jen se nich mluví) v podstatě jen na osudy hlavního hrdiny Ondřeje a jeho cesty ke mstě. Potud velmi podařený historický velkofilm. Škoda pak faktu, že všechny postavy promlouvají jen česky a není rozlišen český a německý jazykový živel, stejně jako se lze podivovat nad matematickými znalostmi středověkých Čechů, když původem prostá husitská dívka hovoří o ,,80 tisících" křižáckých vojáků... (17.09.2012)