Spanilá jazda

Šedesátá léta se v českém filmu jen hemží kvalitními historickými kousky. Husitství tady zdaleka neslouží jen jako kulisa pro hlavní příběh o pomstě, co by měla nejlépe chutnat za studena. Hodně tu rezonuje, jak si každá strana osobuje právo dosahovat svého i za cenu ukrutností na mnoha nevinných. A taky, jak se ve velkém kole dějin chovají ta jednotlivá malá kolečka se svými osobními, mnohdy ne moc ušlechtilými, pohnutkami. Rozhodně jsem ocenil, že je tu doba vystižena mnohem životněji a realističtěji než třeba u Vávry, kde se vlastně jen rozhýbaly postavičky z učebnic. Přestože to filmařskou kvalitou nedosahuje na to, jak středověk pojal třeba Vláčil a herecky to zase nestačí třeba na Hrušínského opus v "Čest a sláva" (který se odehrává o cca 230 let později), je to pořád hodně dobrý film. Jak říká jeden z mých přátel, "Peter the Cube rules". (07.01.2019)

Je samozřejmě obrovská úleva shledat se s husitstvím v českém filmu tak krátce po jiráskovských barvotiskových orgiích v úplně jiném (nejen autorském) stylu. Ale jak už podotkli mnozí jiní, ani Daněk se nezabývá husitstvím ze zájmu o historickou epochu našich dějin, ale opět používá ty reálie jen jako jednoduchou kulisu, aby si mohl řešit jiné, mnohem obecnější otázky. Navíc vedení herců je mimořádně sporné, mužské postavy jsou primárně pasivní a ženské neorganické, příšerné jsou zejména Lohninská a Fialová. (27.08.2024)

Historický velkofilm (i když s rozpočtem to asi nebylo úplně slavné) z přelomu společenských epoch, už ne schematismus 50. let a povinná adorace husitství, ještě ale husitská éra jako nejvýznamnější historická epocha našich dějin, ještě ne renesance dějinného pojetí profesora Josefa Pekaře, neboť dosud je stále dogmaticky platné pojetí českých dějin dle Palackého, respektive Zdeňka Nejedlého. Oldřich Daněk tedy v roce 1963 točí historický středověký film o husitech, na Vláčilovo pojetí středověku ještě zjevně neuzrála doba. Přesto vznikl film vyprávěný moderní filmovou řečí, bez dobového schematického zatížení, s velmi moderními výrazovými prostředky - kupříkladu strhující subjektivní kamera (Ondřejův útěk lesem je hodně sugestivní), nesynchronní obraz a zvuk (např. při vzpomínce na vypálení Ondřejovy tvrze), časté flashbacky... Zajímavý je i sám příběh pomsty, který ideově nabourává schematickou představu o čistoskvoucích husitech. Velmi originální je struktura vyprávění, dělená do třech epizod, které obsáhly časový úsek několika let, ohnisko příběhu eliminuje historickou epochu včetně všech bitev (ve filmu vlastně není zobrazena ani jediná, jen se nich mluví) v podstatě jen na osudy hlavního hrdiny Ondřeje a jeho cesty ke mstě. Potud velmi podařený historický velkofilm. Škoda pak faktu, že všechny postavy promlouvají jen česky a není rozlišen český a německý jazykový živel, stejně jako se lze podivovat nad matematickými znalostmi středověkých Čechů, když původem prostá husitská dívka hovoří o ,,80 tisících" křižáckých vojáků... (17.09.2012)

Pokud máte rádi Vláčila, neměla by vás Spanilá jízda zklamat. Ve třech epizodách, oddělených několikaletými časovými skoky se odehrává příběh pomsty. Pomsty, která musela čekat mnoho let. Proto netradiční struktura. Ve filmu vidíme jen to, co nějakým způsobem souvisí se zápletkou pomsty, k té se ovšem husitský zeman dostane až během let. Samozřejmě je vylíčena i nesmyslnost celého náboženského konfliktu ( již bez komunistického přibarvení ). Precizní kompozice obrazu s dlouhýmí plynulýmí jízdami a povedená hudba dělají z jednoduchého příběhu rozhodně nadprůměrnou záležitost. (14.05.2006)

Značně necelistvý historický snímek plný dějepisných ilustrací a nepřesvědčivých psychologizujících vsuvek. Rozpětí mezi popisem událostí a vnitřními dramaty nic neprotkává; leda dvě stylotvorné tendence – karikatura a pathos. Ani ony ovšem příliš k jednotě nepřispívají: nespojité a vždy samostatně artikulující jen zahušťují ideologickou kaši. (17.09.2023)