Réžia:
So-yong KimScenár:
So-yong KimKamera:
Reed MoranoHudba:
Jóhann JóhannssonHrajú:
Paul Dano, Jon Heder, Jena Malone, Shaylena Mandigo, Margarita Levijeva, Dakota Johnson, Alex Mauriello, Julian GambleObsahy(1)
Joby hraje v kapele a za svou tvorbou si stojí s odzbrojující paličatostí. Jeho ambice hudebníka se však hroutí stejně jako jeho vztahy. Se svou ženou je právě v rozvodovém řízení a zastupující právník je natolik neschopný, že Jobymu nezajistil legální kontakt s dcerkou Ellen, kterou mladý rozervaný muž nezměrně miluje. To si možná uvědomil příliš pozdě, ale nyní o dívenku bojuje s velkou zarputilostí. Niterný a odvážný snímek se nebojí postavit do centra příběhu v zásadě nesympatického outsidera, jehož motivace jsou ale dostatečně upřímné, abychom si k němu přinejmenším rozumově našli cestu. Tlumeně pojatý snímek se dostává ke svým hrdinům až nepříjemně blízko a přináší mimořádně intimní zážitek. Nenabízí jednoznačné rozřešení, spíš míří k zachycení jedinečných nálad a odráží nerozhodnost, nebo naopak přílišnou umanutost svého protagonisty. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (2)
Recenzie (22)
Prvních 30 minut filmu sledujeme Jobyho telefonovat, druhou polovinu se snaží celkem nepovedeně sblížit s dcerou. Joby je lehce nesympatický týpek, který si až při blížícím se rozchodu uvědomil, že má dceru. Počas filmu divák najde špetku porozumění. Děj je poměrně zdlouhavý, záběry jsou zvláštně roztřepané a přiblížené, dialog postav občas postrádá autentičnost. Avšak postavu otce a lůzra si Paul zahrál moc dobře. Přece jen je to jeho parketa, hrát podivíny. Je to také jediný důvod, proč jsem u filmu zůstala do konce a proč získává 2 hvězdičky. ()
Nevadí mi svými činy nesympatická hlavní postava, vzhledem k tomu, že se alespoň snaží o posun k lepšímu se s dá s Jobym i soucítit. Ale naprosto mi vadí Paul Dano. Nevím, co jsem čekal, ale ve svém názoru jsem jen utvrdil. On nepopiratelně má herecký talent, ale je mi velmi nepříjemný a působí příliš slizce a to i v rolích, kde hraje sympaťáky. Každopádně For Ellen pro mě poměrně selhává neschopností o nějakou ucelenou myšlenkou a i těch 90 minut bylo peklo. Hlavně první hodina, opravdu silné byly scény s dcerkou, ale těch je tak málo, že v hodnocení u mě už na více nepomůžou. ()
Docela typická lůzrovinka, která se odlišuje jen neustálým fokusem na obličeje hlavních protagonistů, od kterých si nedržíme žádný distanc za účelem posílení našich empatických schopností a hlubší inklinace ke všem místním antihrdinům. On by tenhle způsob vyprávění mohl mít něco do sebe, jen kdyby nám co chvíli nenaskakovala do hlavy myšlenka, že Paul Dano to v hlavní roli celé sám neutáhne. ()
Klasický případ filmu, na který zapomenete, hned jak vyjdete s kina. Snaží se proniknout do útrapené duše hlavního hrdiny pomocí dlouhých detailních sekvencí soustředěných na jeho mimiku. Velmi originální! Joby se nedokáže smířit s faktem, že jeho manželka, kterou pravděpodobně asi tak pět let neviděl, protože se soustředil na svoji neúspěšnou hudební kariéru, chce právně ukončit jakékoliv styky Jobyho s jejich dcerou Ellen. ()
Joby má našlápnuto na prvotřídního lůzra. Nemá skoro nic a o všechno má během jednoho podpisu příjít. Dost pozdě si uvědomuje, že chce věci dělat jinak, než je dělal doposud, ale osud a okolnosti mu nepřejí. Dostkrát máte chuť ho nakoupnout, přesto doufáte, že zase neudělá nějakou kravinu a fandíte mu vlastně od začátku do konce. Paul Dano vzal do ruky tohodle nesmělého rockera a vytvořil postavu, která mi přirostla k srdci. Odpoledne s dcerkou bylo pro mě jednoznačně nejlepší částí filmu. ()
Reklama