Zombieland: Rana istoty

Jelikož jsem si před pár dny pro osvěžení pustil znovu jedničku, můžu s klidem konstatovat, že dvojka se mi líbila ještě více. Sprintující nemrtví, mezi nimiž vynikají T-800, kopice mrtvých nemrtvých, nedozírné možnosti češtiny při překladu několika anglických vulgarismů (tímto děkuji překladateli titulků, páč jsem se fakt bavil) a herci, kteří se jak dobří holubi vrátili. Jen růžová blondýna Deutschová měla premiéru a mně se ta její úděsná blbka moc líbila. Co se mi moc nelíbilo, byla laciná digitální krev. Ale masakry ušly, i když, pokud jsem dobře sledoval, na střeva ven v hlavním záběru nedošlo. Nu což, vynahradily to uťaté a rozšlapané hlavy, jelikož sranda musí bejt. Hlavní myšlenka hledání domova je možná trochu zprofanovaná, ale čím je člověk starší, tím ji bere vážněji. Fajnový kombajn (vzpomněl jsme si na vrtulníku z jednoho nejmenovaného filmu) a věž v Pise konečně spadla. Nu a pak Murray, řádící jak utržený ze řetězu, to všechno dorazil. Za mě rozhodně spokojenost, jelikož v kině se často nezasměju. A tentokrát jsem se zasmál od srdce. (30.10.2019)

Po obsahové stránce vyloženě špatný film, jehož schematický, slaboučký a lajdácky smotaný příběh o cestě postav z bodu A do bodu B slouží pouze jako nutné pojítko pro sérii komediálních skečů a akčních scén se zombies s kolísavou úrovní kvality. Pochopitelně přitom opisuje od prvního Zombielandu, akorát je to tentokrát všechno mnohem jednodušší, přímočařejší, předvídatelnější a zkrátka ve všech směrech o něco horší. Hlavní hrdinové navíc po deseti letech degradovali do otravných jednorozměrných karikatur, jejichž nesnesitelnost si film navíc plně uvědomuje, ale než aby s tím něco dělal, tak ji využívá jako zdroj humoru (a buduje kolem nich panoptikum záměrně protivných a zveličeně dementních vedlejších postav ve formě personalizovaných stereotypů, aby se vedle nich hlavní hrdinové jevili sympatičtěji). Částečně to zachraňuje akorát celkem zábavná komediální rovina a místy i herci, kteří si natáčení zjevně užívali a je to na nich vidět. Vydařený je sice jen každý třetí až čtvrtý vtip, ale při té obrovské kadenci gagů to moc nevadí. (23.10.2019)

Zatímco některé shovívavé recenze tvrdí, že druhý Zombieland přináší v zásadě znovu to samé jako jednička, není to tak úplně pravda. Při sledování filmu si sice opakovaně říkáte, že konkrétní scény a záběry jsou variací něčeho z prvního dílu, ať už se jedná o zpomalené splatter záběry nebo vzájemné pošťuchování postav. Jenže to je jen mechanický fanservis a tudíž v základu přesně pravý opak samotné podstaty prvního Zombielandu. Ten se svého času stal senzací, protože přišel se svěžím přístupem k zombie bijákům a dokázal je pomocí nadhledu a žánrové reflexe překlopit do chytré zábavy. Dvojka naopak šokuje tím, že nic svěžího ani originálního nenabízí. Jakoby navrátivší se tvůrce za uplynulých deset let postihla těžká demence, takže jen dokola opakují to, co už dělali posledně. Navíc zatímco první film měl nějakou svou kauzalitu a především dokázal vystavět funkční a koherentní svět, tady se vše rozpadá pod rukama. Výsledkem je nechtěná travestie, kde se postavy ocitají mimo svůj svět, zatímco nová realita postrádá jakoukoli soudržnost (což se nejvíc projevuje ve vyloženě nefunkčním a zaměnitelném prostředí samotného finále). Skoro by se chtělo vše zachrátnit tvrzením, že tvůrci tentokrát přišli s důmyslným meta konceptem, který po vzoru klasicky patlalských direct-to-video sequelů nabízí záměrně lacinější a odbytější variaci původního hitu, jenže nic ve filmu takovéto míře nadhledu a koncepčnosti nenasvědčuje. (09.11.2019)

Jakkoli leckdy žehráme na dobu sequelů, které se snaží pouze vytěžit funkční vzorec a o nic jiného se nepokoušejí, málokdy jsme svědky tak krystalicky čisté kopie jako u Zombielandu. Dvojka opravdu pouze bere prvky fungující z jedničky a obvykle se je ani nesnaží nikam posunout, jen jich divákovi naservíruje o něco víc. Takový přístup by se dal čekat u pokračování po dvou letech s cílem svézt se na vlně zájmu, tady se však dekáda odstupu od prvního dílu téměř neprojevila. Opět tedy dostaneme porci drcení nemrtvých lebek, hláškujícího (a roli si viditelně užívajícího) Harrelsona, uťáplého Eisenberga a nekompromisní Emmu Stone. Pouze Abigal Breslin o dekádu zjevně zestárla, a tak se hlavní linka točí kolem jejího dospívání a útěku z domova. Ovšem na logiku můžete i nyní zapomenout, většina chování postav nedává při bližším pohledu smysl, ale s tím si nelámala hlavu ani jednička. Rána jistoty je proto opravdovou sázkou na jistotu a spokojenost fanoušků prvního dílu – trochu více konverzačního humoru, propracovanější akce a pár příjemných cameo roliček. Nenadchne, ale vůbec neurazí. (22.12.2019)

Fleischer tu přitlačil na komedii a byť jsem si chvíli zvykal, nakonec se mi dvojka líbila i o chlup (o hvězdu ale ne) víc než první film. Přispěly k tomu i další postavy, zejména naprosto přesná blondýna Maddison.  No, dobře je to trochu laciný, ale naštěstí tu rozhodně nejde o žádný "pomosun promyšleného děje kupředu", ale  právě o tu bohapustou zábavu slepenou jednoduchým příběhem. Tedy další pohodovej cestovatelskej film a naštěstí nezkaženej žádnýma pokusama cokoliv či kohokoliv čímkoliv obohatit, to nedejbože!  A já se jdu léčit z té pomotidy a vezmu si raději rovnou čtyři tablety, jednu za  každé písmeno (ha, lepší konec komentáře než u jedničky!) (18.09.2022)