Musíme si pohovoriť o Kevinovi

Takováhle deprese na vás dost možná dýchla naposledy u Requiemu za sen. Z filmu vyzařuje bezbrannost, lítost, ale zároveň neuvěřitelná síla. Po odkoukání si nejeden divák bude lámat hlavu, jak někdo dokáže vést takový boj jedince proti davu, ale neunavit se k smrti. Snímek ovšem zrežírovala žena a hlavní postavou je nešťastná matka, a tak je možné, že pánské publikum se nevcítí do vyčítavých pohledů Tildy Swinton jako jejich křehká (a po zhlédnutí ještě křehčí) polovička. (30.05.2012)

Malé děti jsou děsivé. Nejen na Hallooween. Drama skotské režisérky Lynne Ramsayové je vlastně „jenom“ vyhrocenější verzí amerických rodinných filmů o problémové mládeži. Neopouští klasické situace typu „změna prostředí mu prospěje“, ale dovádí je do extrémů hraničících s alegorií, jejíž vyznění je ovšem diametrálně odlišné než v chlácholivých titulech tohoto typu. (Škoda, že nebyl rozvinut potenciál výstupů z fikce, projevující se například během scény v restauraci, kdy Kevin nelítostně vystihne klišé podobných „sbližujících“ rozhovorů.) Abstraktní prostor rodiny nevytváří pocit bezpečí a jistoty, Eva naopak netuší, co od svého vlastního dítěte čekat. Synovo chování nedokáže odhadnout, což vede k jejímu vnitřnímu neklidu, působivě zachycenému impresionistickými záběry na pomezí filmové avantgardy, i ke vnějšímu neklidu jejího okolí. Protagonistka se společenské šikaně, teroru podobně systematickému, jakému musela čelit ze strany Kevina, brání pasivním pokáním. Pokorné přijetí údělu nachází opodstatnění díky zakomponované křesťanské symbolice (kristovská poloha hned v úvodu, jméno Eva), přesto mi přístup „utrpení vykoupené utrpením“ přijde vůči hrdince velmi krutý. Zneklidňující a bolestivý je pro ni viditelně již porod. Mateřství ji připravuje o soukromí, možnost seberealizace i přízeň manžela, který je poněkud ploše vykreslen jako absolutně nechápavý a nečinný element, vytvářející pouhé zdání harmonie. Film bez uhýbání tvrdí, že syn je pro Evu jako zaschlá krev. Špína, kterou nedokáže smýt, vtírává připomínka hříchu tělesného aktu, který zde má čistě reprodukční funkci (po obou scénách pohlavního styku následuje těhotenství). Film je vinou svého ostentativního negativismu nepřesvědčivý jako realistické drama, jako antikoncepce však svůj účel plní bezchybně. 80% Zajímavé komentáře: mcb, DavidS., pezz (18.03.2012)

Mohl to být jeden z nejdrtivějších filmů, co jsem kdy viděl. Mohl to být film, který člověku naloží do mozku takovou nálož, ze které se nevzpamatujete ani za měsíc. Mohl to být film, o kterém by se mluvilo víc než o Class nebo o Honu. Jenže veškerá intenzita, napětí a síla filmu byla zpracováním a mnohými zbytečně zdlouhavými záběry utlumena takovým způsobem, že ten obrovitánský potenciál se zastavil na nějakých 75 procentech, a to jsem možná ještě mírný. Jak už jsem napsal: pryč se zbytečnými záběry, častěji volit hudbu a závěr ukázat jak se říká: ´´na plnou hubu´´. Přesto velmi aktuální téma, osobitě zpracované a geniálně odehrané. (22.06.2014)

Malé děti - nemalé starosti, velké děti - škoda slov... Nature vs. nurture? Řezali Kevina málo, jak se zdálo, nebo to byla mateřská neláska, která v pozadí tahala za nitky jeho činů? Má někdo čistě proto, že měl devět měsíců přechodné bydliště ve vaší děloze, automatický nárok na vaši bezpodmínečnou lásku, a ostatní v případě, že se činy vašeho potomstva jaksi rozcházejí se zákonem, zase nárok na vaše bezpodmínečné doživotní odsouzení, protože za všechno můžete vy? Jsou nevyzrálé, chladné a strach z vlastních dětí pociťující matky vzácné nebo se o tom jen vzácně mluví? Rodí se člověk zlý nebo je do podoby necitelného hajzla vytesán dlátem výchovy a prostředí? Otázky, na které hledají odpovědi generace odborníků i laiků, těžko zodpoví jeden film nebo jeho diváci, já za sebe jen dodám, že mě profesionální i soukromé zkušenosti zatím utvrzují v tom, že jako se někdo narodí bez prstů nebo se slabým srdcem, tak některé osoby přicházejí na svět neobtížené možností citů nebo svědomí. Záměrně píšu možností, protože empatie a morální zásady jsou věci, které dětem postupně přecházejí do krve, není to tak, že děti jsou andílci, dokud je nezkazí hříšná společnost (proto se také uhýbá před diagnostikováním antisociální poruchy před osmnáctým rokem věku). Spíš naopak, protože jestli existuje k dokonalosti se blížící charakteristika mnoha psychopatů, pak je to ta, že psychopat je dítě v dospělém těle... Nemůžu proto souhlasit s hlasy tvrdícími, že malý Kevin je až příliš démonický, spíš mám za to, že hlasatelé podobných postojů nemají s dětmi mnoho zkušeností. Film jako takový naneštěstí postrádá sílu - a nejednoznačnost - předlohy a spíš se podobá stylistické hříčce, v níž je androgynní anděl Tilda vykopnut z nebe a vláčen předpeklím, kterému vládne její vlastní krev, o čemž nám vypráví coby traumatizovaný a značně nespolehlivý vypravěč. Ovšem bezkonkurenčně zahraný a nikoli poprvé si letos říkám, že být členem Akademie, která jí nedopřála ani nominaci, pohybuju se výhradně kanálama. Aspoň by měli nějaký undergroundový hnutí. (26.03.2012)

Tyhle antikoncepční snímky bývají výborný, proto jsem se dost těšil, jak se zase takhle v neděli navečer naseru. No, není to úplná špička typu The Children, Eden Lake nebo Baby blues, ale žádný velký výhrady uvést nemůžu. Tilda Swinton v roli matky vypadá už od podhledu, že denně spotřebuje hrstku tabletek na hlavu, představitelé Kevina jsou s přehledem uvěřitelní, ale zřejmě jsou i tak největší slabinou filmu. Mám pocit, že mně Kevin nezpůsoboval dostatečné pohoršení....ale i tak jsem si po skončení odfrkl jen "takový spratky řezat, solit, pepřit!!!". 80% (06.01.2013)