Musíme si pohovoriť o Kevinovi

Není to fundamentálně promyšlené a motivace hlavního (anti)hrdiny by se hledaly jen velmi těžko, na druhou stranu je velmi složité hledat smysluplné vzorce v hlavě psychopata (?). Tilda Swinton jako vždy fenomenální a sledovat tuhle atmosferickou, hypnotickou depku není příjemné, nicméně i díky režii a někdy až bizarnímu kontrastu barev a nasvícení různých scén je to velmi unikátní a osobitý zážitek. (17.08.2016)

Nevěděl jsem do čeho jdu a po shlédnutí vlastně ani nevím, co jsem viděl. Příběh, který prolíná asi tři časové linie a je neskutečně přeházený. První půlhodina vám v podstatě nic neřekne a já se pořád ptal "Tak kde je sakra ten Kevin, o kterým si musíme promluvit" - toho jsem se tedy nakonec dočkal. Musím říct, že tohle dítko bylo fakt slušný kvítko. Z atmosféry místy slušně mrazilo. T.Swintonová a E.Miller podali skvělý herecký výkon, ale já jsem prostě z toho filmu šíleně zmatenej a vlastně ani pořádně nevím, co se mi na něm líbilo - proto tak slabé hodnocení. (08.05.2013)

Najdi v osmisměrce pro filmovou vědu: "rozstříštěná", "narace", "hypotéza", "subjektivizované", "hledisko", "ozvláštnění" a "segmentace". Posaď se na Masarykovo náměstí a odškrtni si účast na #LFŠ. A pak se zaposlouchej do Mařeny od vedle: "Já myslela, že to bude zase něco takového jako Sám doma, když je tam ten Kevin." (25.07.2012)

Ugh... psychologická antikoncepce v podání Lynne Ramsay teda umí pěkně nakopnout do rozkroku. Formálně naprosto úžasné dílo je negativisticky podvratné od samého začátku, kdy titulní ženská postava (Eva) zarputile trpí už při porodu. Film vypráví střídavě dvě linie: co se dělo předtím a co se děje potom. Vzhledem k okolnostem z obou linií je jasné, že ona zlomová událost měla fatální důsledky pro život Evy, která v linii POTOM čelí nenávisti okolí, samotě a lahvím alkoholu. Protože je Kevin už od útlého dětství vyjádřen jako absurdně zlý a zkažený element, je lehké odhadnout, co se asi stane; přesto divák napjatě čeká, jakou podobu bude exploze nenávisti mít a kolik pozitivních skulinek se v nepříjemné atmosféře objeví. Film je nemilosrdně krutý i ve fázích zdánlivého oddechu - když se u Kevina objeví náznak náklonosti k matce, je to jen proto, že objeví svou velkou lásku. Lukostřelbu. Předzvěst zkázy v tu chvíli dostane jasnější kontury a film pádí k závěru, k němuž se přes několik dalších nevyslovených sviňáren (kauza morče a kuchyňský odpad) rychle přiblíží. Pak už zbývá jen ta krev. Rudá barva, v níž se hrdinka symbolicky koupe na samém začátku a jíž trpělivě odstraňuje ze svého domu, definitivně znehodnotí její život. Brilantně zrežírovaný film zdobí výkon Tildy Swinton a šikovný scénář, jenž dobře pracuje s přeskáčkovitou formou a náznaky osudové události. Démoničnost zrůdně inteligentního Kevina je sice vyšroubovaná ad absurdum, což trochu degraduje onen psychický teror, kterému podléhá Eva, nicméně zážitek to byl příkladně nehezký. (04.06.2012)

Stejně jako kniha má i film své kvality, díky kterým se zážitek ze zhlédnutí stane nezapomenutelným. Psychologický thriller, který předkládá dva směrodatné pohledy na zakořeněné zlo a celou škálu různorodých názorů na mladistvé vrahy, odpovědnost, rodinné zázemí, vyrovnání se se ztrátou a odpovědností za činy své i svých dětí. Zaujmout dokáže klaustrofobická atmosféra plná strachu, úzkosti, sebekázně a nenávisti. Režisér Lynne Ramsay se vypořádal s knižní předlohou, která je částečně vyprávěna pomocí dopisů a nahradil jí skvělou prací s chronologií stěžejních událostí příběhu. We Need to Talk About Kevin nadchne milovníky knižních adaptací, ale i ty, kteří knihu Lionel Shriver v knihovně nemají.http://www.indiefilm.cz/2012/03/20/musime-si-promluvit-o-kevinovi/ (08.01.2012)