Farba citov

Amerika zpytuje svědomí a... natočila o tom hezký film. Všechno je stoprocentně profesionální, diváka zahlcují dobově stylizované obrázky, krásné kostýmy, příjemná výprava - ach ty šedesátky, paráda v každém záběru. Největší bingo obstarávají herci, kteří jsou sice fantastičtí všichni, ale nejvíc mě těšila Bryce Dallas Howard, která si svou zákeřnou hysterickou svini vyloženě užívá. A tím bych asi skončil, protože instantní emoce s uhlazenou korektností z tématu nevyždímaly zdaleka tolik, kolik jistě mohly. Jednotlivé scény jsou bezpečně předvídatelné, nekonfliktní a snaží se diváka pokud možno nerozrušit, zatímco všem svým postavám zajišťují patřičnou odměnu/trest/morální vítězství. Což je dostatečně definující - Černobílý svět je film, který hezky vypadá a příjemně se na něj kouká, ale nenabízí nic moc navíc. (29.01.2015)

Překvapivě hodně silný a emotivní film, který přitom tolik nesází na přílišné tlačení na pilu jak jsem se obával a žádné uplakané drama nás tak díkybohu nečeká. Místo toho jsme dostali chytře budované drama plné překvapivě mnoha zajímavých charakterů, z nichž každý má ve filmu své místo (jenom nápadník Emmy Stone je zde jaksi navíc). Herecky je to parádní a ani nevím jestli si víc chvály zaslouží Viola Davis, Octavia Spencer nebo Jessica Chastain. Střihačské nůžky by ale neuškodily, protože film je místy až přiliš utahaný. Navíc jsem čekal, že konec mě zasáhne víc, protože situace po vydání knížky nebyla přece jenom tolik vyhrocená, jak bych očekával. Ale i tak velká spokojenost. (03.01.2012)

Dobře vystihnuté drama, které ukazuje, jak byla ještě v nedávné době rozdělená společnost, která nebyla pro černochy vůbec růžová. Film krásně ukazuje odpornosti, které byly v té době úplně normální a nikdo neviděl, že tyhle věci jsou něco špatného... Film nemusel trvat tak dlouho, dalo by se to odvyprávět v kratším čase, ale v tomhle případě to ani moc nevadilo. (26.10.2018)

Ženské drama, to je zásadní klíč pro pochopení tohoto vynikajícího filmu. Filmová adaptace slavného románu Černobílý svět, který napsala americká spisovatelka Kathryn Stockett a který se, stejně jako film, celý odehrává ve výsostném světě žen, kudy manželé jen procházejí nebo do něj jen letmo nahlížejí (ve filmu jsou vlastně jen dvě okrajové mužské postavy, které tu mají víc než jen ,,štěk"), ve světě kuchyní a salónků, v dopoledních a brzkých odpoledních hodinách, kdy muži jsou mimo dům v práci, v uvnitř ,,hořícím Mississippi" a doutnajících 60. letech. Tak krásný film o tak strašných věcech. Není divu, že do tohoto světa nedoléhají mužská řešení ,,problémů" (a když už ano, tak jen v ozvěnách), tady se bojuje ženskými prostředky, Ku-klux-klan tu opravdu nehledejte. A tento ženský rastr ovlivnil i žánrové vymezení, vždyť film je víc než čistokrevné drama dobře maskované melodrama (které funguje především emočně), příběh s přemírou patosu, zvláště spjatý se silou psaného (a svobodně šířeného) slova, díky němuž vítězí dobro nad zlem, hlavními hrdiny (spíše tedy hrdinkami) jsou ryze černobílé postavy, což se ostatně ozývá i v českém distribučním názvu knihy i filmu. Dojemný děj pak ale rozhodně není laciný, stejně jako lacině nevyznívá celý snímek, i když samozřejmě z jiného (mužského?) úhlu pohledu se může jevit, že boj za lidská práva měl v USA trochu jiný průběh a nebyl zase až taková selanka, jak se může dle knihy a filmu zdát. I když konec je trochu hollywoodsky plytký, stejně tu před divákem zůstává velmi působivý a procítěný příběh o silných ženách, které dovedou svým specifickým způsobem měnit chod dějin a dopomoci konci (nejen) rasové nerovnosti... (02.12.2011)

Mám to stejně jako POMO. Na tento film jsem se podíval spíše z "povinnosti" a nečekal jsem nic. Na konci se mi ovšem chtělo až brečet a to jsem "starý" cynik. The Help je opravdu skvostný film, který stojí na brilantních hereckých výkonech všech žen v hlavních či vedlejších rolích. Bylo zvláštní vidět Bryce Dallas ve vyloženě záporné roli, ale zhostila se jí parádně, Emma Stone si zde nakročila (teda alespoň doufám) k serióznějším filmům, protože ona na to má (tu rebelku jsem jí sežral i s navijákem a jako dezert jsem si dal časopis Udice, jak by řekl Kryton z Trpaslíka) a Octavia Spencer byla jednoduše skvělá. Normální ženská, přirozený výkon a hodně zasloužený Oscar. No a Viola Davis… ta má prostě smůlu. Poprvé jí Oscara vyfoukla Penélope, podruhé Meryl… tak snad napotřetí to vyjde. To nic nemění na tom, že podala brilantní výkon. Jinak co tu všechno čtu o tom, že bílí jsou tu špatní a černoši hodní a že tenhle film pozitivně diskriminuje… nevím, ani jednou mě to během filmu nějak nevadilo a ne, tohle není pozitivní diskriminace. Nastudujte si laskavě něco z velmi nedávné historie USA (tak půl století tomu platilo to, co bylo ukázáno ve filmu, oddělené vchody pro barevné, o záchodech ani nemluvě.) Takže asi tak. Film mě posadil na zadek a já vím, že i přes jeho délku, jsem se nenudil a rozhodně jsem ho neviděl naposled. 100 %. (05.03.2012)