Policejní divize Rampart

Moverman v divizi zlých poručíků Abela Ferrary a Wernera Herzoga. Nesledujeme proces rozkladu, to nihilistické peklíčko ústředního dinosaura je konstantní. Mění se jen postavy kolem a to v rozsahu rezistence vůči působení paranoiou trpícího Davea Browna. Rudnoucí Harrelson ho dává neuvěřitelně, fungují i vedlejší role (Larson, Foster), škoda jen, že kamera, která má vnést syrovost a autentičnost tím, jak experimentuje s úhly, rotuje či snímá přes předměty, na sebe strhává až příliš pozornosti. „I want you to know, I never hurt any good people.“ - „What about us?“ (17.06.2020)

Woody Harrelson v namakanej forme ako drsný poliš, ktorý má fakt husté reakcie k nadriadeným, právnikom a k iným zmrdom, avšak spôsob, akým udržoval svoju rodinu pokope bol pre mňa trochu mentálny. Rozhodne to nie je akčné a ani krimi! Je to skôr dráma o chlapíkovi, ktorý si rieši veci po svojom a iný názor, ako ten jeho, neuznáva. A vlastne, jeho dcéra ho koniec koncov, nádherne pomenuje, kým vlastne je. Docela ma mrzí pomerne nízke, súčasné hodnotenie (52%) . (11.06.2012)

Film o policajtovi, kterému se rozpadne profesní i osobní život. Kde je problém? Problém, a to dost vážný, je v tom, že většina scénáristických příruček je zcela za jedno v tom, že pasivní postavy, které nikam nesměřují a nijak se nevyvíjejí, prostě nefungují. Často vám v takovým případě nepomůže ani to, že si naverbujete charismatickýho Harrelsona. Zvlášť když z něj uděláte totálně zafixovaný charakter, který nedojde ani poznání ani vykoupení. Je sice hezký a z hlediska vyprávění i nekonvenční, že na místo obvyklé globální analýzy policejní korupce v L.A. po vzoru Tropy de Elite sledujeme vše lokálně prostřednictvím hlavní postavy, která nesleze z plátna, jenže je otázka, jestli je taková metoda úplně vhodná, protože takový film pak často připomíná to, čemu říkám „píchat s pérem na půl žerdi“. Nelze si nevšimnout, že filmové příběhy se svým úvodem, vyvrcholením a závěrem erekci skutečně připomínají, ovšem tady se ten příběhový oblouk odehrává někde ve druhým plánu nebo spíš úplně mimo obraz, zatímco hlavní postava je ve svý odevzdanosti a pasivitě pevná jak Gibraltarská skála v duchu Komenského proslulého výroku „všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest“. (05.06.2012)

Upřímně, nebýt toho, že si tento film Woody šikovně a vtipně zpropagoval, když oznamoval nominace na Zlaté Glóby za rok 2012 (video najdete zde, Woodyho sranda začíná na 5:14) tak bych o tomto snímku asi nevěděl. A byla by to škoda. Rampart totiž má co nabídnout. Je to jeden z těch filmů, na které se nedívá příjemně, je točen digitální kamerou a špinavost je z něj cítit už z prvních minut. Člověk si až říká, že to vypadá jako nezávislák, ale pak se podívá na ta jména (krom Woodyho zde najdete Sigourney Weaver, Stevea Buscemiho, Anne Heche, Cynhtiu Nixon či Robin Wright) a říká si, čím to je, že se takovéhle hvězdy podepíšou pod takovýto film. Nutno ale uznat, že někteří tam mají výstupy trvající jen pár minut (např. Buscemi), takže to možná udělali jenom jako "vedlejšák". Celkově se mi tento film… nemůžu napsat, že se mi líbil. Spíše napíšu, že mě zaujal. Rozhodně zajímavý pohled na jednoho ne zrovna dobrého policistu. 75 %. (15.07.2013)

Upřímně nesnáším tyhle nezávislý rádobyumělecký mrdy, kdy si o sobě tvůrci myslí nevím co, cítící se být artovými bohy a ve výsledku pak natočí takovou, ale opravdu takovou sračku, že se nejedná skutečně o nic jiného, než o totální ztrátu času, kdy onen snímek, jako právě Rampart, nepřináší nic jiného než nudu, nudu a zase jen nudu. Tentokrát je to ovšem o to smutnější, že pan Moverman měl k dispozici poměrně slušný scénář a námět a především luxusní obsazení, ovšem jak s tím vším naložil, tak vlastně i to si zaslouží jistý obdiv, neboť to zazdít takovým způsobem, to smekám. A jak jsem již zmiňoval, mohou za to podle mě jen umělecké ambice pana režiséra, touha natočit a zpracovat ono téma a příběh jiným, netuctovým způsobem, kterým se chtěl zavděčit jistému cílovému publiku, kdy tedy sice nevím, jak moc se mu povedlo, onu diváckou obec přesvědčit, ale běžný divák to prostě nemůže dát bez újmy na duševním zdraví. Bohužel, onen nesnesitelný styl zpracování je tu navíc tak dominující, že přebije i veškerý zbytek, co se ve snímku děje a vyskytuje, tedy zápletku, herecké výkony, atmosféru, emoce, to vše kvůli tomu dře, drhne, nepůsobí, nefunguje. Spousta zbytečných, nicneříkajících keců, střídané naopak dlouhými záběry na hledící, mlčící obličeje, jedno lepší než druhý, k tomu různé mimózní kamerové filtry, tuny zbytečných scén a postav, a jako třešnička na dortu totálně uťatý závěr, bez pointy, a to taky fakt žeru! Rampart je zkrátka chladný, vyumělkovaný blábol, se kterým není skutečně dobré se seznámit a zatěžovat se jím. (22.09.2017)