Policejní divize Rampart

Ono to asi opravdu má vypadat jako seriálový Shield. Podobné záběrování - tj. pohyblivá kamera, věci „překážející" v záběru, střídavé sledování postav buď ze značného odstupu (přes ulici, skrz okno) nebo naopak z detailů jejich tváří. Ale zatímco Shield se díky tomuto režijnímu vedení stával „intimním" pohledem do života špinavých poldů a jejich rodin a zároveň nás vrhnul přímo do centra akce a klidně nás nechal hezky zblízka ochutnat chodník, Rampart se o to jen snaží a všechny postavy přitom sledujeme z dvoukilometrové vzdálenosti a nikdy nám do nich tvůrce nedá ve skutečnosti nahlédnout. A natočené je to naprosto strašně. Nekoukatelné. (01.05.2012)

Těžko může mít tenhle film lepší hodnocení, když se postavy nikam neposouvají, nevyvíjí se, stagnujou a zůstavají na místě. A spolu s postavama je to dost podobný i s dějem - místo příběhové sinusoidy by se tady dala v podstatě nakreslit jen přímka, která nemá začátek ani konec a je rovná. W. Harrelson je suverénní a zkušenej, charismatickej herec, kterej to umí víceméně odehrát sám, ale stejně to nic nemění na tom, že je scénář neuvěřitelně plochej. Ano, je to drama a tam těch zvratů většinou nebývá tolik, ale tohle bylo opravdu málo na to, aby si to zasloužilo nadprůměr. (03.01.2014)

Film o policajtovi, kterému se rozpadne profesní i osobní život. Kde je problém? Problém, a to dost vážný, je v tom, že většina scénáristických příruček je zcela za jedno v tom, že pasivní postavy, které nikam nesměřují a nijak se nevyvíjejí, prostě nefungují. Často vám v takovým případě nepomůže ani to, že si naverbujete charismatickýho Harrelsona. Zvlášť když z něj uděláte totálně zafixovaný charakter, který nedojde ani poznání ani vykoupení. Je sice hezký a z hlediska vyprávění i nekonvenční, že na místo obvyklé globální analýzy policejní korupce v L.A. po vzoru Tropy de Elite sledujeme vše lokálně prostřednictvím hlavní postavy, která nesleze z plátna, jenže je otázka, jestli je taková metoda úplně vhodná, protože takový film pak často připomíná to, čemu říkám „píchat s pérem na půl žerdi“. Nelze si nevšimnout, že filmové příběhy se svým úvodem, vyvrcholením a závěrem erekci skutečně připomínají, ovšem tady se ten příběhový oblouk odehrává někde ve druhým plánu nebo spíš úplně mimo obraz, zatímco hlavní postava je ve svý odevzdanosti a pasivitě pevná jak Gibraltarská skála v duchu Komenského proslulého výroku „všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest“. (05.06.2012)

Moverman v divizi zlých poručíků Abela Ferrary a Wernera Herzoga. Nesledujeme proces rozkladu, to nihilistické peklíčko ústředního dinosaura je konstantní. Mění se jen postavy kolem a to v rozsahu rezistence vůči působení paranoiou trpícího Davea Browna. Rudnoucí Harrelson ho dává neuvěřitelně, fungují i vedlejší role (Larson, Foster), škoda jen, že kamera, která má vnést syrovost a autentičnost tím, jak experimentuje s úhly, rotuje či snímá přes předměty, na sebe strhává až příliš pozornosti. „I want you to know, I never hurt any good people.“ - „What about us?“ (17.06.2020)

Tarantino was right. Neuvěřitelně zabitý film. Woody Harrelson je zlý policajt, jezdí v autě a nesnáší lidi. O druhého Bad Lieutenanta se ale v žádném případě nejedná. Jde vidět, že režisér nejspíš původně natočil tříhodinový psychologický opus, ale když se postprodukci zjistilo, jak je to brutálně nezáživné a nudné, tak to sestříhali na polovinu a vyhodili všechno, co alespoň trochu mohlo připomínat děj. Takže žádná psychologická sonda do duše policajta, policejní nebo rodinné drama, jen zdlouhavá a unylá honba za něčím, co by mohlo připomínat film. Nechápu, jak se podařilo do téhle útrpné nudy přemluvit Sigourney Weaver nebo Stevea Buscemiho. Ti se teď nespíš doma snaží přijít na to, jak tenhle "skvost" vymazat ze své filmografie. Škoda jen toho Woodyho mrhání talentem - ve své úloze je totiž výborný. Btw - The most corrupt cop you've ever seen on screen? Nechtějte, abych se zasmál. (14.02.2012)