To

Pred pár rokmi som sa zaprisahal, že nebudem pozerať žiadne filmové adaptácie literárnych diel amerického spisovateľa Stephena Kinga. Som vášnivým čitateľom tohto autora. Vlastním kompletnú kolekciu jeho kníh. Mnohé z nich som prečítal viackrát. Nechcem si kaziť zážitok z ich čítania spomienkami na nejaké ich filmové spracovanie. Ovplyvňuje to moju vlastnú predstavu deja, prostredia a postáv. Čo sa týka rozsiahlého, kultového románu "To", prelúskal som ho už tri razy a mal som možnosť vidieť televíznu verziu z roku 1990. Režíroval ju Tommy Lee Wallace. No a keďže som už voľakedy dávno zhliadol snímok podľa tejto predlohy, tak som si povedal, že si teda pozriem aj jeho nové prevedenie z roku 2017. Urobil som výnimku z pravidla, ktoré som si sám stanovil. Pustil som si "To" od režiséra Andyho Muschiettiho. Po technickej stránke je to výborné, herecky priemerné, dejovo miestami mierne pozmenené, atmosfericky obstojné. Dám tomu štyri hviezdičky, ale neodpustím si konštatovanie, že TO sa nedá zachytiť vo filmovej podobe. TO si treba prečítať. **** (04.06.2022)

Jestli je film dvouapůlhodinová otravná pruda, nebo ne, se dá vcelku zdařile kriticky indikovat tím, jaxe vám chce v kině chcát. Mně se chce skoro vždycky, protože před tím do sebe zpravidla kopnu jedno až dvě lunga, a celou dobu pak intenzivně zapíjím přesolené čipsy, které sežeru ještě dřív, než začne spektákl samotný, abych tolik netrpěl, když mi zkuzvysynský Cinezmrd za mohutně přežiděných 160 kulí začne svévolně přerušovat parádní půlhodinový reklamní blok nějakým posraným filmem, ať chci, či nikoliv. Pardon, nepatrně jsem se opět nechal nadšením unést, ale cítím se vždycky jako bez předehry brutálně opíchaný do prdele dvoumetrovým černochem, když se tolik těším na skvostný komerční blok úplně zadarmo a někdo mi ho v nejlepším vypne. Ale zpět k tomu Tomu a sofistikované chcací determinaci. Takže, existují předlouhé filmy, u nichž, ač vám málem praská močový měchýř, sedíte přikovaný k sedačce, na hajzl ani nepomyslíte a radši si uděláte uzel na egu, jen aby vám z toho skvělého a napínavého děje něco neuniklo. A pak tu jsou ty, u kterých si celou dobu intenzivně přejete, aby už to, kurva, skončilo, a vy se konečně mohli jít vychcat, avšak nejdete, aby vám náhodou neuniklo to, proč z toho všichni ti přechytřelí gayxperti tolik cákají a ženou to do hrubě přeceňovaných výšin, až nakonec litujete, že jste si zbytečně uháněli problémy s prostatou, protože se u toho dalo chodit v pohodě chcát co deset minut. To „proč“ se u tohohle Toho dá vcelku jednoduše vysvětlit dvěma způsoby. Buď neviděli staré To či nečetli knihu, nebo jsou to prostě kokoti. Toto To a tamto To jsou totiž totálně totožné. Skvělá věta pro kokotavé, co říkáte? To nové To má akorát trochu více efixů, lépe hrající nesympatické děti, makabroznější rejtyng a pevnější režii, ale zase horší atmosféru, patinu i Penyvajse než to staré To. Ale jinak je to nachlup stejná časově přebušená nuda s otravnými fakany, plná obvyklých Štefanových midráků ze šikany a úchylných maloměstských rodičů, jež je jen grafomanskou overturou k famózní druhé polovině s dospělými, a kdyby byla o hodinu (300 stran) kratší, vaše hemoroidy (sítnice) by dozajista zaslaly panu Králi děkovný dopis. Můj měchýř říká „hnusná trojka“, nicméně je žádostiv, jak dopadne ta lepší část. (13.09.2017)

70% Potenciál v kvalitní předloze umlácený zbytečnou snahou strašit na každém rohu za pomoci vyhroceného audiovizuálního terroru. V některých momentech to bylo až příliš úmorné a vysilující. Palec nahoru za to, že se tvůrci nesnaží jet na 80. retro vlně a umí přitlačit i mimo vyjeté koleje (zdaleka nejstrašidelnější postavou je Henry Bowers a Pan Marsh). (26.09.2017)

„Time to float...“ To, jakožto Pandořina skříňka každého správného coulrofobika, sebou přináší pravidelné pulsy nepříliš děsivého strašení, jenž někdy až příliš uspěchaně ukusují z koláče dětského strachu. Způsob jeho zachycení, jakési vložení Kingova obtížně uchopitelného feelingu, je však Muschiettiho devizou. Byly to nevinné časy, kdy se z bodavého hmyzu často dělal koráb pouště, ale se svými obavami, fobiemi a nulovými společenskými statusy jste v nich bez pomoci blízkých byli jen velmi křehký a snadno zranitelný tvor. Pokud se do Part 2 přenesou životní zkušenosti dospělých, kdy je racionální strach už dávno náš dobrý známý, máme se na co těšit.. Nutno ocenit i respekt k předloze a výborný casting od dětských představitelů až po švidrajícího Švéda (na jeho místo zvažovaná Tilda Swinton už asi navždy zůstane lákavou neznámou). P.S.: Sophia Lillis je nová Scarlett Johansson! Ať sním Pennywiseův rudý balónek i se šňůrkou, jestli jí za pár let nebude Hollywood ležet u nohou.. (22.09.2017)

Nic lepšího než To jsem od Stephena Kinga nikdy nečetl. Neuspěchal ho, s textem si dlouho hrál a nakonec vznikl román plný plíživého děsu a všudypřítomného napětí, jeden ze základních stavebních prvků moderního hororového žánru. Televizní adaptace mě svého času znechutila, kromě klaunovy masky v ní nefungovalo prakticky nic. Co říci o filmové verzi? O nejlepší kingovskou adaptaci určitě nejde, vítězství v téhle kategorii stále drží starý dobrý Kubrick se svým Osvícením. Ale umístění v žebříčku filmových zpracování Kingových děl bude mít Muschiettiho snímek víc než důstojné. Určitě stojí za návštěvu kina, velké plátno požitek ze sledování bezesporu zvyšuje. Fanouškům románu se asi nebudou líbit některé (vcelku zbytečné) úpravy, na několika místech režisér trochu nešťastně rozbíjí mrazivou atmosféru komickými výstupy (Georgův úder o hrazení, zastřelení fantoma jateční pistolí nebo probuzení "Šípkové Růženky" polibkem). Mnohé filmy bych si představoval kratší, tady bych neváhal čtvrthodiny přidat. Řada scén je uspěchaná, chybí proces znejistění, nenápadných náznaků ztráty kontroly nad svými smysly. Lekačka má být až tečkou na konci věty. Film taky podle mého příliš okázale předvádí plakátové přátelství, vyskytuje se v něm zkrátka moc velkých slov. Románoví hrdinové své kamarádství víc žili, než aby ho předváděli. Přes všechny dílčí výtky se ale nakonec přikláním k 5 hvězdičkám. Široko daleko nevidím snímek, který by mohl momentálně ve své kategorii s It soupeřit. Pomáhají mu skvěle vybraní dětší představitelé, výborná kamera, odpovídající výprava a hudba, která dokáže nervy napnout k prasknutí. Zkrátka je to tam, i když "tím" myslím něco jiného, než na co se těšili hororoví fanoušci. Muschiettiho To funguje spíš jako temná fantazy, jako dobrodružný příběh party kamarádů, kteří mají už tak nelehké dospívání ztížené soubojem s nadpřirozeným, iracionálním zlem. Celkový dojem: 90 %. (07.09.2017)