Vojnový kôň

Zobrazení člověkem způsobených útrap zvířete vybízí označit Válečného koně za příbuzného Bressonova Baltazara, štafetová vyprávěcí struktura zase připomíná Jancsóovy Hvězdy na čepicích. Uvědomuji si, že jde o příměry divoké, jimž bych měl včas přitáhnout uzdu, přesto nejnovější Spielbergův film považuji nejen za návrat k vypravěčské tradici klasického Hollywoodu Victora Fleminga a Johna Forda (k westernům odkazuje rozvíjení tématu tradice vs. modernita i útok kavalerie na německý tábor, připomínající útoky indiánů), ale (paradoxně) také za pozoruhodný narativní experiment. Zápletka zprvu vypadá prostě a představoval jsem si, s jakou lehkostí ji scenárista „prodával“ producentovi (je tam kůň, je tam kluk, je tam válka), jenže otevření brány oddělující malý svět rodinných sporů od velkého světa války přináší nečekané oživení. Tušený hlavní hrdina je upozaděn a film atypicky přebírá hledisko koně, na co jsme ovšem dopředu nenásilně připravováni akcentováním ostatních zvířat. Otcovsko-synovské drama na pozadí třídního konfliktu se mění v drama vlastenecké, to posléze ve válečný příběh o přátelství a chybět nebude ani odlehčující komediální epizoda. Všechny navenek stylisticky nesourodé děje spojují dvě slova obsažená v názvu, válka a kůň. Film ale válku neukazuje s hyperrealismem Vojína Ryana, představuje nám naopak její přiznaně zkreslenou, skoro dětsky naivistickou verzi (kýčovitá obloha jako ze starých technicolorových melodramat). Před smrtí jsem dopředu varováni významnými záběry, bolestivé scény (poprava) Spielberg zjemňuje mistrnými, byť v jeho režii jaksi samozřejmými vizuálními i zvukovými zkratkami a bitevní scény jsou snímány převážně v celcích, nikoliv v detailech, jež by toho odhalily více. Kritice není podrobována přímo myšlenka války (jako snad v žádném americkém filmu), kterou film předkládá jako nevyhnutelnost. Krvavý celosvětový konflikt slouží k vyhrocení dojemného vyprávění do humanistických extrémů (vyprošťování koně by vydalo na dva absurdní skeče). Nelidskost války Spielberg nepokrytě využívá k odhalení lidskosti hrdinů. Válečný kůň v zásadě tvrdí „život je boj, ale vy ho vyhrajete“. Dnes, kdy pomalu i mnohé hollywoodské filmy váhají a pochybují, jistě úsměvný názor, ale Spielberg jej stále dokáže prezentovat s velkolepostí, díky které budete mít v oddalovaném závěru (znovu-nastolování rovnovážného stavu po předchozích otřesech jako obvykle chvíli trvá) vítězný pocit. Pokud se necháte. 75% Zajímavé komentáře: Lavran, Vančura (23.02.2012)

Název sliboval lehce opancéřovaného hnědáka, jenž má na bocích připevněné vzduchem chlazené kulomety Lewis ráže .303, směrem od hrudníku se mu ježí několik dlouhých bajonetů a okovanými kopyty rozsévá hrůzu mezi klobásy pojídajícími fricky, ale velké dítě Spielberg to pochopitelně chtělo jinak. Hodlalo totiž publikum rozdělit na konzumenty koňského salámu, kteří se odmítají máčet v povrchní medové pohádce a zjihlé, kapesník žmoulající členy spolku devonských koňských fetišistů. Mě nakonec nechal postávat někde mezi a já mohl nevzrušeně pozorovat slunce vylité z břehů, stovky uncí patosu a hřebelcování divákova vnímání hranice kýče.. (06.06.2017)

První půlka celkem solidní filmařina, druhá půlka je ale plná klišé, nelogičností a otravného patosu, že jsem byla místy až zhnusena. A přitom měl Spielberg po ruce tolik výborných britských herců v menších rolích... To nezajímavé "prkno" v hlavní roli raději nekomentuji. Mistr Spielberg nám poněkud senilní, zdá se mi. (29.03.2012)

V první řadě, Válečný kůň je film, který vůbec nepatří do dnešní doby. Dnes už převládají úplně jiné hodnoty než ty, které zobrazuje ve filmu Spielberg. Jsem si navíc jistá, že nebýt v kolonce režie napsáno Steven Spielberg, tak většina o film ani nezavadí. Ano, ten film je taaak strašně naivní, jenže on snad někdo čekal něco jiného než pohádkový rodinný doják? Já teda ne a proto nejsem zklamaná. Mě film dokázal na chvíli vrátit do dětských let. Snad jen Spielberg mě dokáže upřímně rozesmát i u scén, které by mi v jiném podání přišly trapné (husa, vojáci přivolávající koně). Mohl si odpustit některé dialogy, především ty v zákopech s Albertem se moc dobře neposlouchaly (vůbec obsazení Jeremyho Irvina byla hodně nešťastná volba). A taky si myslím, že i Spielberg moc dobře ví, že třeba takovou scénu s vyprošťováním koně mu nesežere nikdo, ale je jasné, co chtěl touto scénou říct. Ta Spielbergovská naivita se mi líbí. Tohle je úplně jiný Spielberg než ten, kterého známe a tak rozumím, že někteří tento film jen těžko překousnou. Něco se ale nikdy nezmění. Kus poctivé a krásné filmařiny. Záběry jako z obrazu, nádherná kamera a výprava, úchvatná hudba Johna Williamse a pár nezapomenutelných scén (kůň vs tank a jeho následné splašení). Nejedná se o jeho majstřík a v jeho filmografii naleznete lepší filmy, já si ale film dokázala užít. (14.01.2012)

Kůň potká kluka, z nějž se stane přítel. Kůň ztratí přítele a nalezne jezdce. Kůň ztratí jezdce a nalezne Němce, z nějž se stane bratr. Kůň ztratí oba bratry a nalezne vnučku a dědečka. Kůň ztratí vnučku a dědečka a nalezne zápřah, z nějž se stane dělo. Kůň ztratí dělo a nalezne přítele. Kolikrát jsme už viděli tenhle příběh? (22.02.2012)