Obsahy(1)
Filmaři Joshua Zeman a Barbara Brancaccio jako malí často slýchali městskou legendu o "Cropsey", která se povídala na State Islandu. Byl to strašidelný příběh, který je měl odradit od toho, aby si hráli v okolí opuštěných budov, které tu zůstaly po Willowbrookském institutu pro duševně choré. Cropsey byl údajně pacient, který odtud uprchl a v noci vraždil děti z okolí ocelovým hákem nebo sekerou. Jenže v roce 1987 se ztratila třináctiletá Jennifer Schweiger a pro děti ze State Islandu se pověra stávla skutečností. Zemam a Brancaccio se tedy vydávají po stopách nejen Jennifer Schweiger, ale i dalších čtyř zmizelých dětí. Realita, kterou ve svém dokumentu odkryjí, je ale děsivější než samotná legenda. (Ruuzha)
(viac)Recenzie (4)
Rozhárané ode zdi ke zdi jakoby autoři nevěděli, kam všude je pátrání zavede. Což klidně může být i pravda, ale pak tomu musí ve střižně dát nějakou ucelenou formu, což zde neplatí. Speciálně analogie, která to celé uvozuje, s bububu urban legend a blairwitchovský segment z ruin jsou vyloženě přebytečné a na úkor prostoru kolem okolností vedoucích k uzavření oné léčebny. Na druhou stranu materiál samotný, zvraty, předsudky i dodnes v mnohém neobjasněný průběh případu jsou natolik nosné a znepokojivé, že to i tak pohltí, ne že ne. ()
Solidní a velmi důkladně připravený dokument ne úplně uspokojivě vyjasněné vraždy dětí na Staten Island. Tendenčnost a předpojatost poměrně malá. Dále viz diskuse. ()
Tento dokument je jako Titanic. Vyjede pompézně, ale do cíle se nikdy nedostane. Atmosféra na záčtku je pamětihodná. 60% ()
Autoři neví, jestli točí strašidelnou báchorku, nebo dokument. Výsledek nefunguje, otravně se vleče a výpovědní hodnota je diskutabilní. Příběhu a zúčastněným autoři škodí démonizací faktů a nepodloženými tvrzeními, kterými suplují nedostatek důkazů. Někde je tam schovaný příběh o vraždách postižených dětí a možné spojitosti se zrušeným ústavem pro duševně choré podložený metaforou Staten Islandu jako odkladiště odpadu všeho druhu. Místo toho honíme bubáky a chodíme křovím. Pevně doufám, že tahle dvojice už nic "dokumentárního" nenatočí, protože být jednou z obětí, tak na ně vyskočím ze tmy a utluču je kamerou. ()