Pohwa sogeuro

Introvertního studenta povyšte na kapitána, smíchejte s rebelem neuznávajícím autority, okořeňte otcovskou figurou, přidejte charismatického (komunistického) zloducha a všechny je protřepejte ve zpomaleně podaných akčních scénách, takže výsledkem není ve finále válečný film, ale nefalšované hrdinské krveprolití, nad kterým by S.Peckinpah a J.Woo tleskali ručičkama. (13.08.2011)

Patetickosť, masovosť, drsnosť, to všetko som čakal, lebo som si myslel, že sa budú snažiť ten film poňať reálnejšie a realita proste taká býva, nebýva ideálna, preto v životopisných filmoch alebo všeobecne filmoch podľa skutočnosti nemôžte čakať, že sa postavy budú správať tak, ako chcete vy, takže to mi nevadilo. Išlo mi najmä o to, ako spoja vojenskú stránku s dejom, aké prvky tam pripoja, aby to bolo zaujímavé a aby to nebolo nudné, ale zároveň aby sa dala nasať aj atmosféra. Urobiť medzi tým ten správny kompromis je ťažké a myslím, že tento film z toho vyšiel priemerne, budem si ho asi pamätať len ako ďalšiu masovú popravu, ako ďalšie hrdinstvo, no niektoré momenty sa dali vytušiť. (30.11.2013)

Fuúu... ono nechce sa veľmi do toho, celkovo nie tak dávno som ázijsku filmovú kultúru veľmi nemusel. No už nejakú dobu si vyberám to naj. podľa hodnotenia tuna na CSFD a musím uznať, že som robil takpovediac chybu. 71: Into the Fire je ďalšia ukážka toho ako im to tam ide... nenudil som sa, držal som študentom palce, prekvapil nekompromisný koniec... dobré to bolo... vojnovo - akčná pecka ako sa patrí. 8/10 (01.01.2011)

Možná to bude znít divně, ale je příjemné vidět válečný film, kde se to nehemží Amíky, Němci a Sověty a kde Asiati nejsou jen ti zlí a špatní. Navíc, Asiati - a zde Korejci konkrétně, kteří mají pro dramata cit - dokáží ty emoce nahustit. Prostě jsem pustil slzu, no... Tohle je vlastně úplně první korejský válečný film, a vlastně první film o korejském konfliktu vůbec, co jsem kdy viděl. A odkojen M.A.S.H.em je velmi příjemné vidět v této pohnuté době korejské vojáky a civilisty i jinak, než jen jako směšné, humorné a v podstatě zkarikované postavy. (01.08.2014)

Po zhlédnutí "71: Into the Fire" nikterak nepřekvapí informace, že nadcházejícím projektem režiséra má být americký remake "Killera" Johna Wooa. Peklo korejské války je zde ztvárněné jako hyperrealistická vřava zaplňující plátno dokonale nasvícenou destrukcí a tvářemi aktérů permanentně pokrytými působivým povlakem prachu, potu a krve. Bombastické bitvy, manýristicky inscenované s důrazem na sebemenší smítko vymrštěné explozí, střídají patetické sekvence male bondingu. Ženy zde mají místo pouze jako přehnaně empatické ošetřovatelky či matky, které hrdinové zanechali doma a k jejichž freudovsky líbeznému obrazu se uchylují ve vzpomínkách. Zpracování reálné události, kdy 71 studentů bránilo budovu venkovské školy a zadrželo tak postup severokorejských jednotek, se namísto piety ubírá cestou opulentní žánrové fantazie, která nesoudně glorifikuje hrdinské prolévání krve. Finální stand off, jenž megalomanským vršením těl protivníků i zpomalenou grácií oddalovaného hrdinského umírání nechává blednout i závěr "Divoké bandy", přesně zapadá do celku, který představuje juvenilní fantazii války. Jen lesík za sídlištěm a klacíky v rukou hochů vystřídaly nákladné exteriérové sekvence s pyrotechnickými exhibicemi ve všech plánech záběru. Jediný rušivý prvek v této štědře dotované hře na vojáky pak představuje absurdní product placement - dva dlouhé detailní záběry na vycíděné rolexky zářící uprostřed sekvencí, kde všichni a všechno jsou pokrytí pečlivě naaranžovanou špínou. (16.09.2011)