Pohwa sogeuro

Další korejský válečný počin, který byl protentokrát natočen k připomenutí uplynutí 60 let od začátku Korejské války. Tento film byl pro mě opravdu krokem do neznáma, neboť u předešlých dvou snímků byla záruka režiséra. Zde jsem fakt byl na vážkách, zda si film pustit. Podle převážně nadprůměrného hodnocení jsem se nakonec rozhodl pro. Pohwa sogeuro je typickým produktem korejské kinematografie. Asi bych začal s akčními sekvencemi. Ty byly bravurní, šel mi z nich mráz po zádech a působily nesmírně propracovaně. Všechno to vyvrcholilo závěrečnou půlhodinkou, ze které se tajil dech. Přišlo mi, že tento film snad nemohl mít rozpočet pouhopouhých 10 milionů dolarů, protože ty scény působily, jako že film oplývá vysokým finančním kapitálem. Dále opět zahráli autoři na divákovy city, protože to je film podle skutečných událostí, a také ty samotné kamerové záběry na umírající studenty musí obměkčit i toho největšího tvrďáka. Ještě musím pochválit hudbu, která umocňovala již tak bravurní zážitek. Příběh ani nemusím hodnotit, protože ten se doopravdy odehrál. V rámci korejské konkurence špička, lecjaké západní filmy by si měly z těchto filmů vzít inspiraci. Za mě dávám 89 % (30.05.2017)

Chtěla bych dát pět hvězd, protože co se Leemu nepovedlo v Sayonara itsuka, to se mu povedlo teď - já vím, že se děj nedá srovnávat. Mám na mysli to jak na mě filmy zapůsobily po emocionální stránce. Konec jsem prostě probrečela, přišlo mi strašně líto těch zmařených životů. Ti kluci měli život ještě před sebou... Ale právě proto zůstanu u čtyř hvězdiček. Řemeslně je film perfektní, nic jinýho jsem ani nečekala - počínaje hereckými výkony, kamerou a muzikou konče. Tu pátou nedám prostě proto, že "válka je vůl." (22.04.2012)

Příliš se mi nelíbí koukat na rákosnické filmy. Jejich ksichty jsou totiž k nerozeznání a těžko se v nich orientuje. Korejci nicméně točí nejlepší válečné filmy na světě, takže moc nemůžu jinak. Tahle skutečná událost je něco neuvěřitelného a válečná vřava na hranicích únosnosti, takže jsem byl po skončení zdrcený jak emocionálně, tak fyzicky, protože počty mrtvých se kvapem blížily killcountu největších masakrů. 100% (12.04.2017)

Nečekal bych, že John H. Lee, po skvělém emočním dramatu Nae meori sogui jiugae (A Moment to Remember), natočí válečný film. Než jsem si ho pustil, měl jsem celkem obavy, jenže ty se rozplynuly po prvních pár scénách. Výborně natočený film, který je doprovázen podmanivým hudebním doprovodem. John prostě umí. (23.10.2010)

BUDEME S NIMA BOJOVAT I NAŠIMA HOLÝMA RUKAMA! JSME VÁLČÍCÍ STUDENTI...../// Předpokládám, že cílem úvodní válečné scény není jenom předvést, že režisér byl zřejmě jeden z těch, kteří šli zachránit vojína Ryana (pokud to nebyl Ryan sám), ale jistě (hlavně!) navnadit. Povedlo se! A co dál? Oh Jung Beom je cucák, kterýmu teče (korejský) mlíko po bradě, v první bitvě nedokázal ani vystřelit a téměř mu odešel sluch, ale terazky je z něho velitel. Severní armáda je plná sráčů a vymytejch komunistickej mozků (nemám důvod nevěřit) a on má na starost 71 válečných studentů, kteří mají víc problémů sami se sebou, než z Korejskou válkou. Pak už jen několik přestřelek a závěrečnej ,,mač“. To mezi tím je filmová vzpomínka na 71 hrdinů z Pohangu, kteří 11 hodin ,,šlapali vodu“, a která se nevyhne scénám plných chrabrosti (že by sovětský člověk záviděl) ani troše patosu – na druhou stranu, hrdinové si jistou GLORIFIKACI zaslouží. Byť pro mě je to občas nezáživný, ale hlavně citová linie mě nebere (mámu má přece dneska kde kdo). Tady by se mohli učit u soudruhů v CCCP. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Největším hrdinou Korejské války, kterýho znám je Hawkeye Pierce. 2.) Zajímá mě, jaké jsou děti v korejským pasťáku. 3.) Jsem opravář elektroniky LG a nevím, která část těla se má při opravě používat nejčastěji. 4.) Zjistím, proč nemám do tanku pouštět lidi s termosem. (Ani když mi běží naproti!) /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (01.04.2011)