Kokuhaku

A sakra...tak tohle mi téměř vyrazilo dech! Natočeno naprosto fantasticky, úžasná kamera i hudba. Už úvodní, 25 minut trvající scéna, mě docela ohromila, protože byla stavěna tak, jako se u běžných filmů dělají scény finální, vrcholné. Kvantum lahodných zpomalených záběrů podbarvuje parádní hudba a jako třešnička na dortu je tady do detailu propracovaný scénář, který má tolik vrstev...! A přitom je to všechno natočeno tak sebevědomě, ten rejža to prostě má v malíčku. Napadá mě jenom jediná výtka, a tou je pompézní výbuchová scéna, která předchozím dějem a obsahem filmu tak nějak drhne. Jinak ale opravdu povedený pokus přiblížit se Parkovi (ale přesto, Oldboy nebo paní Pomsta jsou ještě o kousek dál), doufám, že se na to taky podíval a srovná to se svým posledním odvarem jménem Bakjwi. (31.03.2011)

Pro matku skoro dvouleté dcerky je to silná káva, ale ta pomsta je jak víno, to bych ani já nevymyslela :). Uživatel Lazyt k tomuto filmu napsal do diskuze, že "Ten film byl tak úžasný, že od té doby co jsem ho viděl, nevím na co se mám dívat." Já s ním naprosto souhlasím. Po skončení filmu jsem byla skoro až okouzlená, přemýšlela jsem, kdy jsem naposledy viděla něco tak geniálně promyšleného a vymakaného, jak obsahově, tak i vizuálně a nemohla jsem si vůbec vzpomenout. Byla jsem toho filmu vyloženě plná, nic jiného pro mě neexistovalo. Líbí se mi ta jistá odlišnost, zajímavost, kterou pokaždé nabídne asijský film (ovšem ta jistá forma něhy, která se v nich často vyskytuje, tady z velmi dobře známých důvodů pochopitelně chybí). Film nabízí spoustu podnětů k zamyšlení, postupně graduje, odkrývá, v divákovi mění jeho pocity každou chvilku, aby ho nakonec totálně rozsekal. Jen dodám, že herečka Ai Hašimoto, která zde představovala jednu z žákyň, má silné kouzlo a podle mě před sebou i velmi slibnou kariéru. (19.08.2015)

Hned na první pohled člověka zaujme technická stránka filmu, výbornou kamerou, střihem, hudbou a tolika flashbacky a hlavně zpomalovačkami, že jsem si připadal jako při hraní Maxe Payna :-). Krapet složitější je to ale s obsahem, příběhem. Ten byl rozhodně silný, avšak měl jsem problém ho brát vážně, a to kvůli pramálu zkušeností s japonskou hranou kinematografií, resp. mentalitou tohoto národa. Takhle to vypadalo, že je tato východní země ovládána psychopatickými mladistvými, kteří mohou bez jakýchkoliv problémů terorizovat a zabíjet kohokoliv aniž by jim v tom někdo z dospělých bránil nebo je zato trestal. Jestliže to beru jako nadsázku, tak ta mi k tématu filmu moc nepasuje a tudíž nefunguje. Asi budu potřebovat více zkušeností s danou kinematografií, abych si na ni patřičně zvykl, v tomhle případě to vidím na 4*. (25.08.2011)

Nepřiznaný japonský spin-off Parkovy tetralogie (počítám i povídku Cut) o pomstě. To tu zaznívá (a zaznívat bude) často. Ono to tak totiž; chtě nechtě; působí. Možná i více než by bylo záhodno. Rovněž výtečně vymyšlené i netradičně rozpracované téma pomsty z více pohledů, rovněž nápaditě natočeno, ale i přes kvality začátku a úderného závěru je to během druhé třetiny roztahané, mnohdy až nezajímavé. (31.03.2011)

Film má štěstí, že je vyprávěn zrovna tímto příběhem, protože kdyby to bylo jinak, tipuji, že by měl o dost nižší hodnocení. Když se nad tím člověk zamyslí, tak zjistí, že je to jen obyčejný film o pomstě za smrt dcery a o tom, jak zhoubná je samota. Čekala jsem nějaký víc šokující konec – nutil mě k tomu celý film, připadalo mi to, že se chystá nějaké velké odhalení, a ono v podstatě prd. Určitě to není špatný film, jen místy až moc tmavý na můj vkus. Zajímavě to ukázalo posedlost (ať už Oidipa nebo zlomené matky), kam až dokáže zajít. Ale i tak odcházím trochu s rozpačitými pocity, že mi snad i něco k dokonalosti chybí. Řekla bych, že jako knížka to muselo mít větší grády. :-D Ale určitě v ní nebylo tak zajímavě „ukázáno“ vracení času. Slabší 4*. (09.09.2012)