Utorok po Vianociach

V jednoduchosti je síla. Zachycený trpký rozpad jednoho manželství je zbavený jakýchkoli odboček, kudrlinek a přídavků. Snímek se soustředí na hodnověrnost situace a přesné psychologické herectví. V mých očích to funguje, vzbuzuje přesně ty emoce, které chce a má. Není tam cokoliv navíc, a tudíž ani nic nepřekáží a neruší. Celkový dojem: 90 %. (24.10.2017)

Je všeobecně známo, že filmy rumunské nové vlny si zakládají na minimalismu. Radu Muntean však ve svém čtvrtém celovečerním filmu dotáhl tuto strategii až na téměř nejvyšší možnou míru. Většina scén je komponována do jediného statického obrazu, ve kterém se odehraje určitý dialog. Tyto scény se navíc odehrávají v šedivých bytových prostorech. Muntean nás tak svým minimalismem doslova nutí pečlivě sledovat herecké výkony a pomalý vývoj jednoduchého příběhu. Navzdory nenápadnému vývoji film pozvolně vrcholí až do závěrečného záběru, který je, podobně jako u mnoha jiných filmů rumunské nové vlny, velmi působivý, významotvorný a ukončený ostrým střihem. Hezká ukázka naprosto jednoduchého a civilního filmu, který ale má přesto hodně co říct. (18.05.2013)

Mezi blockbusterem a artfilmem na jedné straně a historickým a sci-fi filmem na straně druhé leží malinkaté území snímků ukazujících dnešní každodenní průměrný život nenápadné většiny, která se ztrácí v lesku hrdinů. Při pohledu na vlastní život nemáme stejně podivný pocit jak při pohledu na podobný život ve filmu. Jen plátno totiž najednou vypíchne, jak nudná, stejnotvárná, zaběhlá a obyčejná je naše každodennost. Vlastně si na vše rychle zvykneme a pak již žijeme skoro automaticky - jedeme po zajetých kolejích, pokud kolečka nezadrhnou nebo nevykolejí. Láska, city ... nepleteme si pojmy? Pokaždé je to stejná intenzita a stejný prožitek - po pár dnech zamilovanosti i po 5, 10, 25 letech? Opravdu? Možná víc než city lidi ve skutečnosti drží pohromadě spíše majetek, děti, zvyk, strach ze změny? Jak oživit a vybarvit každý den? Kde vzít tolik radosti a lásky? A jak je rozdělit mezi všechny, aby nikdo netrpěl a nestrádal? Kdo na to zná odpověď, je šťastný člověk. ___ Tento film by se měl povinně promítat všem, kdo očekává od partnerství konkrétně i od života obecně nehynoucí svátek a zábavu. Akorát nikdo dnes nechce o povinnosti ani slyšet. (22.03.2011)

Rumunský film, ktorý je silný vo svojej forme. V zásade nám v niektorých scénach statická kamera ukazuje rozpad jedného vzťahu. Muntean síce prichádza s univerzálnym nápadom, ktorý je aplikovateľný podľa mňa všade vo svete - ale zakončuje to podobne ako väčšina rumunských režisérov. Momentom keď som si všimol podobnosť to pre mňa stratilo trošku zmysel. Také to... už sa stalo a ideme ďalej. Uvedomujem si že civilnosť a realistickosť vo filme tento koniec podporuje ale ten smútok čo som z toho mal som potreboval skrátka silnejšie zadefinovať a neuspokojiť sa len s tým - Aj toto je život. To je jediná výčitka a je vyslovene subjektívného rázu. Inak herecky, významovo a emočne vyšperkovaný film, ktorý treba vidieť. (18.09.2020)

Civilná nezávislá dráma, ktorá mapuje rozpad jedného manželstva - pomalým, nenásilným spôsobom a čo je najlepšie veľmi realistickým. Všetko čo tu odznelo akoby písal život, vrátane reakcií jednotlivých postáv. Na druhú stranu, postava milenky mi prišla trochu nedotiahnutá. Tiež jej reakcia na stretnutie s manželkou mi prišla trochu neadekvátna, vzhľadom k tomu, ako celý ten vzťah brala (netlačila na pílu) a že sa k spoločnej budúcnosti vôbec nevyjadrovala. A hlavne, v prvom rade v tej scéne išlo o zuby pre malú. Celkovo ale som spokojný, nadpriemer. 75/100 (16.05.2019)