Blondýnka

Andrew Dominik chtěl zjevně tnout do živého, což je u tohohle příběhu velmi složité, protože "dekonstrukce Marilyn" je v podstatě mainstream - další film jednoduše rozebírající, jak byla nešťastná a jak žila život v masce, by fakt neměl smysl. Tvůrci tedy nabízí film, u kterého se nejde dojímat, nejde souhlasně kroutit hlavou nad narativem, který se odvíjí přesně tak, jak čekáme. V mnoha ohledech to je povrchní film - po površích klouže a ulpívá na nich, mnohdy nepříjemně dlouho. Ikonické obrazy z života Marylin protahuje tím nejméně příjemným směrem. Místy to balancuje na hraně směšné doslovnosti a řešení je, že to ještě zdvojnásobí intenzitu. Je to rozhodně skvělý experiment. 4 a 1/2 (29.09.2022)

Ana de Armas je roli sexuální ikony 20. století naprosto boží, takže jistě nepřekvapí, že tady mužská část nemá problém přitlačit na hodnocení, zatímco ženská sekce demonstrativně předstírá nezájem. Dominik zvolil značně netradiční styl vyprávění, který určitě nesedne každému, ale díky tomu vznikla řada snových sekvencí. Především skopnutí JFK z piedestalu je dokonalou ukázkou boření mýtů. (22.10.2022)

Téměř tříhodinové „misery porn“ televizního vzezření, které svou náladovou a vizuální monotónností ubíjí už po prvních 45 minutách. Ana de Armas podává odevzdaný a vtahující výkon, ale přál bych si ho vidět v jinak pojatém snímku. Pár scén (zvlášť těch s embryem) vysloveně překračovalo hranici citově vyděračského kýče. (20.12.2023)

Temná retro-depka se sveřepým uměleckým rukopisem, specifickou formální estetikou a strhující hereckou kreací Any de Armas, která hraje dosud nejambicióznější a nejnáročnější roli. Výrazovými prostředky se Andrew Dominik občas chce podobat Terrencovi Malickovi, především svojí snahou o dlouhé procítěné expozice a voice-overy, ale daří se mu to tak napůl. Malick to má v malíku lépe a vybíra si pro svůj styl vhodnější příběhy, kde si to může dovolit dělat. Lépe se totiž dívá na dlouhé záběry "zvuků přírody", než-li sledovat 3 minuty v jednom záběru ubrečenou ztrápenou holku, jakkoliv famózně zahranou. Občas formální fajnšmekřina, místy ale čiré divácké utrpení. (25.10.2022)

„V Kalifornii je težké říct, co je skutečnost a co sen.“ Roberta Forda a Jesseho Jamese sice Andrew Dominik suverénně našel, ale s Marilyn Monroe se mu to už nepodařilo. Baz Luhrmann na realistické zpodobnění Elvise okázale rezignoval a v rozmáchlém životopisu se dokázal bez adekvátně prokreslené hlavní postavy obejít, avšak Dominik nenabízí podobně bohatý ranec zábavy, kterou by udržel divákovu pozornost; a to navzdory příjemným momentům, jež připomínají Malicka či Wese Andersona. Hlavním problémem Blondýnky je fakt, že oněch pár reálií, které o Marilyn všichni víme, není během filmu hlouběji rozpracováno, a tak se v mnoha variacích opakuje povaha jejího smutného osudu. Ano, Norma Jean měla velmi těžké dětství a Hollywood ji následně semlel – ale co dál? Až příliš doslovnými symboly se Dominik snaží zhmotnit významy, jež jsou však od začátku zřejmé. Díky obětavému výkonu Any de Armas a spoustě zajímavých, i když často jen na efekt hrajících nápadů se ony bezmála tři hodiny ve společnosti blonďaté ikony stráví celkem příjemně, ale ke skutečně drtivému dopadu toho přece jen dost chybí. (03.10.2022)