Restrepo

Jedeme do války..... Dokument z Afghánistánu o chlapcích, kteří dělali svoji práci. O založení RESTREPA, což je vnímáno jako nejdůležitější moment v historii Korengalu. ,,NENÍ NIC HUSTĚJŠÍHO, NEŽ KDYŽ SE PO VÁS STŘÍLÍ“..... ale jinak je to o běžných věcech, které jsou pro mě nuda, nuda , NUDA. Kluci se pošťuchují, povídají, jak by se ošukali a Taliban je v nedohlednu. Chápu, že o některých věcech se jim nevypráví lehce, že ty vzpomínky jsou drsný. Ale co si z toho mám vzít já ??????? Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Mám červený vousy. 2.) Američani mi zabili krávu a chci odškodný. 3.) Budoval jsem Restrepo. 4.) Chystám se na misi do Afghanistánu. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (28.12.2010)

Obdivujem odvahu a odhodlanie Sebastiana Jungera a Tima Hetheringtona (05. 12. 1970 – 20. 04. 2011) stráviť viac než rok života v jednej z najnebezpečnejších oblastí Afganistanu - Korangal a klobúk dole pred všetkými zúčastnenými. RESTREPO je vojnový dokument, ktorý Vám nepodsúva žiadny názor, ale každý divák si vytvorí svoj vlastný. Strašne mi však vadil pokrytecký pohľad filmárov na Američanov. Myslím, že neukazovali všetky veci, ktoré sa v Korangale udiali v pravom svetle skôr išlo o polopravdy a vykreslenie situácie v zmysle dobrí amíci vs. blbí domorodci. (25.06.2011)

Dokument je to úžasný, což o to, ale říkám si, k čemu to všechno. 50 mrtvých Američanů jenom v tomhle údolí a Afghánce asi nikdo nespočítá. Pak se zase US jednotky stáhly a všechno se opět vrátilo do starých kolejí. Přitom to muselo být jasný od začátku každému, kdo se alespoň letmo podíval na afghánské dějiny. Ovládnout Afghánistán se nikdy v historii nikomu nepodařilo a všichni nakonec byli rádi, když odtamtud zdrhli. Ať už to byli Britové, Rusové, nebo teď Američani a jejich spojenci. A kdo se ohání tím, že tentokrát byly pohnutky jiné a že šlo o export demokracie, tak je vedle. Oni mají prostě jiné hodnoty a zřízení západního typu tam nemá šanci na delší existenci, tím spíš, když je jim vnucené. (28.08.2012)

Veľmi zaujímavá sonda do života profesionálnych vojakov, ktorá zobrazuje veci také aké sú, bez najmenších prikrášlení. Oceňujem snahu o autentickosť, byť vždy a všade, aj za prítomnosti svištiacich guliek zo samopalov nepriateľa. Ako dokument mi však tento film veľa nedal, ku koncu som sa pravdupovediac aj trošku nudil. 65%. (05.04.2011)

Co ti Američani jako čekali, že s nimi budou Afghánci popíjet čaj a provozovat s nimi vysokohorsku turistiku? To, že spousta z nich přišla o své iluze bylo naprosto normální. Denně jim smrt dýchala na záda. Ale stále to byla okupační vojska v cizí zemi. Navazování kontaktu s místními bylo poměrně zbytečné. Vždyť se báli Talibanců. Při některých rozhovorech jsem si vzpomněla na indiány. Už jenom chybělo, aby Američani začali rozdávat ohnivou vodu, nakažené deky a bezcenné zbraně. Co jsem si tedy odnesla z dokumentu? Ve své podstatě toho moc není. Hrdiny takových dokumetů nejsou ti, co v nich vystupují, ale ti, co je připravují, režiséři, kameramani, reportéři, novináři a fotografové. Ti musí mít nesmírnou kuráž a odhodlání, které je spojené s velkou dávkou odvahy a možná i určitým bláznovstvím (29.08.2012)