Odviate vetrom

Vivien Leigh je dobrá a charismatická, její ústřední postava Scarlett ale sobecká rozmazlená p*ča, se kterou se horko těžko sympatizuje (a vůbec tráví ty necelé 4 hodiny). Toť můj hlavní problém tady s tou v Americe svatou (a kontroverzní) sáhodlouhou drama-romancí a ódou na starý Jih. Kdosi napsal, že chcete-li pochopit "Lost cause" a hrdinský mýtus vzniklý po porážce Konfederace, stačí mrknout na GONE WITH THE WIND. Kdo má ale trošku kontext, ten silně idealizovaný obrázek tehdejších jižanských poměrů (neboli hrubá historická nepřesnost) tu není vůbec na škodu, ba naopak, jde se svojí dobou a přispívá ke kouzlu snímku. Stejně jako šarmantní Gable a krásný technicolor vizuál. Jak jsem ale začal, ta zpropadená hlavní postava... Párkrát mi během sledování vyvstal Stevensův GIANT - který bych doporučil o palec víc. (09.04.2018)

Velkolepost a'la 30. léta, co jí jen melancholické smyčce a čerstvé barvy Technicoloru stačí. První půlce s válkou Jihu proti Severu a hořícím Richmondem bych také plný počet bez váhání dal. Tam, kde většina ostatních filmů končí: "... a žili spolu šťastně až do smrti.", však začíná půlka druhá: ..."zase tak šťastně spolu nežili...". A ta už si u mě žádá trochu té divácké trpělivosti a odříkání. Co bych ale tentokráte pro film a filmovou historii neudělal. (05.08.2005)

Podepisuju komentář kolegy monologa, až na toho Kristiána, kterého jsem neviděl. Jistěže, na rok 1939 technicky unikátní kousek, skvělá kamera, když si vezmete, že ještě za třicet let vznikaly filmy, které dodnes mají polovinu obrazu tmavou jak zadek těch z plantáže. Jenomže postava Scarlett je záporná, je to ultramegasvině, které prostě nemůžete fandit, a přitom se všechno točí kolem ní. Taktéž jsem vzpomněl devadesátkové seriálové televizní romance s Timothy Daltonem, která se mi líbila, byla víc dynamická. Tohle utahané ječení by porazilo vola. Zklamal mě i dabing, viděl jsem verzi s Karlem Heřmánkem, a ačkoliv ho považuji ze nejlepšího současného herce a jeho Rampa McKvák a další postavičky nemají a nikdy nebudou mít konkurenci, na Clarka Gablea prostě má moc laskavý a hodný hlas, takže většina jeho replik vypadá jak prosté přeříkávání textu. No, pokořili jsme další z "nejdůležitějších" filmů historie, a rychle dál. (12.01.2014)

Přátelé, tohle je Film. Film, kde se jeho hlavní hrdinka za celý film vůbec nezmění a až do úplného závěru zůstává tou stejnou sobeckou mrchou. Dnešní Hollywood, produkující jednu sračku vedle druhé, by už do nás pral moralitky a pokoušel se hlavní hrdinku napravit. A postava Scarlett O'Hara je jednou z nejkrásnějších ženských hrdinek filmového plátna. Osudová žena. "Svět kolem se rozpadá, ale já vás miluju. Jste jako já. Jsme zkažení a sobečtí, ale nazýváme věci pravými jmény." (04.08.2013)

Jeden z nejvelkolepějších, nejvýpravnějších a nejmonstróznějších příběhů, které kdy byly odvyprávěny. Je tomu tak hlavně díky dokonalé kameře, která dokáže jedním předlouhým pohybem od detailu na Scarlett až na široký záběr stovek raněných zapůsobit i dnes a díky těžkotonážní hudbě, která usadí do sedadla při jakékoli vypjaté scéně. Jenom mě mrzí, že se k závěrečné fatální půlhodině musím prokousat skrz tolik ne-tak-úplně-nezbytných linií a třeba taková upovídaná Prissy si zasloužila téměř vystříhat. Hlavní tíha ale přirozeně leží na hlavní herecké dvojici. Obrázkově krásná Vivien Leigh sice občas přetáhne nějaké gesto nebo až příliš zkrabatí obličej, ale Clark Gable je Rhett Butler jako vyšitý a je mi moc líto, že mu první polovina nedává tolik prostoru, co by si zasloužil. Jeho švihácký úsměv a šarmantně poživačný pohled k příběhu přesně sedí a zvyšující se dramatičnost v chýlícím se závěru pak dodává chuť naprosté osudovosti. Jih proti severu je zkrátka romantika ze staré školy. Nejen s příběhem, který bere dech a láme srdce, ale s touhou po starých časech plných statečných mužů a krásných hrdých žen. (08.12.2007)