Réžia:
Tomas AlfredsonKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Alberto IglesiasHrajú:
Gary Oldman, Colin Firth, Tom Hardy, Mark Strong, Ciarán Hinds, Stephen Graham, Benedict Cumberbatch, Simon McBurney, Roger Lloyd Pack, Kathy Burke (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Píše se rok 1973 a britská tajná služba MI6 se pokouší ve svém středu nalézt sovětského špiona a udržet Spojené království v bezpečí. K odhalení „krtka“ je povolán z předčasného důchodu George Smiley (Gary Oldman). Seznam podezřelých ze zrady je zúžen na čtyři a Smiley má jediný úkol – označit, kdo z nich kompromituje britskou tajnou službu. Je to ambiciózní Percy Alleline (Toby Jones), jemuž přidělili krycí jméno Švec; zdvořile sebevědomý Bill Haydon (Colin Firth), přezdívaný Krejčí; statečný Roy Bland (Ciarán Hinds), zvaný Voják; pokuřující Toby Esterhase (David Dencik) vystupující pod jménem Chudák; nebo samotný Smiley, zapsaný jako Žebrák? Jen tomu nejlepšímu špionovi je radno věřit. Ale kdo jím je a na čí straně stojí? Klasika, která změnila špionážní drama v režii Tomase Alfredsona (Ať vejde ten pravý) a s hudbou génia Alberta Iglesiase (skládal hudbu k většině filmů Julia Medema a Pedra Almodóvara). (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (33)
Recenzie (876)
Nejdistingovanější špionážní snímek vůbec. Ovšem pod veškerou tou odtažitou uhlazeností to vře. Alfredson díky soustředění se na "nepodstatné" detaily dokáže provést spletitým dějem, na který by jiné filmy potřebovaly dlouhé minuty dialogů a vysvětlující monolog navrch. Tady se zarytě mlčí a pouze výjimečně se pronese úsečná věta zdánlivě o ničem. A v tom je největší klad (a pro většinu zápor). Jste-li s filmem na jedné vlně, tak v mlčenlivých scénách, kdy se na sebe dívají dva Angličané s šálkem čaje, budete jako na trní a propotíte sedačku, protože "vy víte, že ten ví, že tamten ví" a není tedy třeba to zmiňovat dialogem. Pokud na vlak filmu nenaskočíte či vám záhy ujede, tak vás čekají dlouhé minuty, kdy se na sebe dívají dva Angličané s šálkem čaje v ruce a nic z toho. Ta hranice je tenká, ale odděluje jeden z nejsilnějších zážitků posledních let od jednoho z nejnudnějších zážitků posledních let. Není to tedy ani zdaleka film pro každého, ale minimálně kvůli té nebývale sebejisté i stylové "sedmdesátkové" režii stojí za vidění. I kvůli tomu, že jde o názornou ukázku, kterak adaptovat složitou a rozsáhlou knižní předlohu; není to otrocký převod a ani pouhá ilustrace, ale skutečná adaptace plně přizpůsobená filmové řeči. ()
Johna Le Carrého mám ráda od dob, co jsem před lety viděla (mnohými zatracovaného) Agenta z Panamy a četla Absolutní přátele. Píše totiž jinak než autoři běžných špionážních románů; jeho knihy jsou postaveny na realismu, detailech, zobrazování běžných momentů života, díky kterým se vám zdá, že se prakticky nic neděje, zatímco opak je pravdou. Tinker, Tailor, Soldier, Spy v tomto ohledu není jiný a není ani o nic méně složitý než jiné novely tohoto autora. Neustále se po vás požaduje, abyste dávali pozor, a kvůli změti postav a kódových označení není ničím zvláštním, když se budete v ději neustále ztrácet. Složitou, nejasnou linku dokonale odráží i vizuální stránka, která bude jedněmi pro své 'old school' pojetí milována, druhými pro svůj zdánlivý amatérismus zavrhována. Permanentně totiž působí dojmem, jako by před čočku kamery někdo nahnal cigaretový kouř a pro jistotu ještě štábu sebral veškeré osvětlení. Obraz je tmavý, místy rozostřený, permanentně šedivý. Jinými slovy zvláštně civilní, až na mě vše vyznívá podobným dojmem jako Všichni prezidentovi muži. Podobně jako slavný film s Hoffmanem a Redfordem, i tato špionážní adaptace má velkou šanci stát se jedním z filmových kultů. A podobně jako v Prezidentovým mužích, i tady může divákovi jen pomoci, pokud si přečte předlohu. Já sama hodlám udělat to samé a pak se na Tinker, Tailor, Soldier, Spy zajdu podívat ještě jednou. A třeba hodnocení ještě zvýším. ()
Kromě snahy přesvědčit mě o tom, že v britské tajné službě je to samá buzna, čemuž jaksi, vycházím-li z vkusu Jamese Bonda, věřit nemohu, má tento film jen jedinou vadu, a tou je trochu schématický scénář, který více předpokládá, než ukazuje. To se ovšem dá vydržet, stejně jako ne moc dobrý hudební doprovod. Příjemný byl celkový retro styl, který je sice velmi módní, ale zde velmi povedený. Po uvážení dávám 3*, protože hranice průměru to, přestože jsem byl vcelku spokojený, bohužel nepřesáhlo. ()
Mám rád filmy, které mě od začátku do konce udržují ve střehu, nevysvětlují všechno a nutí mě, abych na spoustu věcí přišel sám (nebo abych si alespoň chvíli myslel, že jsem na ně přišel), filmy, ze kterých přímo čiší chlad, a filmy, ve kterých se sice hodně mluví, ale netlachá. A přesně takový Jeden musí z kola ven je. Cože, nuda? To je to poslední slovo, které mě teď napadá. Pro špionážní příběhy mám slabost, obzvlášť pak pro špionážní příběhy, které mají co do činění s britskou MI6 a studenou válkou, a jsem proto rád, že jsme se konečně dočkali i tohohle skvostu. Stylově staromódní režie, podmanivá jednoduchá hudba, špičková herecká sestava a scénář, který si s Le Carrého předlohou obdivuhodně poradil (ačkoliv ji místy dost překopal, je to stále ona). Film se může směle zařadit po bok těch nejlepších, jako jsou Pohřeb v Berlíně, Špion, který přišel z chladu, Quillerovo memorandum... A další. ()
Od špionážního thrilleru který má na kontě 11 nominací na britskou Baftu a 3 nominace na Oscara, jsem popravdě očekávala něco jiného.Tinker Tailor Soldier Spy mě hlavně zklamal svým přespříliš odtažitým vyprávěním, které vede k tomu, že už v půlce filmu se nesnesitelně nudíte a nevíte která bije (vývoj děje ve filmu). Bez napětí, bez spádu ale se spoustou jednotvárných a nudných dialogů. Gary Oldman se sice herecky překonává ale to zdaleka nezachrání výsledný dojem z filmu. ()
Galéria (96)
Zaujímavosti (30)
- Do role Smileyho tvůrci původně zvažovali obsazení Johna Hurta. (Zuzyzss)
- Film je věnován scenáristce Bridget O'Connor, která zemřela na rakovinu ještě před dokončením filmu. (Kiyoshi)
- Autor knižní předlohy "Tinker, Tailor, Soldier, Spy" John Le Carré - vlastním jménem David John Moore Cornwell - napsal knihu podle vlastních zkušeností z působení v MI5 a MI6, kde pracoval mezi lety 1950 a 1964. Většina obsahu knihy je sepsána podle skutečných událostí. (Kiyoshi)
Reklama