Réžia:
Tomas AlfredsonKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Alberto IglesiasHrajú:
Gary Oldman, Colin Firth, Tom Hardy, Mark Strong, Ciarán Hinds, Stephen Graham, Benedict Cumberbatch, Simon McBurney, Roger Lloyd Pack, Kathy Burke (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Píše se rok 1973 a britská tajná služba MI6 se pokouší ve svém středu nalézt sovětského špiona a udržet Spojené království v bezpečí. K odhalení „krtka“ je povolán z předčasného důchodu George Smiley (Gary Oldman). Seznam podezřelých ze zrady je zúžen na čtyři a Smiley má jediný úkol – označit, kdo z nich kompromituje britskou tajnou službu. Je to ambiciózní Percy Alleline (Toby Jones), jemuž přidělili krycí jméno Švec; zdvořile sebevědomý Bill Haydon (Colin Firth), přezdívaný Krejčí; statečný Roy Bland (Ciarán Hinds), zvaný Voják; pokuřující Toby Esterhase (David Dencik) vystupující pod jménem Chudák; nebo samotný Smiley, zapsaný jako Žebrák? Jen tomu nejlepšímu špionovi je radno věřit. Ale kdo jím je a na čí straně stojí? Klasika, která změnila špionážní drama v režii Tomase Alfredsona (Ať vejde ten pravý) a s hudbou génia Alberta Iglesiase (skládal hudbu k většině filmů Julia Medema a Pedra Almodóvara). (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (33)
Recenzie (876)
Téměř dokonalý thriller o těch pravých špionech, který je stejně chladný, jako doba ve kterém se odehrává. A to v tom dobrém i špatném smyslu. Alfredsonova odosobněná ale precizní režie totiž nemusí sedět každému a režisér nedává divákovi opravdu nic zadarmo a pomocí pomalého tempa se soustřeďuje i na ty nejmenší detaily. Nutno říct, že k tomuto filmu, který má tak komplikovaný scénář (knihu), že jsem měl co dělat, abych se v tom místy vyznal, se tato režie více než hodí. Jen ke konci mi dělalo problém pochopit motivy některých postav. Po herecké stránce tomu taky není co vytknout a už jsme dlouho neměli herecky našlapanější film. Zkrátka téměř úplná spokojenost, je jenom škoda, že film ve mně nakonec nerezonoval tolik, jak jsem čekal. Knížku už i tak každopádně čtu. ()
Krtek v Cirkuse. Tentokrát však nepůjde o kreslenou postavičku Z.Milera (ač díl s úkolem „Zničit krtka!“ vyvstane na mysl), nýbrž o šachovou partii z války, v níž první linii představovala křesla kanceláří tajných služeb. Přišel už mat? Je bílá královna opravdu bílá? A nehraje se nakonec dáma? Kdo čeká střílení, honičky a líbání vnadných agentek, ať zrovna zavře šachovnici.. Film, který vyžaduje pozornost a pak vám to vrátí měrou vrchovatou. Film s neuvěřitelným citem pro detail, plný drobných i větších náznaků (triviální scéna s včelou v autě odhalí charakter a schopnosti Smileyho lépe, než tisíc slov). Film ze světa, kde emoce, ač se je člověk snaží držet stranou, nakonec rozhodují. Alfredsonova odtažitá režie je fungujícím protipólem k emočně silným scénám, které jsou i díky dokonalému obsazení velmi naléhavé (výměny pohledů Haydon - Prideaux, Smileyho imitace dávného rozhovoru s ruským protějškem). Vůbec obsazení.. Strong, Hardy, Hurt, Hinds, Firth - vždyť já bych hltal každé jejich slovo i kdyby seděli v křesle Nedělní chvilky poezie. A Oldman? Za kostěnými obroučkami hraje každým obličejovým svalem - precizní ukázka nonverbálního herectví. Při pohledu na jeho tvář mě napadlo, jak dobře maskéři 19 let zpátky trefili při tvorbě jedné z podob transylvánského hraběte jeho budoucí podobu. Akorát teda s tím rozdílem, že nyní nemá na hlavě účes Stelly Zázvorkové, ale ten by se stejně do zasedaček MI6 příliš nehodil.. Alfredson zkrátka připravil můj šálek čaje - silný účinkem a přitom chuťově jemný. Rád si jej dávám ráno ke snídani a přikusuji k němu salónní intelektuály.. ()
Asi nejlepší špionážní film, jaký jsem dosud viděl. Scénáristé dokázali z obsáhlé a komplexní knižní předlohy sestavit neuvěřitelnou skládačku minipříběhů, které sice mohou být pro diváka na první pohled komplikované, ale po trpělivém "prokousání se" sítí vztahů se mu film odvděčí intenzivním zážitkem, jenž je podpořen minimálně z poloviny i stylisticky (záměrná zkratkovitost mnoha sekvencí oproti jednotlivým flashbackům, voyeuristické snímání kamery, která vede divákovu aktivitu jen částečně, "nepřístupnost" hlavní postavy Smileyho ad). P.S. Gary Oldman umí před kamerou stárnout jako málokdo. ()
Stalo se určitým módním klišé stavět proti sobě vláčnost Jeden musí z kola ven a střelhbitost bondovek, ale já bych proti Jeden musí z kola ven postavil spíš Sodenbergův Zkrat. Oba ty filmy jsou jedinečné v tom, jakým způsobem škrtají zavedená pojítka mezi statickými dialogy a dynamickou akcí. Ačkoliv je v kinematografii zvykem spojovat dialogový scény s něčím nenápadným a střídmým, proti čemuž se kladou formálně zajímavý akční scény, tyhle dva filmy na to jdou obráceně. Jeden musí z kola ven nabízí až maniakálně přešlechtěnou formální stránku a pohyb či dialogy postav pojímá doslova jako balet nebo nějaké taiči. Hodně tím připomíná česká Pouta. Přestože tedy film jako takový už od svých počátků tíhne k dynamice a pohybu, jak je patrné třeba ze slavného pokusu Eadwearda Muybridge, který dokázal, že v určitém stadiu koňského klusu se ani jedna ze čtyř nohou nedotýká země, i statické věci mohou být udělány velmi krásně, jak tu dosti přesvědčivě demonstruje režisér Alfredson. Soderberg na to šel ve Zkratu obráceně, neboť akci zošklivil. Statickým snímáním bez použití živoucí handky nebo úplnou absencí jakéhokoliv hudebního doprovodu se Soderberg vymezil proti obvyklé formální vytříbenosti akčních scén, během nichž je slyšet basová linka bytelná tak, že cejtíte vibrace až na Jamajce, a navrch tvůrci obvykle přihodí ještě trochu konfet. Soderberg tím poukazuje i na jeden docela zajímavý fakt, a to ten, že v akčních scénách se dosahuje vtahující sugestivity často zcela nerealistickými prostředky, jako je intenzivní hudba nebo kmitající kamera. Jinak řečeno akce je ve filmech buďto realistická, nebo sugestivní, ale málokdy obojí (to je vyhrazeno skutečně jen těm největším mistrům jako třeba Mannovi v Heat). Máme tu tak dva případy filmů, Zkrat a Jeden musí z kola ven, které jdou proti zavedeným normám: jeden zošklivuje akci, druhý zkrásňuje dialogy. Asi jako kdyby vzal nějaký prohnaný knihkupec Dějiny krásy a Dějiny ošklivosti od Eca a vyměnil vám na nich přebaly. ()
Člověk, aby se v tom vyznal. Vztahy mezi špióny jsou mnohdy složitější, než když muž miluje dvě ženy (či žena miluje dva muže). Díky detailům, které nám režisér Tomas Alfredson ukazuje (a které dokázal krásně zobrazovat i v předchozích filmech), se divák dokáže z velké části zorientovat ve spletitém příběhu i s epizodami z jiného časového období. A navíc ti herci podávají brilantní výkony. ()
Galéria (96)
Zaujímavosti (30)
- Francouzskou píseň ze závěru filmu "La Mer" od Julia Iglesiase byla vybrána proto, že ji filmaři považovali za skladbu, kterou by George Smily (Gary Oldman) poslouchal, kdyby byl o samotě. Tomas Alfredson popsal píseň jako "všechno, co svět MI6 není." (Zuzyzss)
- Gary Oldman měl mít původně šedou paruku, ale odmítl ji, jelikož by to podle něj nevypadalo tak přirozeně, jako když si vlasy obarví. (Kiyoshi)
- První film v anglickém znění od Švéda Tomase Alfredsona. (SydneyB)
Reklama