Muži, ktorí nenávidia ženy

Neznaje předlohy knižní ani filmové, sledoval jsem tento trihel jen s jakýmsi předsudkem, že se jedná o americkou verzi famózního švédského krimi dramatu. Nemohu tedy srovnávat, natož soudit. Samo o sobě mi přišlo zvláštní, že se jedná o americkou verzi, když to na mě chlístalo švédskou ponurost i jistou syrovost, tolik typickou pro tahle "severská dramata" (ba dokonce i herci byli zpravidla neameričtí). Stejně mi to ale přišlo poněkud soft. Jen to klouzalo po povrchu jako Sonja Henie, žádné hluboké ponory. Vztah s novinářem Blomkvistem (Craig) mi nešlo navázat ani po třech budwarech. Daleko napínavější a zamotanější hledání vraha nabízí každá druhá epizoda Erkyla Poarota. (04.05.2015)

Scénář: Steven Zaillian .. David Fincher má můj obdiv. Jako nekompromisní tvůrce s osobitým režijním i vizuálním stylem. Bohužel nyní mám pocit, že udělal až příliš kompromisů a produkt vypadá víc jako „něčí“ než jeho. Vlastně dostál jen té technicko-řemeslné úrovně. Zkrátka, za tohle mu květiny v rámu posílat nebudu. Nejen já, i Akademie bude taktně mlčet. _ Z herců jsem se především těšil, jak se jinak a případně lépe, jako Lisbeth Salander, předvede „Social“ objev Rooney Mara. I když její kreace není špatná, působí bohužel jen tak cool a postupně na jejím podání uvadá celý film (třeba její osobní motivace pro daný případ úplně chybí - a to mají být případné další dva filmy především o ní), protože svou neproniknutelností a finálním zaláskováním se prostě nestane tím silným středobodem, kterým má být. Navíc, nato, že chtěl Fincher stavět tento film na jejím vztahu s Blomkvistem, tak to vzal tedy hodně povrchně. A dopadlo tak spoustu aspektů, nehledě na chybějící spád a emocionální dopady. Ani ta hudba, jakkoliv občas zajímavá, tentokrát prostě správně nenakopává. Vychvalovaná perverze, násilí či dechberoucno se prostě nekoná a řekl bych, že ti, co tam tohle vidí, prostě nemají moc široce nakoukáno. _ Detektivně odfláklé, přesahy obroušeny na minimum, atmosféra vlažná a emoce vyměněné za tu více tu méně vhodné vtipné momenty. I to anální znásilnění potřebuje verbálně vyzdvihnutí namísto pozvolného obrazového dopadu na divákovu empatii s postavou. _ Ve výsledku sice nejde o nic u čeho by hrozilo uzívané nudění, ale do spirál nadšení a blahého lebedění si v přesahu se také nedočkáte. Navíc, den po projekci, marně vzpomínám na nějakou stěžejní scénu, kterou bych měl stále v hlavě (rozsekaná kočička to tedy nezachrání) a mohl na ní stavět (nejsilněji tam působí vzpomínka, kdy na chvíli vypadl v sále obraz). ___ Pročetl jsem si některé komentáře a diskuze a znatelně vyplývá jedna věc. Tento „remake“ (já vím, jiná adaptace knihy) sklízí úspěch zejména za jméno vepsané u režie. Kdyby tam nebylo, odnesla by to patrně stejně tvrdě, jako většina amerických úprav osobitých Evropských/Asijských předloh. No jo, jenže tahle nekompromisní reakce chybí. (17.01.2012)

Skvělé v několika detailech, celkově ničím uchvacující. Nejslabší Fincher - pro mě tedy nejisté 4*, protože první hodinu na mě občas dorážel pocit nudy (!). Mohla bych sama sobě začít oponovat a říct, že jsem stejně předem věděla, co se stane (mizerný argument). Ovšem i u jiných filmů, jejichž předlohu nebo jinou filmovou verzi jsem četla/viděla, bylo čím se nechat unést, vtáhnout, dojmout etc. Tady ne. Nikdo nemůže stále točit fenomenální filmy, i kdy ten Fincherův je rozmáchlejší než švédská verze - a to nejen díky jeho dvornímu kameramanovi Cronenwethovi, který dokáže scénu projíždění zasněženou krajinou nasnímat tak, že máte pocit, jako kdyby se dělo něco epického./// Nutno však podotknout, že Craig je stokrát víc sexy než Nyqvist - a to ani nemusí mít černé boxerky. Herecky však ani jeden nepředvádí nic mimořádného./// OST filmu je sice progresivní a velmi nekonveční, ale zkrátka pískání ve vysokých frekvencích (scéna znásilnění, ze které vám mimochodem bude špatně psychicky i fyzicky, protože je natočena precizně), tikání do rytmu připomínající hodiny (archiv) a upravený song od Zeppelinů (ano, úvodní sekvence je vizuálně skvělá) nevytváří zrovna OST, který by člověk od Reznora po fantastické hudbě k TSN čekal./// Mara je dobrá, protože je neznámá a nestrhává na sebe pozornost, ale Rapace byla přesvědčivější. A ty akcenty byly vážně trapné, nehledě na naprostý nesmysl, že lokální švédské noviny píší články v angličtině... [Kino] (15.12.2011)

Stoprocentní detektivka schovaná v osmdesátkovém filmu. Šel jsem do kina jako nepopsaný list a Fincher mě bohužel nedokázal včas přesvědčit o tom, že jeho postavy sahají za hranice jednoho příběhu. Kdo má načteno, bude samozřejmě vědět. Já jsem ale uvíznul v perfektním vyšetřování, jež brzdí nadbytečné budování pozadí Lisbeth (jakkoliv výborné jsou ty scény samy o sobě), a místo napínavého cliffhangeru (nabízí se hned několik míst) ho následuje natahovaný dvacetiminový apendix. Chápu, že je zásadní pro vybudování trilogie. Ale první film by bez něj byl o tolik lepší... (15.12.2011)