Hraniční zdi
Medianeras
Medianeras
Medianeras
Sidewalls
Réžia:
Gustavo TarettoScenár:
Gustavo TarettoKamera:
Leandro MartínezHudba:
Gabriel ChwojnikHrajú:
Pilar López de Ayala, Javier Drolas, Inés Efron, Carla Peterson, Rafael Ferro, Adrián Navarro, Miguel Dedovich, Jorge Lanata, Alan Pauls, Romina PaulaObsahy(1)
Identita velkých měst spočívá v jejich budovách. Dnes je to často chaotická směs různorodých a neslučitelných architektonických stylů. Kontemplací o Buenos Aires přechází snímek zároveň k pozorování jeho stejně nesourodých obyvatel: Martín je allenovsky neurotický intelektuál, „ajťák“, kterému internet přiblížil svět, ale zároveň ho vzdálil životu. Přítelkyně mu utekla do Ameriky a nechala mu psa. Je typickým obyvatelem metropole stejně jako Mariana. Oba žijí ve stejné čtvrti, ulici, bloku... Jejich cesty se každý den kříží, aniž by jeden o druhém věděl. Když Martín stoupá po schodišti nahoru, Mariana míří dolů, když on nastupuje do autobusu, ona vystupuje. V kině sedí ve stejné řadě, nikdy si ale nevidí do tváře. Potkají se jednou doopravdy? Příběh míjení sobě souzené dvojice zpracoval režisér již ve svém úspěšném stejnojmenném krátkém filmu. Nyní v celovečerní prvotině předkládá v mnoha úrovních, myšlenkově i formálně precizně propracovaný snímek, „romantickou komedii“, hravou a filmařsky sofistikovanou. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (108)
Neviděla jsem (prý podobné) "Kimovy ostrovy" a s mým vztahem k jihokorejským romantikám zřejmě nikdy neuvidím. Ale pointu jsem pochopila rychle. Líbily se mi její výlohy, vizuál filmu, hudba, intertext i komentáře. A to je všechno, protože nadšení mne nepřepadlo. Není to proto, že na internetu jsem si ani za těch šestnáct let, co ho mám doma, nevypěstovala závislost, nepoužívám ho v mobilu, nechodím na chat, ani mi nevzdaluje život samotný. Není to proto, že netrpím samotou nebo bolestmi hlavy, natož depresemi nebo že nikoho nehledám. Je mi líto. A to věřím na osud a mám ráda velkoměsta. Prostě fajn půldruhé hodiny s fajn postavama a zbytečně bleskovým závěrem... nic víc, nic míň. Vlastně ano: škoda, že Adrián Navarro neměl víc prostoru. ()
Keď nemôžem nájsť niekoho, keď viem koho presne hľadám. Ako potom môžem nájsť toho, keď ani neviem, že ho hľadám?... Veruže zaujímavý film o osude a Láske - miestami mi trošku pripomínal (500) Days of Summer, ale to fakt hlavne tým štýlom akým to bolo celé podané. Ale celkovo to bol film plný metafor a symbolov - to neustále prirovnávanie ľudí k architektúre bolo vcelku inšpiratívne. A samozrejme aj tá celá myšlienka dvoch ľudí, ktorí majú k sebe tak neuveriteľne blízko a predsa sa neustále obchádzajú bez toho, aby vôbec mohli nadviazať nejaký kontakt. Obaja majú rovnaký život naplnený samotárskym a ostýchavým spôsobom existencie - v podstate nevedia kam presne patria, no vo svojom vnútre cítia, kde by patriť chceli. Celé kúzlo tejto melodrámy doplnili zaujímavé kamerové detaily a hudba, ktorá totálne pasovala k tomu čo sa práve dialo. Jediné čo tomu chýbalo, tak asi jedine väčšia dynamika... Ale celkovo veľmi pekne spracované dielo - ďalší z výnimočných argentínskych filmov, ktoré na mňa spravili veľký dojem. ()
Už ani nevím jak dlouho to je, co mě naposledy překvapila nějaká romantická komedie. Tedy o komedii tu nemůže být moc řeč, ale romantika je to veskrze nenápadná, nemainstreamová a taková až divně netemperamentní. Na to že je to argentinská produkce. Rozhodně je natočená hodně evropsky a moderně. Opravdu mě Medianeras překvapili. A musím říci, že velice příjemně. ()
Dva dnešní lidé, kteří jsou čistou náhodou zajímaví a i jejich myšlenky, které se v mnohém střetávají, se dobře poslouchají. Oba jsou charizmatičtí, ztracení a ač jsou tak strašně blízko a denodenně se potkávají, nemohou se najít. Film o tom, jak je těžké najít nejen toho druhého, ale i hodnoty, v dnešním, elektronickém, chaotickém, na tradice nehledícím světě. O tom, jak vypadá vnitřní svět dvou takových ztracenců v davu. Film je pojmenován po nejsilnější myšlence a scéně. ()
s dobrými argentinskými filmy se u mě nějak roztrhl pytlík a znovu přinesl kupu příjemných vjemů. Tento výstižně a s nadhledem ukazuje paradoxní osamocenost lidí žijících ve velkých přeplněných městech a jejich obtížnou snahu, si najít správný protějšek. Prezentuje to pomalým příběhem, jemným a chvílemi až absurdním humorem, s důrazem na estetickou stránku filmu. Mile mě to překvapilo a 4 hvězdy si dozajista zaslouží. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Galéria (23)
Fotka © Real Fiction
Reklama