Medianeras

Líbilo se mi to, sic nečekaně, ale přece. Hlavní dvojice kompař a figurínomrdka byli sympaťáci a přál jsem jim, aby se našli. Udělané to bylo hezky a bavily mě i ty narážky na odcizenost světa atd. Proto mi ten konec přišel malinko wtf, ale dobrý. Čekal jsem totiž nějaké intelektuální peklo a dostal docela přijemnej, malinko netradiční romantickej film. (21.07.2012)

„Je v 21. století něco víc odrazujícího než prázdná složka Doručené?“ Muž H, Martín, „ajťák“ s panickou úzkostí, páteřní artrózou, psem jménem Susú, povzbuzujícím nápisem „The Force Is With You“ a internetem jako místem všech jeho činností. Žena G, Mariana, architektka se nerealizovanými projekty, fobií z výtahů, figurínou na povídání i intimitu, sousedem-náruživým klavíristou a čtyřmi roky vztahu schovanými v 38,9 MB. Dvě osamělé duše v Buenos Aires, městě všudypřítomných drátů, vysokých domů, zbytečných bočních stěn, a samoty, kvůli níž i psi páchají sebevraždy. Najdou ti 2 spřízněnou duši? Medianeras je takový malý, milý film, přičemž ten žánr „komedie“ neznamená, že by se divák smíchy za břicho popadal (ačkoliv třeba roztodivné známosti obou hrdinů pobaví), spíš se jen usmívá a užívá si příjemnou atmosféru. A to až do symbolického, hezkého konce. Za mě slušné 4*. „Tyhle schůzky jsou jako menu v McDonald‘s. Na fotkách vypadají větší a chutnější. Vždycky když jdu na rande, jsem stejně zklamaný jako u Big Maca.“ (24.11.2019)

Tady si za příjemného mluveného slova lze užít tolika postřehů, až jde hlava kolem - kolik asociací na život lze najít třeba v architektuře, jak nás odráží, tvoří, přizpůsobuje - určuje životní styl, který sami neumíme v záchvatech paniky a v ochromení fóbiemi řídit. Namísto toho hledáme útočiště v kyberprostorovém bytí, vkládáme naděje do děsivých internetových schůzek, bráníme se smutku kontaktem s neživými předměty a ztrácíme čas předváděním, co všechno umíme, místo toho, abychom obnažili, kdo vlastně jsme... V zajateckém táboře nájemníků dojde na zajímavé úvahy o tom všem, proložené romantickým míjením dvou stejně ztracených figurek. Tak edukativně podáno... (17.03.2014)

Keď nemôžem nájsť niekoho, keď viem koho presne hľadám. Ako potom môžem nájsť toho, keď ani neviem, že ho hľadám?... Veruže zaujímavý film o osude a Láske - miestami mi trošku pripomínal (500) Days of Summer, ale to fakt hlavne tým štýlom akým to bolo celé podané. Ale celkovo to bol film plný metafor a symbolov - to neustále prirovnávanie ľudí k architektúre bolo vcelku inšpiratívne. A samozrejme aj tá celá myšlienka dvoch ľudí, ktorí majú k sebe tak neuveriteľne blízko a predsa sa neustále obchádzajú bez toho, aby vôbec mohli nadviazať nejaký kontakt. Obaja majú rovnaký život naplnený samotárskym a ostýchavým spôsobom existencie - v podstate nevedia kam presne patria, no vo svojom vnútre cítia, kde by patriť chceli. Celé kúzlo tejto melodrámy doplnili zaujímavé kamerové detaily a hudba, ktorá totálne pasovala k tomu čo sa práve dialo. Jediné čo tomu chýbalo, tak asi jedine väčšia dynamika... Ale celkovo veľmi pekne spracované dielo - ďalší z výnimočných argentínskych filmov, ktoré na mňa spravili veľký dojem. (03.06.2013)

Hneď úvod ma absolútne vtiahol. Tak nádherné, poetické, filozofické (a pravdivé?!) skĺbenie záberov na objekty a komentára som snáď naposledy videl pri Woodyho Manhattane (čo ma hneď aj napadlo - aký krásny paradox, že ukážka z tohoto filmu sa tu dokonca objaví). Medianeras má v sebe kúzlo, minimalizmus, v ktorom sú ukryté klenoty (scéna na plavárni, vybíjanie okien, atď). Je to film tak akurát melancholický, negativisticko - pozitivistický, tak ako vzťahy a život okolo. Oceňujem aj poriadnu dávku kreativity a nápadov. Nenápadný snímok, ktorý má v sebe viac, ako všetky "veľké produkcie". (27.08.2012)