Hraniční zdi
Medianeras
Medianeras
Medianeras
Sidewalls
Réžia:
Gustavo TarettoScenár:
Gustavo TarettoKamera:
Leandro MartínezHudba:
Gabriel ChwojnikHrajú:
Pilar López de Ayala, Javier Drolas, Inés Efron, Carla Peterson, Rafael Ferro, Adrián Navarro, Miguel Dedovich, Jorge Lanata, Alan Pauls, Romina PaulaObsahy(1)
Identita velkých měst spočívá v jejich budovách. Dnes je to často chaotická směs různorodých a neslučitelných architektonických stylů. Kontemplací o Buenos Aires přechází snímek zároveň k pozorování jeho stejně nesourodých obyvatel: Martín je allenovsky neurotický intelektuál, „ajťák“, kterému internet přiblížil svět, ale zároveň ho vzdálil životu. Přítelkyně mu utekla do Ameriky a nechala mu psa. Je typickým obyvatelem metropole stejně jako Mariana. Oba žijí ve stejné čtvrti, ulici, bloku... Jejich cesty se každý den kříží, aniž by jeden o druhém věděl. Když Martín stoupá po schodišti nahoru, Mariana míří dolů, když on nastupuje do autobusu, ona vystupuje. V kině sedí ve stejné řadě, nikdy si ale nevidí do tváře. Potkají se jednou doopravdy? Příběh míjení sobě souzené dvojice zpracoval režisér již ve svém úspěšném stejnojmenném krátkém filmu. Nyní v celovečerní prvotině předkládá v mnoha úrovních, myšlenkově i formálně precizně propracovaný snímek, „romantickou komedii“, hravou a filmařsky sofistikovanou. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (108)
WHERE IS WALLY? O tom, ako nám internet priblížil svet, ale vzdialil život. O tom, ako nás unavuje zdravý životný štýl (chodíme plávať len preto, aby sme si počítali bazény a nie pre čistú radosť). O "až" budhistickej vlastnosti - tzv. náladovom termostate - nastaviť sa tak, aby veselý deň nebol až tak veselý a smutný až tak smutný. O rane kladivom do hlavy, o ďalšom rovitrole. O Woodym, o námorníckom tričku. Pre tých, čo nepochopili pointu (a že nás bolo): opýtajte sa v záverečnej scéne WHERE IS WALLY? LÁSKA. ()
Anonymita davu, šeď velkoměsta a Bueno Aires (které je teda dle mého pekelně ošklivé).V první řadě si nemyslím, že snímek je komedií a už vůbec ne romantickou. I kdyby k tomu závěr inklinoval, spíše se domnívám, že mělo jít o hloubavé zamyšlení na téma jak moc nás mění dnešní století, jak tíživé dopady na nás mají vymoženosti dnešní doby (i ty negativní) a v neposlední řadě mi to trochu připomíná beznaděj z rychle se měnícího prostředí a naprostou neuspokojivost ze života ve velkoměstě. Životy hlavních hrdinů jsou totiž z poloviny přesně takové, jako většiny z nás. A ty bych v některých momentech, zvláště v těch, které tu prožívají, právě zmíněnou komedií nenazývala. Přímo jsem se vyžívala v scénách, ve kterých chyběly dialogy, ať už byly nahrazeny monology nebo mlčením. Myslím, že tohle byla silná stránka snímku. Závěr nebyl překvapivý a možná to trochu zbytečně banalizoval (čekala jsem zajímavější finále). Což vlastně deklaruje, že můj pocit ze snímku zřejmě není ten, který chtěli tvůrci navodit. ()
Hlášky: Martín: - "Internet mě přibližuje ke světu, ale vzdaluje od života." & Martín: - "Je v 21. století něco víc odrazujícího než prázdná složka Doručené?" & Martín: - "Mám takovou metodu. Nějakej buddhistickej gen, kvůli kterým veselý dny nejsou tak veselý a smutný dny nejsou tak smutný." Mariana: - "Spirituální termostat. A co když nefunguje?" Martín: - "Beru Rivotril." ()
Líbilo se mi to, sic nečekaně, ale přece. Hlavní dvojice kompař a figurínomrdka byli sympaťáci a přál jsem jim, aby se našli. Udělané to bylo hezky a bavily mě i ty narážky na odcizenost světa atd. Proto mi ten konec přišel malinko wtf, ale dobrý. Čekal jsem totiž nějaké intelektuální peklo a dostal docela přijemnej, malinko netradiční romantickej film. ()
Trpký obraz dnešní doby - lidi blízko sebe hladoví po citovém zisku tak, že jim jako trosečníkovi Wilson poslouží k prchavému zaplnění prázdna figurina, která připomíná člověka a nic nekomplikuje, nebo další bázlivý pokus dát všanc svou bublinu, co opět končí smířlivou rezignací . Trpký obraz dnešní doby - žijeme vedle sebe, přitom tak daleko. ()
Galéria (23)
Fotka © Real Fiction
Reklama