Hektorova cesta aneb hledání štěstí

V té současné záplavě silně cynických, sarkastických a vůbec drsoňských filmů je Hektor, co hledá své štěstí jako pohlazení, můžete mu vyčítat jeho naivitu a kdesi cosi, ale takovýto film nám naposledy přinesl Ben Stiller se svým Walterem Mittym. A Hektor jde ještě dál, jde hledat to své životní štěstí, přestože, jak nakonec zjistí, ho měl celou dobu přímo před nosem- jasně, je to stará dobrá láska (c'mon, shut up! :-). "My všichni máme schopnost být šťastni. My všichni máme právo být šťastní. My všichni máme povinnost být šťastní." (15.02.2015)

Hektorova cesta aneb hledání štěstí je přesně ten typ filmu, který mi zatraceně sedí a který jsem si i očekávaně patřičně užil. Jde o takovou milou, oddychovou, zároveň ale i poměrně emočně působivou podívanou, o jejímž ději prakticky vše prozrazuje už její samotný název. V životě krapet ztracená a přidušená postava Simona Pegga, pro kterého šlo jinak o na tělo ušitou roli, ve které byl naprosto perfektní a přesvědčivý, se rozhodne odjet do světa a hledat tam smysl a podstatu štěstí a zároveň i sebe samého. O víc zde vlastně ani nejde, nicméně i to stačí k opravdu příjemné a podmanivé zábavě, která dokáže diváka vtáhnout, zaujmout, pobavit a ve výsledku ho určitě přinutí i zamyslet se nad svým vlastním životem, neboť film disponuje i opravdu krásnými, ale především pravdivými moudry, a to jak o lásce, štěstí, tak mezilidských vztazích a působivost tohoto snímku to jednoduše děla vážně silným zážitkem. Žánrově se pak jedná o takové odlehčenější romantické drama, které funguje ve všech třech ohledech skutečně výrazně, stejně tak jako veškeré postavy, ztvárněné mnoha známými a výtečnými herci, a musím zopakovat, závěr je pak emočně docela fajn, prostě Simonu Peggovi se nedá nic jiného, než upřímně fandit. Na tento film musí být nicméně divák ale každopádně naladěn a určitě není určený úplně pro všechny, já si ho ale užil a moc se mi to celé, především kvůli celkové myšlence a vyznění, líbilo. (01.05.2020)

Plné klišé a cukrkandlových hlášek typu "Máme povinnost být šťastní." Nevím, jestli se film snaží parazitovat na Walteru Mittym, ale rozhodně to tak vypadalo a ještě k tomu docela nepovedeně. Scénář je navíc dost nelogický. A přiznejme si, kdo by chtěl něco mít s člověkem typu Clary, která se chová, jak prototyp největší kravky a to i přesto, že ji hraje Rosamund Pike. Dvě hvězdy dávám za Simona Pega a za nápadité animované prostřihy. (27.07.2015)

Další z řady filmů naplněných pseudomoudry. Měl by ve vás zanechat dobrý pocit a "donutit" vás se radovat z maličkostí a každodenního života. No, ale nezanechá a nedonutí. Simon Pegg sice tyhle životní ztracence umí jako málokdo, ale tady jsem mu Hectora příliš nevěřil. Bylo to možná dáno i tou "sluníčkovou" stylizací (všude na světě je přece krásně, ať jsme chudí, nebo bohatí). P.S. Možná je to jen určeno naprosto jiné a úzké cílové skupině, protože buďme upřímní, kdo má v dnešní době čas a hlavně peníze se na x měsíců sbalit, letět do Tramtárie (Čína, Afrika a Los Angeles je přece skvělá kombinace) a hledat štěstí a smysl života? (08.06.2015)

Vyčerpat zajímavé a vtipné nápady během dvaceti minut, tomu se říká umění. Pak už zbyl jen deník a skype. A Chelsom to dokázal! A co si má nebohý divák počít dalších sto minut, to už pána režiséra a scénáristu v jedné osobě jaksi nezajímalo. No nic. Diváka navnadíme a pak už si při tripu našeho ňoumy bude muset vystačit s pořádnou řádkou klišé, občasného kýče a hlavně spoustou vaty (místy cukrové). A přitom opravdu věřím, že předloha Francouze Lelorda je zábavná, musí být zábavná. Téma zážitků psychiatrů je nevyčerpatelné. Opravdu velká škoda, že to do filmové podoby nepřevedli samotní Francouzi. Francouzská stopa tu tak je pouze díky nevyužitém Jeanu Reno jehohož role je ... nudná. Jedinou skutečně vtipnou postavou je Pikeová (v začátku) a dobře zahraná ta od Colletteové. Pegg je nudný až otravný aneb jak ňouma z zodpovědnosti přišel a hlavní ponaučení - naučil se vázat kravatu. Chjo. Velké zklamání a to jsem se tak těšil. (02.03.2015)