Borgiovci

Papež Alexander VI. a jeho rodina Borgiů je fascinující látkou pro filmy, seriály, knihy i PC hry. Tento seriál si myslím, že se pokusil o nejúplnější obraz. Bohužel mu nebylo dopřáno 4. série ani závěrečného plánovaného filmu, který by Borgiovy důstojně ukončil. Sledujeme tedy období zhruba v letech 1492, kdy se Rodrigo stal papežem až do roku 1500, kdy došlo k velkolepým novoročním oslavám a také dobytí Forli. Nedočkáme se tak smrti papeže Alexandra VI. ani osudů jeho dětí potom, což je docela škoda. Seriál se historie drží poměrně dobře, ale samozřejmě kvůli dramatičnosti si mnoho věcí upravuje a mění. Nicméně výprava se povedla na jedničku. Na všech 29 dílů jsem se prostě přenesl do renesanční Itálie konce 15. století a věřil úplně všemu, co se odehrávalo na obrazovce přede mnou, i když jsem věděl, že doopravdy se to třeba semlelo trochu jinak. Nejvíc se mi líbilo, že Borgiové byli vykreslení sice jako pomstychtiví intrikáni, kteří se neštítí ničeho, ale stejně tak byla zdůrazněna jejich lidskost, takže nepůsobili jako nahodilí italští gangsteři, ale jako rodina na nichž si boj o moc vybírá svou daň. (03.07.2016)

Borgiové jsou seriál, který má všechno, co má úspěšný titul mít, velkolepou výpravu, kostýmy, především však perfektně vybrané herecké obsazení a vysoce zajímavý příběh z historické látky pozdně renesanční Itálie, kde se tvrdě bojovalo o moc a Borgiové nebyli o nic horší ve své touze o moc, než ostatní. Seriál je tak dobře scénaristicky zpracován a má tak vysokou úroveň herectví, že má obrovskou působivost i při repríze. Všichni mě i po letech stále baví, Holliday Grainger jako Lucrezia, Francois Arnaud jako Cesare, David Oakes jako Juan, navíc i vedlejší role jsou dobře obsazeny (hvězdná camea jako Emmanuelle Chriqui nebo David Bamber). Všemu vévodí charismatický Jeremy Irons jako papež Alexandr/Rodrigo Borgia. Seriál vypadá jako oživlé renesanční obrazy, práce kamery, mizanscéna, interiéry, vše je úchvatné, propracováno do geniálních detailů. Charaktery nejsou ploché, ani černobílé a vyvíjejí se. Seriál je krásnou ukázkou reál politiky a toho oč v historii běží, mocenský boj ve všech podobách, náboženství, ani rodina nemůže touhu po moci zastavit. Nelze ani opomenout působivý opening, a především geniálně napsaný OST Trevora Morrise. V této dekádě je to nejpovedenější historický seriál, který jsem viděl. (29.11.2020)

O tento seriál by som pred dvoma rokmi možno ani nezakopol, no práve vtedy mi skrížila cestu videoherná séria Assassin's Creed, ktorá sa významne točí i okolo Borgiovcov a tak som info o príprave seriálu o pontifikáte Rodriga Borgiu uvítal. Ako ateistu, pre ktorého katolícka cirkev má skôr architektonický význam, som však seriálom príjemne prekvapený. Keďže Spartaka, Tudorovcov ani Rím som zatiaľ nevidel, neviem porovnať, ktorý má lepšie intrigárčenie, no Jordanovi Borgias sa rozbehli veľmi svižne, Irons to je typecast ako vždy, najtalianskejší ksicht tu má François Arnaud a aj to je kanaďan, no a kulisy a kostýmy nepôsobia príliš umelo. Ale hej, bude to fajn telenovela. (21.04.2011)

Splněný sen milovníků historických „intrikáren“, které se nebojí používat filmovou řeč a nedělají z diváka hlupce, kterému je vše třeba polopaticky sdělovat (snad jen popisky s uvozením období by se hodily, působí to dojmem, že se to vše semele během týdnů a nikoli let) a navíc přecházejí od intrik i k činům. A vůbec nejlepší na tom je, že stále je to především o prokreslených živoucích postavách a emocích. Úvodní tři epizody jsou docela utahané, nic moc se v nich vlastně ani ne(u)děje a navíc je do nich necitlivě a násilně naroubovaná „propojovací“ postava žoldnéře. Ne, že by to bylo špatné, to ne, ale přeci jen jsem si říkal „do čeho si to Neile Jordane duši dal“. Takto si nechat utíkat mezi prsty tak silnou látku jako jsou osudy Apeninského poloostrova za vlády Borgiů je trestuhodné. Jenomže od čtvrtého dílu (a to ještě slabý odvar kvalitativních výšin, do kterých seriál zavítá během druhé série, která patří mezi to vůbec nejzdařilejší v žánru) se Borgiové stávají přesně tím čím měli být od samotného počátku, tedy ukázkovým kouskem na poli intrikářských historických seriálů, byť pravda, že s historií nakládají poněkud "hodně po svém"; a je to mnohdy spíše volně na motivy historie více než co jiného. A byť se autoři „ducha postav i událostí“ drží, tak pro věrný zážitek je potřeba zamířit jinam. Z herců by za zmínku stáli snad všichni (i „kontroverzně“ pojatý znuděný Ironsův papež), ale v čele tohoto nebývale kvalitního hereckého peletonu šlape Arnaudův Cesare. Třetí série je rovněž zdařilá, ale ve své první polovině bez tahu na branku. Ovšem jakmile se rozjede tak opět stojí za to. A i nadále platí, že Cesare je jednou z nejlépe napsaných a soustavně se vyvíjejících kontroverzních postav televizních obrazovek. Největším záporem celého seriálu je ovšem zrušení v momentě, kdy se k nejzajímavější pasáži osudů a činů Borgiovic famílie teprve schyluje; grr… (09.06.2011)

Pravda, tvůrci nepřišli s ničím novým, ale jako celek nepostrádá velkorysou výpravnost, podpořenou zajímavými herci a docela místy zajímavou vypravěčskou konstrukcí. Jde ale o vnějšně přitažlivou podívanou, kde se po řemeslné stránce toho příliš vytýkat nemůže. Vyjma toho, že se tu vrství fakta a fikce dohromady. (21.04.2013)