Vždy pripravený!

To, že Friendship má nálepku komedie ještě neznamená, že se u toho musím nutně celou dobu popadat za břicho smíchy, ale svůj účel pobavit to splnilo a já se bavila. Báječně jsem se bavila a o tom to celé je. Dlouho jsem tak bezvadnou road movie neviděla a díky moc za ní dvěma bezelstným německým klukům na jejich cestě do San Franciska, potažmo Markusu Gollerovi, který mě moc příjemně překvapil. Jó, tady bylo přátelství těch dvou sympaťáků téměř ukázkovou záležitostí, kéž by takových bylo víc a já to všem přeju :-) (16.08.2013)

Patřím mezi jedince vzdělané tak, že dokážu bez mrknutí oka ze sebe dostat nejméně dva rozdíly mezi USA a NDR. Vědom si těchto rozdílů jsem se těšil na zábavnou cestu dvou chudých východních Němců po amerických silnicích a ona se ta zábava nějak nedostavila. Skutečně jsem se smál jen dvakrát - při vydávání certifikátů o pravosti kusů Berlínské zdi a samozřejmě při jejich vystoupení v gay klubu. Jinak mne absolutně nebavilo sledovat ty hodné Američany, kterak dávají hladovým najíst, svezou je na motorkách a když je nejhůř, tak jim vnutí auto. Jsem rád, že jsou USA alespoň ve filmu zaplněné takovými dobrodinci, protože já jsem tam častěji koukal do hlavně pušky než bych se setkal s nabídkou pomoci. (13.12.2013)

dva kluci a příběh o otci, který ze záhrobí posílá dopisy. Pak ztřeštěná cesta po usa bez peněz, kde si na každým kroku musí připomínat berlínskou zeď, socializmus a divný vtípky na něj. Od půlky je tam i jedna kráska dík který se pohádají ale nakonec se sejdou u mostu. připadlo mi to děsně nepřirozený ... (16.03.2016)

Tenhle film mi doporučil kamarád v práci a vzhledem k tomu, že samotný námět byl opravdu zajímavý, jsem se rozhodl na film podívat i já. Němci dříve byli považováni za jedny z nejhorších filmových tvůrců v Evropě. Podle mě to všechno ale bylo jenom vzhledem k samotné neznalosti těch dobrých filmů. Sice jsem viděl špatné německé filmy, ale už jsem viděl celou řadu těch dobrých a Vždy připraven! je určitě jedním z nich. Je teda pravda, že ze začátku to nahodilo opravdu vysokou laťku, která se místy snižovala, místy držela štaci a místy se suprově zvedala. To určitě ve chvíli, kdy tvůrci točili překrásná místa Ameriky a nebo když se klukům na své pouti za San Franciscem stalo něco, co stálo za to si u tohodle filmu zapamatovat. Vlastně to je fakt hodně příjemný film, kde ti dva kluci doslova přirostou k srdci. Zajímavý je určitě jejich jednání na západní svět, tedy jednání, který si já jako sametový dítě nedokážu vůbec představit. Příjemnou roadmovie utne až samotný závěr, u kterého jsem si na tvrdo uvědomil, že ta doba a otevření hranic nepřinášelo jenom pozitivní… (03.04.2013)

Co vlastně řadový občan ví o německé kinematografii? Zná fuckujícího pana učitele, kluky co to chtějí, holky co to chtějí taky, ti jenž jdou po kvalitě měli tu čest s Klepáním na nebeskou bránu, dříve narození znají duo nosáčů a ti ještě starší Murnauova ikonického Upíra Nosferatu. Známe co známe, víme co víme, ale troufám si říct, že standardnímu gaučovému konzumentovy unikly kousky, které by přinejmenším kvalitně zpříjemnily dané minuty. Vždyť to máme rádi, ono hořko-veselé vypořádání se s národní minulostí....vzpomeňme například na Občanský průkaz, Pupendo nebo nesmrtelné Pelíšky. Německá padlozeďká road-movie je přesně taková........má v sobě zatrpklost i entuziasmus, vzbuzuje pocity zmaru i euforie, umí být radostná i truchlivá. Kvalitní kousek, který by svým naturelem měl našinci chutnat. (03.05.2016)