Réžia:
Yimou ZhangKamera:
Xiaoding ZhaoHudba:
Qi-Gang ChenHrajú:
Dongyu Zhou, Shawn Dou, Xuejian Li, Taishen Cheng, Liping Lü, Meijuan Xi, Zheng Wang, Ruijia Jiang, Oliver Chen, Rina Sa, Qing Li, Haiying SunObsahy(1)
Na konci kulturní revoluce se odehrává romance mezi dívkou z města a vesnickým mladíkem. Čínský klasik Zhang Yimou se ve svém nejnovějším snímku vrátil k citlivě vyprávěnému milostnému příběhu z venkovského prostředí, jaký ztvárnil v jednom ze svých nejznámějších filmů Cesta domů (1999). I tentokrát do hlavních rolí obsadil začínající herce a herečky; uvidíme, zda křehká Zhou Dongyu prorazí podobně jako režisérovy předchozí objevy Zhang Ziyi a Gong Li, z nichž se staly mezinárodní hvězdy. (Febiofest)
(viac)Videá (1)
Recenzie (25)
No konečne som zistil, prečo sa hovorilo klasickému, našemu guličkovému peru čínske pero! Lebo komunistické čínske svine šetrili na atrament v mene revolúcie! Príbeh to bol ošúchaný, stokrát videný a je mi jedno, že hlavný hrdina skapínal. Nech, ved' bol komouš! Ale atmosféra filmu sa mi veľmi páčila a preto dávam za tri. ()
Číňania nie sú obyvateľmi tejto planéty. Sú to úplne regulérni mimozemšťania, ktorí majú so zvyškom Zeme spoločné akurát jedno veľké NIČ. Preto až nabudúce natočia romantický film obyvatelia hmloviny Proxima Centauri, budem mať pre ich city a vnímanie sveta určite väčšie pochopenie ako pre tento paškvil. Čo príde smiešne Číňanovi, mne teda smiešne nepríde. Čo dojme Číňana, mojimi citmi veru nepohne. Nasrať na celú vašu kultúrnu revolúciu! ()
Cesta domu 2. Zhanguv navrat k jeho oblibenemu tematu - oldschool vesnicka/malomestska lovestory, kde je k dispozici o neco mene uchvatne prirody a hudby a naopak o neco vic vkusne pobledlych grafickych filtru, komplexnosti a odkazu na komunisticky rezim za obdobi cinske revoluce. Ziyi Zhang je zde nahrazena velmi podobnou (vzhledove i naivitou charakteru) Xuejian Li. Samotna romance uz nema tak primacary poeticky drive jako v Ceste domu, ale o to je zajimavejsi a fatalnejsi. Skvela kinematografie, sympaticti herci a emoce. Pro fanousky Yimou Zhanga a asian romantickych dojaku povinnost. 8/10 ()
Soudruhu, sedněte si blíž k soudružce, tak jsem nevěděla jestli se v tu chvíli smát nebo brečet. Sedmdesátá léta (a ono je jedno jestli se film odehrává v Čechách nebo v Číně, č jako č) byla vykreslena tak věrně, až mě z toho mrazilo. To mrazení umocňoval pomalu plynoucí děj a postupné tušení konce. Pro mě jeden z filmů, které z hlavy neodvane čas. ()
Film se sice svojí kvalitou, způsobem natočení a jistou naivitou zdá býti o několik desetiletí starší, přesto je krásný, udělaný s velkým citem, nadějí, romantikou a velkou tvůrčí svobodou. Je to film, co pohladí po duši, pokud se člověk nechá unášet, nemyslí u něj a nekritizuje či se cynicky nevymezuje, vůči přehnané sladkosti, protože ta je vždy jen opakem hořkosti... Je to film, který mi evokuje jemné, ale sebevědomé tahy štětcem s tuší, a stačí k tomu zasadit do centra děje jeden nenápadný strom. A vydržet dodívat film až do úplného konce. ()
Reklama