Banáni

Několik málo geniálních fórů v umaštěném a osoleném obalu? Ale nakonec proč ne. Ultimátní scéna s Novým zákonem ke konci jak vystřižená z České sody a soud slibovaly mé odpuštění, kdyby se celý film tak trochu nepohnojil závěrečnou částí v posteli, která měla nevyužitý potenciál jako ostatně dost dalších poslepovaných scének. (22.08.2007)

Mnohem raději mám Allenovo filmy, které nejsou tak „crazy,“ ale Banáni patří mezi ty povedené ztřeštěnosti. Komedie je to vskutku trefná, neboť latisnkoameričtí diktátoři jsou od Fidela po Chavéze jsou pěkná svoloč a v zásadě jsou všichni stejní. Film je nacpán porůznu vtipnými gagy, přičemž převažují ty opravdu dobré. Nejvtipnější scény jsou následují po tom, co Fielding Mellish dorazí San Marcos. Woody Allen chtěl co nejvíc rozesmát, a tomuto možná trochu obětoval i ucelenější příběh a smysl existence některých scén, které ve filmu moc význam nemají. Jinak místy prosvítá skvělá režie, která napovídá že kdyby Allen chtěl zvládnul by natočit i vážný film na stejné téma. (07.12.2011)

„Vzpomínám, když jsem byl ještě kluk, tak jsem jednou ukradl porno tištěné Braillovým slepeckým písmem. Mnul jsem ta neslušná místa.“ Woody přesně v té tvůrčí a herecké poloze, v jaké ho mám nejradši (co do kvantity ale i kvality humoru bych film zařadil hned za nepřekonatelnou Lásku a smrt). Banáni jsou opravdu bravurní směskou satiry a komedie. Kriticky narážejí na poměry v USA (předvádění stroje, tlumočník, operace), „banánových“ zemích (popravy, převrat, výcvik), média (úvodní reportáž, kostelní reklama na cigarety, svatební zápas v ložnici), soudnictví (znamenitý proces!), FBI (vyslýchání obžalovaného, ochrana státníka) a mnoho dalších oblastí, přičemž si neberou žádné servítky (fajn jsou také absurdní scény jako večeře, objednávka, telefonování, romantika u vody či los). Jak už to tak u Woodyho bývá, tak samozřejmě krom zábavných situací jako takových nechybí Banánům také pořádná porce hlášek, vtipné monology a dialogy (Allen neopomněl ani trochu té filosofie, a to ve scénách s přijímáním/dáváním a láskou). Film příjemně rychle uběhne, fajn je také hudba a jako třešnička na dortu se zde objeví mladý Stallone. Hodnotím poměrně jasným plným počtem. „Byl jsi někdy v Dánsku?“ – „Byl jsem v... ano, ve Vatikánu.“ – „Ve Vatikánu? Ten je v Římě.“ – „No, v Římě s tím měli takový úspěch, že se rozhodli otevřít ještě jeden v Dánsku.“ (09.01.2014)

Přes Banány jsme se kdysi dávno (bylo to v rámci jeho retrospektivy na ČT 2) s Allenem seznámili. Já byla hodně malá žába a následný sled jeho pozdějších děl mi vůbec nepřišel tak zábavný, jako fraška odehrávající se z větší části ve Střední Americe. Jenže ouha, po dvacítce už mi to vůbec nepříjde tak vtipné. Jasně, je tu Sedmá pečeť, je tu Křižník Potěmkin. Ale toho prvoplánového humoru a grotesky je moc... Díky ti, Woody, za tvou pozdější subtilnost, díky ti za Annie Hall, Manhattan, Hanu a její sestry a mnohé další filmy, díky kterým mohu Banány pohřbít a mluvit o mladické nerozvážnosti! (13.08.2011)

No jak bych to jen řek... prostě blbost. Mě humor Woodyho Allena moc nesedí a jeho osoba už vůbec ne. Jo, dobře je pravda, že ve filmu jsou dobrý a vtipný nápady, ale je to takový celý podaný moc po Allenovsku, což se možná u jeho filmůj cení, ale já to teda neocenim. Jediný co ještě stojí za zmínku, je mladej Sly, jako takovej týpek v metru (29.06.2007)