Pieseň mien

Dojemný film hodný zamyšlení, ale odvyprávěný takovým zvláštně odtažitým stylem, že na mě zapůsobila mnohem víc překrásná hudba, která zde zní, než samotný příběh. Tim Roth s přibývajícími léty uzrál jako víno, jeho autentický herecký projev mě velmi oslovil. Clive Owen byl s plnovousem téměř k nepoznání, bohužel se kvůli němu výrazově trochu ztrácel. (60%) (06.03.2022)

Nejsem fanouškem upištěného fidlání na housle, takže mě hudební stránka filmu rozhodně nestrhla, spíš naopak. Zbytek by celkem ušel, pátrání po ztraceném bratrovi proložené záběry z dětství a dospívání bylo docela zajímavé, jen ke konci se už zbytečně táhlo. Plus mi ve výsledku přišlo, že snímek nezapůsobil tak silně, jak měl. Vlastně byl v mnoha ohledech dost odtažitý, proto nemohu přidávat na hodnocení a nechávám to na průměru. /// Viděno na JOJ Cinema s českým dabingem. (04.02.2022)

Velmi příjemný film. Přestože pojednává o vážných, až tragických tématech - odloučení syna od otce a rodiny, válečná utrpení, holocaust Židů v Polsku, činí tak formou a způsobem, jenž nepřebíjí hlavní téma filmu, jímž je láska životní přátelství dvou chlapců a později mužů z různých zemí, kultur a náboženských vyznání, ale především - láska k hudbě. Herecké výkony Tima Rotha a Cliffa Owena umocňuji emocionální prožitek z celého filmu. (30.09.2023)

Holocaust je nepochybně nesmírně závažné téma, které si zaslouží, aby bylo umělecky zpracováno z mnoha úhlů pohledu a mnoha aspektů, které jsou svým způsobem nevyčerpatelné. Na druhou stranu se zároveň stalo již do jisté míry inflační, kdy řada děl už nepřináší nic nového a pro řadu autorů je to jen obezlička, jak se snadno zviditelnit. Tento film se ale naštěstí něčemu podobnému vyhnul, nasvítil dané téma nezvykle a do jisté míry ho i zlidštil a odtabuizoval tím, co dobře vystihuje pointa závěrečné modlitby za mrtvé v samotném závěru. A to je také ten nejlepší způsob, jak se po tolika letech začít s tématem holocaustu vyrovnávat,  aby se z něj nestala jen neživotná fráze a nezasloužené simulakrum. Film má řadu silných a emotivních momentů, avšak neubránil se místy ani určitému nadbytečnému patosu. I tak si ale zaslouží hlubší ponor od premýšlivých diváků, kteří se nespokojí jen s povrchně klišovitým viděním světa. (22.09.2023)

Mix geniality, náboženství a židovského údělu. 1)  Židovskou atmosféru to nesporně má. Ale jinak cítím spíš rozpaky než nadšení._____ 2)  Spoiler. Ze třech časových rovin, v nichž se příběh odehrává, se mi nejvíce zamlouvala první, kdy jsou hlavní protagonisté děti. Tehdy ještě děj obsahuje napětí a neurčitost budoucího vývoje. Následuje poněkud nejasná a nepřehledná epizoda kolem londýnského koncertu a Dovidlovy náboženské hereze. Celou věc pak rámuje pátrání v současnosti po tom, co se tehdy vlastně stalo. To mě příliš nepřesvědčilo. Ani pointě moc nevěřím. Knihu jsem nečetl a tak jsem odkázán čistě na film._____ 3)  Jakmile vidím na obrazovce více emocí, než které sám pociťuji, tak něco není v pořádku. Když vím, že bych měl něco cítit, ale sám to necítím, pak je něco špatně. Neskromně se budu domnívat, že chyba není na straně receptora._____  4)  Připadám si trochu jako ve škole. Snímek plný symbolů mi neustále podsouvá, co mám cítit a vlastně i co si mám myslet. Použití Písně jmen, o níž jsem tu slyšel poprvé a která, myslím, je čistě fiktivní, věci nepomohlo._____ 5)  A tak nakonec to nejlepší jsou mladí herci. 24letý Jonah Hauer-King (geniální houslista Dovidl), 11letý Luke Doyle (Dovidl jako dítě), 28letý Gerran Howell (Martin) a Misha Handley nezjištěného věku (Martin jako dítě). (25.04.2022)