Insidious

A světlo na konci tunelu neobhajitelné sračkoidnosti současného hororu se koukám stále nerýsuje. Řeknu na konto téhle amatérské nepůvodní splácaniny jednu jedinou pozitivní věc: když už nic jiného, má Wan očividně aspoň dostatek slušnosti na to, aby měl ze své tendence uchylovat se ke stupidním lekačkám mindrák a snažil se ji nějak napravit. Potíž spočívá v tom, že navzdory vší snaze o napětí a atmosféru typickou pro kvalitní příslušníky žánru nedokáže vypotit nic lepšího než natažení zmíněných berliček pro neschopná ťululum na neúnosnou délku a snímat je stylem, který je obírá i o tu nejzákladnější děsivost postavenou na čistých reflexech. Výsledkem je nepopsatelná nuda, kterou kromě divákových zdvořilých pokusů o předstírání šoku prokládá už jen neutuchající údiv nad nepochopitelně debilním scénářem kloubícím nepropojené prvky a dějové linky snad z pěti vzájemně nesouvisejících filmů (včetně Krotitelů duchů, wtf?). Kdo je záporák, co chce, proč a proč to nemá dostat? Jakou úlohu hraje ten barák a proč se v závěru vrací v ústřední roli, přestože prý nemá na události snímku žádný vliv? A co tam kurva dělají ti kůl supr čupr duchové? Nevim, zavři hubu, vole, dál zkoušej vyprstit pištící přítelkyni na vedlejším sedadle a ztotožňuj se s Patrickem Wilsonem, jehož věčně otrávený ksicht zachycuje moje pocity z tohohle údajného spasitele moderního hororu líp, než by to dokázala sebevýstižnější slova. (01.01.2015)

Wan je prostě král hororu. A ani Insidious není výjimkou. První půlku film sice působí spíš jako klasický thriller, ovšem v té druhé se to rozjede a vy budete mít nahnáno tak jako tak. Jelikož jsem ještě před Insidious viděl Conjuring, tak se samozřejmě nemůžu vyhnout srovnání. V obou hraje fantastický Patrick Wilson, kterého zde doplňuje charismatická Rose Byrne. Oba dva filmy se mi hodně líbily, ale musím říct, že jsem se u Conjuringu bál o trošku víc. To však nemění nic na tom, že je Insidious kvalitně natočený film, který jistě mnoho hororových fandů potěší. Když už za nic, tak za ten konec musím udělit 90%. (17.11.2013)

Zlomový okamžik… okamžik, kdy jsem sáhla po Insidious. Vím, že je také Poltergeist, Ti druzí a ještě mnozí jiní, ale… můj instinkt mi napověděl, že svět… ten tajemný svět, už nikdy nebudu vnímat jako dřív. Pro mě je rok 2010 ….James Wan a Insidious – a jeho magický astrální rozměr. (05.09.2011)

James Wan má klíč od brány kultovních hororů. V roce 2010 bránu otevřel a filmovou pásku s Insidiousem zařadil mezi ostatní kultovky, které nebudou nikdy zaprášené (divácky vyhledávané). Důmyslná atmosféra je natolik pohlcující strachem, že nedýchám a nechám se unášet tísnivým napětím a dokonalým zvukem, který je prvotřídní. Wan je mistr atmosféry! Nechybí sebemenší chyba v první polovině snímku, který je strachem na úrovni španělských ďáblů REC. Jeden z nejlepších hororů desetiletí. Malé neinvestiční hororové dílo, které zasluhuje plné hodnocení. V nočních hodinách v perfektním zvuku.. brrr! (21.03.2012)

V první polovině Wan dokazuje, že má řemeslo pevně v rukou a opravdu jsem nečekal, že si v mém věku ještě někdy užiju lekačky. Stále totiž tvrdím, že kdo ulítává na brakovém žánru a není náctiletý, tak je zřejmě naprostý magor. Insidious by v té záplavě sraček působil jako klenot žánru posledních let, pokud by ovšem nepřišla druhá polovina, která to neskutečně sráží. Nebudu tady jako někteří tvrdit, že astrální cestování bylo přímo k smíchu, ale nudilo mě neskutečně a film hodně ubral z tempa. To však nic nemění na tom, že Wan je v současnosti jediný zajímavý tvůrce hororů, jejichž systematické nakoukávání se mi tak stále zdá naprosto dementní a hlavně zbytečné. (26.01.2014)