Réžia:
James WanScenár:
Leigh WhannellHudba:
Joseph BisharaHrajú:
Patrick Wilson, Rose Byrne, Ty Simpkins, Johnny Yong Bosch, Lin Shaye, Leigh Whannell, Barbara Hershey, Joseph Bishara, Jeannette Sousa, Ruben Pla (viac)Obsahy(3)
Když se rodina přestěhuje do nového domu, začnou se dít podivné věci. Zjevují se zde děsivé postavy a je slyšet šepot. Situace vygraduje ve chvíli, kdy se jeden ze synů neprobudí. Lékaři příčinu jeho kómatu nedokážou vysvětlit... (TV Prima)
Videá (2)
Recenzie (1 347)
Wan je učenlivým studentem všech žánrových učebnic a příruček, což je na jednu stranu fajn, protože si pak může dovolit zválcovat Paranormal activity během dvou, tří scén. Na straně druhé ale nepřinese nic nového, takže když jej (opět) sestřelí Whanell se svým scénářem, dojde mu dech. Sebeironická vsuvka s příchodem dvojky ‚ghostbusterů‘ ještě funguje, scéna vymítání to ale posílá do kopru. Druhá polovina evidentně neměla strašit, ale jako bizarní výlet do jiného světa je vlastně příliš krotká a pozitivní dojmy mizí stejně rychle, jako záblesk foťáku. Zvlášť, když pointu odhadnete v půlce filmu. 3 a ½. ()
A světlo na konci tunelu neobhajitelné sračkoidnosti současného hororu se koukám stále nerýsuje. Řeknu na konto téhle amatérské nepůvodní splácaniny jednu jedinou pozitivní věc: když už nic jiného, má Wan očividně aspoň dostatek slušnosti na to, aby měl ze své tendence uchylovat se ke stupidním lekačkám mindrák a snažil se ji nějak napravit. Potíž spočívá v tom, že navzdory vší snaze o napětí a atmosféru typickou pro kvalitní příslušníky žánru nedokáže vypotit nic lepšího než natažení zmíněných berliček pro neschopná ťululum na neúnosnou délku a snímat je stylem, který je obírá i o tu nejzákladnější děsivost postavenou na čistých reflexech. Výsledkem je nepopsatelná nuda, kterou kromě divákových zdvořilých pokusů o předstírání šoku prokládá už jen neutuchající údiv nad nepochopitelně debilním scénářem kloubícím nepropojené prvky a dějové linky snad z pěti vzájemně nesouvisejících filmů (včetně Krotitelů duchů, wtf?). Kdo je záporák, co chce, proč a proč to nemá dostat? Jakou úlohu hraje ten barák a proč se v závěru vrací v ústřední roli, přestože prý nemá na události snímku žádný vliv? A co tam kurva dělají ti kůl supr čupr duchové? Nevim, zavři hubu, vole, dál zkoušej vyprstit pištící přítelkyni na vedlejším sedadle a ztotožňuj se s Patrickem Wilsonem, jehož věčně otrávený ksicht zachycuje moje pocity z tohohle údajného spasitele moderního hororu líp, než by to dokázala sebevýstižnější slova. ()
Viděl jsem hada chcát, koně blejt a žábu bušit pěstí do skály, ale tohle jsem ještě neviděl. Prostě občas se stane, že někdo zaspí a v tu ránu si to už kvaltuje rovnou k samotnému Princi lži do tenat. To beru. Naštěstí ale každý fakan, co takhle v duchu vandruje, má fotra, jenž to umí taky a tak už jen stačí přizvat bábu na saních, co rozkmitáním starejch cibulí uvede do spánku i diváky a ejhle, všechno jde do hajzlu. Vlastně pocaď dobrý. Lekačky a duchařina s vrzajícími dveřmi, divným chichotem v baráku a děsivou hudbou - to je moje. Ale od vandrování po dreamlandu a boji o synovu píchlou duši se pro mě stal filmu prakticky nekoukatelným. Nuda jak u videostopu i s onou strhující losovačkou o kuchyňskou váhu Zepter. Vážně zvažuji, jestli má cenu nudit se i u druhého dílu. ()
Insidious je urcite lehce preceneny horor rozhodne ne spatny ale tu pravou reznicinu nam Wan naserviroval az z Conjuringem tohle je ryzi a nekolikrat omletej ducharskej prumer budovani atmosfery solidni ale cele to pak jaksi vyzniva do ztracena vylekanej jsem teda moc nebyl a budoucnost hororu jmenem James Wan jsem teda nespatril ale ok svuj urcitej standart ma a zachovava si ho coz je v poradku a Insidious se ho proste drzi a neprevysuje ho ale porad je to solidne odvedena prace uvidime co dvojka ()
Tak musím sa priznať, že mne proti strachu nepomohla ani podperinová spoločnosť, husia koža sa dvíhala permanentne takmer každú minútu s hladinou adrenalínu a takisto musím skonštatovať, že mám aj kratšie nechty a o pár vlasov menej. James Wan potvrdzuje, že je môj človek a filmy, ktoré natočí vo mne vždy vyvolajú priaznivé reakcie. Vďaka tej neopakovateľnej horrorovej atmosfére mám sto chutí vycapiť aj piatu hviezdu, ale sú tu bohužiaľ medzery, ktoré by ešte bolo treba vyplniť. Wanov rukopis je zreteľný najmä v závere filmu, v ktorom naplno nechá rozvinúť svoju predstavivosť a fantáziu. Bábky, démoni, duchovia a horrorové postavy, ktoré sa v jeho filmoch objavujú dokážu navodiť strach už samotným pohľadom na ne. Keď si k tomu pridáte skvelú mrazivú hudbu a celkom normálny námet a hercov, tak potom všetko musí šlapať ako po masle. 85%. ()
Reklama