Réžia:
James WanScenár:
Leigh WhannellHudba:
Joseph BisharaHrajú:
Patrick Wilson, Rose Byrne, Ty Simpkins, Johnny Yong Bosch, Lin Shaye, Leigh Whannell, Barbara Hershey, Joseph Bishara, Jeannette Sousa, Ruben Pla (viac)Obsahy(3)
Když se rodina přestěhuje do nového domu, začnou se dít podivné věci. Zjevují se zde děsivé postavy a je slyšet šepot. Situace vygraduje ve chvíli, kdy se jeden ze synů neprobudí. Lékaři příčinu jeho kómatu nedokážou vysvětlit... (TV Prima)
Videá (2)
Recenzie (1 347)
"Spatřil jsem budoucnost filmového horroru a její jméno zní James Wan." No dobrá, Kingovou poupravenou hláškou jsem možná lehce přestřelil, ale když se podíváte na Wanovu filmografii, zjistíte, že tenhle mladík si svoje projekty vybírat umí. Pravděpodobně všechny svoje tvůrčí trumfy ještě nevyložil na stůl. Dokáže pracovat s minimálním budgetem, dokonce se zdá, že mu tohle "omezení" prospívá. Wan poprvé ve své krátké kariéře nespotřebuje kapku krve, místo toho se soustředí na budování děsivé atmosféry a to natolik intenzivní, že ke konci přestává být snesitelnou. Pravda, hodně si pomáhá infarktovými lekačkami, ale ty nejsou vůbec levné a fungují naprosto perfektně. V mnoha případech to dokonce hraničí se srdeční zástavou. Jinak herecky dobré, hudebně působivé, vizuálně fantastické. Po dlouhé době konečně vskutku strašidelná záležitost za 90%. ()
„Minulou noc jsem viděl, jak spím. Pak jsem odletěl..“ To není úryvek z deníku mladého táborníka, co našel při stezce odvahy políčko s lysohlávkami - to se jen pan Wan rozhodl poškádlit diváckou hercnu svou astrální cestovkou.. V první půli neomylně tlačí svůj dvoukolák duchařského napětí po vyšlapané žánrové cestě, aby v té druhé odvážně vjel do groteskního kabaretu s krotiteli duchů (nebo spíše image?) a mimotělních zážitků zahalených v kouři bizarnosti. Od dob nechápavého psychiatra Willise jeden z mála "Haunted house“ hororů, kdy si mráz párkrát zasprintoval po mých zádech a nuda se nepokoušela přetáhnout víčka přes oči jak autoplachtu a co je zvláštní, dokonce jsem si přecitlivěle přál, aby otec na konci vytrhl svého "toulavého" synka ze spárů Čertíka Bertíka. Ano, na gauč k psychiatrovi jsem se už objednal - mám sezení hned po panu Vittim.. ()
V první polovině Wan dokazuje, že má řemeslo pevně v rukou a opravdu jsem nečekal, že si v mém věku ještě někdy užiju lekačky. Stále totiž tvrdím, že kdo ulítává na brakovém žánru a není náctiletý, tak je zřejmě naprostý magor. Insidious by v té záplavě sraček působil jako klenot žánru posledních let, pokud by ovšem nepřišla druhá polovina, která to neskutečně sráží. Nebudu tady jako někteří tvrdit, že astrální cestování bylo přímo k smíchu, ale nudilo mě neskutečně a film hodně ubral z tempa. To však nic nemění na tom, že Wan je v současnosti jediný zajímavý tvůrce hororů, jejichž systematické nakoukávání se mi tak stále zdá naprosto dementní a hlavně zbytečné. ()
A světlo na konci tunelu neobhajitelné sračkoidnosti současného hororu se koukám stále nerýsuje. Řeknu na konto téhle amatérské nepůvodní splácaniny jednu jedinou pozitivní věc: když už nic jiného, má Wan očividně aspoň dostatek slušnosti na to, aby měl ze své tendence uchylovat se ke stupidním lekačkám mindrák a snažil se ji nějak napravit. Potíž spočívá v tom, že navzdory vší snaze o napětí a atmosféru typickou pro kvalitní příslušníky žánru nedokáže vypotit nic lepšího než natažení zmíněných berliček pro neschopná ťululum na neúnosnou délku a snímat je stylem, který je obírá i o tu nejzákladnější děsivost postavenou na čistých reflexech. Výsledkem je nepopsatelná nuda, kterou kromě divákových zdvořilých pokusů o předstírání šoku prokládá už jen neutuchající údiv nad nepochopitelně debilním scénářem kloubícím nepropojené prvky a dějové linky snad z pěti vzájemně nesouvisejících filmů (včetně Krotitelů duchů, wtf?). Kdo je záporák, co chce, proč a proč to nemá dostat? Jakou úlohu hraje ten barák a proč se v závěru vrací v ústřední roli, přestože prý nemá na události snímku žádný vliv? A co tam kurva dělají ti kůl supr čupr duchové? Nevim, zavři hubu, vole, dál zkoušej vyprstit pištící přítelkyni na vedlejším sedadle a ztotožňuj se s Patrickem Wilsonem, jehož věčně otrávený ksicht zachycuje moje pocity z tohohle údajného spasitele moderního hororu líp, než by to dokázala sebevýstižnější slova. ()
Wan je učenlivým studentem všech žánrových učebnic a příruček, což je na jednu stranu fajn, protože si pak může dovolit zválcovat Paranormal activity během dvou, tří scén. Na straně druhé ale nepřinese nic nového, takže když jej (opět) sestřelí Whanell se svým scénářem, dojde mu dech. Sebeironická vsuvka s příchodem dvojky ‚ghostbusterů‘ ještě funguje, scéna vymítání to ale posílá do kopru. Druhá polovina evidentně neměla strašit, ale jako bizarní výlet do jiného světa je vlastně příliš krotká a pozitivní dojmy mizí stejně rychle, jako záblesk foťáku. Zvlášť, když pointu odhadnete v půlce filmu. 3 a ½. ()
Galéria (60)
Zaujímavosti (35)
- V pokladnách severoamerických kin diváci nechali 54 milionů amerických dolarů, součet celosvětových tržeb pak dosáhl 100,1 mil. (NIRO)
- Po titulkoch nasleduje ešte jedna krátka scénka. (ČSFD)
- Po přestěhování do jiného domu si Renai (Rose Byrne) pouští gramofonovou desku se skladbou „Nuvole Bianche“ od italského pianisty Ludovica Einaudiho. (chelsea17)
Reklama