Insidious

Wan je prostě král hororu. A ani Insidious není výjimkou. První půlku film sice působí spíš jako klasický thriller, ovšem v té druhé se to rozjede a vy budete mít nahnáno tak jako tak. Jelikož jsem ještě před Insidious viděl Conjuring, tak se samozřejmě nemůžu vyhnout srovnání. V obou hraje fantastický Patrick Wilson, kterého zde doplňuje charismatická Rose Byrne. Oba dva filmy se mi hodně líbily, ale musím říct, že jsem se u Conjuringu bál o trošku víc. To však nemění nic na tom, že je Insidious kvalitně natočený film, který jistě mnoho hororových fandů potěší. Když už za nic, tak za ten konec musím udělit 90%. (17.11.2013)

„Minulou noc jsem viděl, jak spím. Pak jsem odletěl..“ To není úryvek z deníku mladého táborníka, co našel při stezce odvahy políčko s lysohlávkami - to se jen pan Wan rozhodl poškádlit diváckou hercnu svou astrální cestovkou.. V první půli neomylně tlačí svůj dvoukolák duchařského napětí po vyšlapané žánrové cestě, aby v té druhé odvážně vjel do groteskního kabaretu s krotiteli duchů (nebo spíše image?) a mimotělních zážitků zahalených v kouři bizarnosti. Od dob nechápavého psychiatra Willise jeden z mála "Haunted house“ hororů, kdy si mráz párkrát zasprintoval po mých zádech a nuda se nepokoušela přetáhnout víčka přes oči jak autoplachtu a co je zvláštní, dokonce jsem si přecitlivěle přál, aby otec na konci vytrhl svého "toulavého" synka ze spárů Čertíka Bertíka. Ano, na gauč k psychiatrovi jsem se už objednal - mám sezení hned po panu Vittim.. (23.03.2012)

Wan je učenlivým studentem všech žánrových učebnic a příruček, což je na jednu stranu fajn, protože si pak může dovolit zválcovat Paranormal activity během dvou, tří scén. Na straně druhé ale nepřinese nic nového, takže když jej (opět) sestřelí Whanell se svým scénářem, dojde mu dech. Sebeironická vsuvka s příchodem dvojky ‚ghostbusterů‘ ještě funguje, scéna vymítání to ale posílá do kopru. Druhá polovina evidentně neměla strašit, ale jako bizarní výlet do jiného světa je vlastně příliš krotká a pozitivní dojmy mizí stejně rychle, jako záblesk foťáku. Zvlášť, když pointu odhadnete v půlce filmu. 3 a ½. (06.09.2011)

Dokud se Wan drží v klasických vodách, tak nejde sice o zázrak, ale funguje to. Jakmile zabrousí do neprobádaných astrálních vod, tak jde vše do kopru, protože je to rázem tak debilní a směšné, že nezbývá prostor pro atmosféru a napětí; což u žánrovky podobného ražení při projekci ve tři ráno se zvukem na plné pecky očekávám jako samozřejmost. (26.06.2011)

Insidious mě překvapil, jak dlouho nechá diváka napjatého, kdy už to začne. Úvodní titulky naznačují, že půjde o horor, ale najednou režisér jakoby nic sjede do dramatu. Jenže postupně se na plátně obejvují lekačky, atmosféra začíná pozvolna houstnout a film se s příchodem "profesionálů" pořádně rozjede. Pak je to klasická žánrovka ozvláštněná cestováním mezi dimenzemi s ne moc strašidelným hlavním "záporákem", ale toho zastupují jiní (rodinka na sedačce či stará paní). Samotný konec se mi moc líbil a rozsekl celkové hodnocení, které se je tak mezi 3/4*, směrem nahoru. (05.08.2011)