Insidious

Nepamatuju si, kdy jsem dal naposled nejakymu novymu hororu 5*, ale tady teda neodolam. Zacatek se tvari vcelku nenapadne, trochu takova variace na Paranormal Activity, dum vypada podobne, kamera nastesti ne rucni, ale stejne takova realisticko amaterska a tady bouchnou dvere, tamhle neco vrzne. Jenze Wan nakonec i z takovyhleho provarenyho tematu dokazal vytahnout docela zajimavej dej a cely to vysvetleni, o co vlastne jde, je sice trochu Poltergeistovsky, ale pusobi vcelku originalne. Film nesazi na nejaky laciny lekacky, i kdyz i tech tu par je, tady jde hlavne o kazdou pribejvajici minutu cim dal tim vic houstnouci atmosferu a fakt si nevybavim strasidelnejsi film z posledni doby. Abych jen nechvalil, herci obcas hrajou docela nepresvedcive, nektery veci typu vyvolavani v plynovy masce, dvojka "Krotitelu duchu", zaporak vypadajici jak Darth Maul jsou uz lehce prehnany a usmevny. Furt jsem vahal mezi 4* a 5* a po extra vyzivnym, ale vlastne happyendu jsem se zacal priklanet spis k tem 4*, jenze pak se Wan pochlapil, hodil na zaver jeden perfektni zvrat a 5* bylo jasnejch. Tohle se fakt musi videt, zadna slozka filmu totiz neni ve stylu "tohle jste jeste nevidely a je to genialni" jenze jako celek to kurevsky slape a atmosfera z toho caka na vsechny strany. Strasidelna lahudka. (29.04.2011)

Veľmi dobré budovanie atmosféry, musím to pochváliť. Takmer celý film si udržiava slušne strašidelnú atmosféru a neraz mi prebehol mráz po chrbte. Neviem, či to bolo pre mňa dobré, ale pointu som vytušil hneď na začiatku( chýbajúce fotografie), no zážitok mi to nepokazilo. Jediné mínus dávam paradoxne za to, čo malo byť vrcholom filmu. Hľadanie syna v tmavom a nekonečnom časopriestore . Na môj vkus trošku pridlhé a trestuhodne najmenej strašidelné. Úplný záver to však napravil. Po skončení sa pýtam svojej manželky- hororovej maniačky- "Čo keď i vo mne je diabol...pozri sa mi do očí!..." Nedokázala to a bavili sme sa na tom. Aj na tom, kto dnes bude spať pri dverách...Aj preto mám rád horory. 80%. (31.05.2013)

Nedávno jsem sjížděla první tři díly Paranormal Activity a byla jsem trochu zklamaná z toho, co si asi tvůrci myslí o inteligenci diváků a jakým scénářem a jakými lekacími tríčky je hodlají mordovat hrůzou. V několika komentářích u těch filmů jsem četla doporučení na Insidious, že to je úplně jiná liga. Těšila jsem se na parádní zážiteček, připravila si noc, prázdný byt, unavené tělo, rozjitřenou psychiku. No, jinou ligu jsem tedy dostala. Ale asi tak o tisíc procent horší. Až ve srovnání s tímto filmem dokážu docenit, jak je série Paranormal Activity stylově čistá. Sice někdo může argumentovat tím, že největšími esy v rukávech tvůrců PA jsou houpající se lustry a otevírající se skříňky v kuchyni, ale v rámci nastaveného stylu a žánru všechno sedí a díky principu found footage se dočkáme i pár docela chytrých vychytávek, díky periodickému opakování stejných záběru se nastolí skvělý rytmus, vynikne gradace, a tak dále. No. A oproti tomu Insidious je ostudně nekonzistentní snad po všech stránkách, které jsem schopna vnímat. Přepálená děsivá hudba v "bojících" momentech mě zbavuje jakéhokoliv strachu. Styl kamerového snímání se mění snad s každým obrazem a velmi to ruší pozornost (nejprve jakože roztěkaný styl ruční kamery, potom dlouhé komponované záběry, stejné záběry na dům zvenčí, které jako by vypadly ze sitcomu typu Krok za krokem, ...) Strašně divně působí scéna z nemocnice. Je takovým způsobem nasvícená a stylizovaná, že jsem si prvně myslela, že si otec ve chvíli, kdy nemůže syna probudit, představuje, co se asi bude dít potom, a že až scéna z nemocnice skončí, film se vrátí k otci v dětském pokoji a děj bude pokračovat snahou probudit synátora. Děsivé momenty a strašící strategie jsou taky každý pes jiná ves a ve výsledku působí velmi nepravděpodobně a tudíž neděsivě. Například když matka odhrne přikrývku a najde na synově prostěradle otisk krvavé ruky, chtělo se mi křičet, že to si ze mě snad dělají prdel. A mělo být hůř. Mezi astrálními katastrofami se řeší partnerská nedůvěra až krize, alarm a dveře se spouší a otvírají, aniž by se někdo vyděsil, staří metaláci se prochází po balkóně, pak tam pobíhají děti, a dál je to ještě horší a absurdnějí, ale už to nebudu říkat, páč to zavání spoilerem. Všechno je to nějaké podivně vypointované a hlavně každá věc působí, jako by byla z jiného filmu a všechny dohromady nefungují ani náhodou. (02.03.2012)

,,MINULOU NOC JSEM VIDĚL JAK SPÍM. PAK JSEM ODLETĚL.....“ /// Byl jednou jeden domeček, v tom domečku stoleček, u stolečku rodinka a všichni – včetně miminka – JSOU VYSRANÝ STRACHY! Nejen že jim straší na půdě, ale synkovi z toho hráblo ve ,,věži“ a nechce se probudit. Pro začátek takový to domácí strašení - UCHYLÁCKÝ ZVUKY – ve skříni nikdo, dveře se otevřou.... – no vždyť víte. Je noc, mám kolem sebe polednice a jiný svinstvo a Patrick Wilson s pohrabáčem v ruce hledá vetřelce. MĚ TO BAVÍ! Taková hra na strach. Baví vás mystifikace? ČÍMKOLIV? Je vám jedno, že to (asi) neprožijete? Mě celkem jo! BOHUŽEL OD 70-tý MINUTY SLEDUJU JINEJ FILM! 4 hvězdnej film se mění v pohádku pro infantilní jedince za 1*! Výbornou atmosféru rozbíjí debilní (rádoby)mysteriózní výplody kreténské fantasie, ze kterejch by ,,šlehlo“ nejen fotra Harryho Potra. BAVÍ VÁS MYSTIFIKACE? Tak v 70tý minutě spát! (S kýmkoliv!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Myslím si, že naši manželskou krizi vyřeší strašidla. 2.) Astrální projekce? Neznám! 3.) Jsem talentovanej cestovatel. 4.) Vyměním všechny motorový pily (i ty co nepily) za ducha a Ďábla. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ **** (01.05.2011)

Už mě začíná srát, ta bába s loutkoksichtem, co se mi pořád prochází za okny (!!!) Kdysi dávno, po shlédnutí Dead Silence jsem říkal, že James Wan prostě ví, ví co říct, kdy a jak to říct, aby strach gradoval a v pravou chvíli i kulminoval. I když pořád považuju Insidious za zbytečně překombinovaný, místy až okázale obrazný, stále je to nebývale funkční oldschoolovka, která si tu zpětnou vazbu umí nenuceně vynutit. Ve tmě nejlíp funguje NĚCO a ze všeho nejdál se v ní dostává lidská fantazie. Jako kdyby jednadvacátý století chytlo Poltergeista za koule a skrz působivý vizuál jen tak potichu špitlo: "Zatancuj mi!" Není to tak okatý, prvoplánový bizár, jak by ho nejspíš podal Rob Zombie a ani Lin Shaye není tak senzační médium jako byla Zelda Rubinstein alias Tangina, přesto tenhle digitál má potenciál k tomu, stát se s odstupem mnoha let letmo kultovní. Navíc, ta muzika Josepha Bishary, která mimo film podle mýho zas tak moc nefunguje, s vizuálem skvěle ladí. Tady dvojnásob. Pseudoasijským duchařinám nejspíš odzvonilo a já se v tomhle neoklasickým, transcendentálním bloudění našel na slušných [final rate: 70%] (05.06.2014)