Najmocnejší muž FBI

Mály, úchylný no přece božský J. Edgar. Nebýt jeho, dnešní podoba kriminálek od Las Vegas po Miami by byla jen trapná napodobenina kovbojů na dalekem západě, ehm. Možná to o něčem bylo, no já sem divák konzumní, ne pseudoejakulárni, který se bude ukájet nad kamerou, střihem, tlustoprdím DiCapriem... já se kurva nudil a je mi jedno, že tam děda háže jakési 2 linie, které se v určitém okamžiku spojí, najednou Hoover umírá a biografie je konec a co se mi dostalo?! ctižádostiví workoholik, který taji své pravé já a žije, až do své smrti s matkou převede renesanci FBI do dnešní podoby tím nejnudnějším způsobem. V určitém veku, to bezpochyby docením, momentálně 4/10 (17.02.2012)

Tři roky po dobové Výměně, přichází režisér Clint Eastwood s dalším retro filmem, který se tentokráte nezabývá zmizením a následnou záměnou malého chlapce za jiného, ale životem jednoho z nejmocnějších mužů Spojených států. J. Edgar Hoover - zakladatel FBI a kontroverzní postava amerických dějin. Eastwood opět stylově vytvořil dobovou atmosféru snímku, použil několik zajímavých autentických záběrů a dokázal trefně vystihnout ponurost doby, obětí i nadšenců, v čele s Edgarem, kteří se rozhodli vybudovat nejmocnější vyšetřovací instituci na světě. První polovina filmu má pomalejší tempo a blíže nám představuje hlavní postavy, střídajíc při tom tzv. současnost (60. - 70. léta) a mládí hlavního hrdiny (1919 - zhruba 1940) v podobě jakýchsi flashbacků. Budování organizace od prostého zavedení karet s otisky prstů, až po mocnou a nebezpečnou zbraň, před kterou se skloní prakticky kdokoli - je zde vykresleno velmi působivě. Druhá polovina filmu pak nabírá na obrátkách (hlavně nečekejte nějakou akci, je to komorní drama) a připraví divákům několik silných scén. Mě nejvíce zaujal telefonát Robertu Kennedymu a Hooverovo strohé oznámení o smrti prezidenta JFK, diktování výhružného dopisu, který je určen Martinu Lutheru Kingovi či Nixonova reakce na Edgarovu smrt. Clint Eastwood se trefil do černého s výběrem herců a hlavně Leonardo DiCaprio mě zde opět utvrzuje v tom, že je film od filmu lepší, definitivně se zařazuje mezi nejuznávanější herce Hollywoodu a stále silněji buší na mou desítku oblíbených herců. Povedené jsou i masky (hlavně starý Hoover vypadá opravdu realisticky, i když tomu hodně přidává herectví a grimasy DiCapria), Eastwoodův melancholický hudební doprovod, který by se dal nazvat podprahovým a skutečně zdařilá retro atmosféra. Hoover obětoval svému dítěti jménem FBI prakticky celý svůj život a můj názor je ten, že Eastwood chce americkým občanům říci, že podobných lidí by si měli vážit, i když často nejednali přesně podle zákona a porušovali jisté hranice etikety. To bude hlavní myšlenka snímku. Poctivá filmařina a další zářez na Eastwoodově pažbě silných dramat. (21.02.2012)

J.Edgar ťahá za nitky prostredníctvom réžie Clinta Eastwooda. Kariérna cesta a samotná osobnosť J.Edgara Hoovera je zaujímavá sama o sebe, Clint preto nemusí tlačiť na pílu, len sprostredkuje fakty a historické súvislosti. Stačilo len vyrozprávať. Je pravda, že kto pozná historické súvislosti má divácky navrch a vie si film aj viac užiť. Leo DiCaprio zahral svoj štandard, až na to, že maskéri spackali svoju prácu a k veľkej "časovej" premene nedošlo. Tak som sa celý čas pozerala na dedečka s nehodnoverným zombie makeupom (to isté platí pre Tolsona, tam to však dopadlo ešte horšie). Škoda týchto estetických chybičiek filmovej krásy. (19.03.2012)

Ač jsme si to nikdy neřekli do očí, tak se s panem Hooverem nemáme rádi. Patrně proto nejsem ochoten ocenit nápad, že se natočil film o mistrovi světa v třídění kartoték s kompromitujícícmi materiály. Nemám zkrátka rád individua, která berou lidem práva ve jménu ochrany státních zájmů. V současné době již dokáži velkoryse přehlédnout, že nějaké hlášení obsahuje i to, co si čtu při trůnění na míse, ale rozhodně nehodlám zapomínat na to, kdo začal strkat špiclující nos do domácností a nastartoval tak proces, ve kterém jsou mocní ještě o něco mocnější. Takže díky, Edgare a Clinte, bylo to nudné. (01.01.2013)

Po dlouhé době film, v němž mi Leonardův herecký výkon přišel dost nepřesvědčivý. Jeho J. Edgar Hoover je nesympatický, arogantní, cílevědomý sviňák a nevycomingoutovaný homosexuál, přičemž všechny tyhle charakteristiky jsem pozoroval jenom jako obal, pod kterým se celou dobu skrýval právě milý DiCaprio. V The Iron Lady se Meryl Streep v Margaret Thatcher opravdu proměnila, Leovi se to pod Eastwoodovým vedením bohužel nepodařilo. Jinak je to příliš dlouhé, roztahané, nepříliš zajímavě odvyprávěné (ano, v závěru se ukáže, že starý Hoover jako vypravěč není úplně spolehlivý, což dokresluje jeho osobnost... ale až do této chvíle je to vypravěčská nuda) a s emocemi, které v závěru nefungují. Většinu stopáže jsem tak spíš než nad filmem samotným uvažoval nad otázkou, jestli mi starší (namaskované) verze jeho hrdinů připomínají spíše opuchlého člověka, který strčil hlavu do včelího úlu, nebo děsivého mutanta vzniklého zkřížením lidské a mimozemské DNA. K jednoznačné odpovědi jsem nedospěl. (14.02.2012)