Ninja Factor

Je to docela fajn- takový Wipeout v japonském stylu... A proč ne? Ale nemůžu si pomoci- i když byl Wipeout až po tomhle, bavilo mě to o něco více- nejsou tu zase tak dobré překážky a není to tak bezvadně natočeno jako u Drtivé porážky... No, určitě to stačí na 3 hvězdičky- a je to přece jen docela obstojná zábava... (07.12.2011)

Jedna věc mi vadí a to, že osudy jedné (stohlavé) várky soutěžících jsou rozděleny do několika dílů. Ale jinak jsou tu klasické asijské propriety - šílení účastníci, extrémně náročné soutěže a hodně divoký komentář (zkuste se někdy zaposlouchat do originálu, kam se hrabou naši sportovní komentátoři). Mimochodem, ten, kdo zvládne všechny úkoly je opravdu ninja, protože je to skoro nad lidské síly. (08.07.2010)

Na rozdíl od Takešiho hradu, což je soutěž "pro každého", je Ninja faktor skutečně soutěž jen pro ty nejlepší. Fyzické výkony je tady opravdu nutné podat. Akorát pořád nemůžu přijít na chuť tomu americky předramatizovanému voiceoveru, podle něhož je každý soutěžící v každé chvíli na konci svých sil, vydává ze sebe maximum a právě zdolává tu nejnáročnější a nejnbezpečnější překážku, na kterou se psychicky připravoval několik dní. (29.05.2011)

Na rozdiel od podobných komerčných relácií, Sasuke je tvrdá a seriózna hra kde sa naozaj bojuje. Nejde tu o zábavu. Prekážky sú každou novou sezónou ťažšie. Naozajstní chlapi, dokonalé telá, krásne vyrysované svaly, skrátka potešenie pre oči. Japonci do toho dávajú všetko, klobúk dole pred každým kto tú trať zvládne. (18.07.2011)

Na Ninja faktoru mě napřed zaujaly výstřednosti a pády některých účastníků, které mě připoutaly k obrazovce na dobu, která stačila, abych si uvědomila, že tahle soutěž je úplně o něčem jiném. Na Sasuke mám ráda hlavně to, s jakou bojovností a odhodláním se elitní soutěžící, které si člověk po nějaké době snadno zapamatuje a oblíbí, pouštějí do překážek, které se většině světa zdají být nepřemožitelné. Právě to přeměňování zdálivě nemožného v realitu dělá z tohohle pořadu můj oblíbený, který mě vždycky přitáhne k obrazovce a u kterého se nikdy nenudím. Klobouk dolů před Makotem Naganem, jehož vítězství považuju za nejlepší moment celé téhle čtrnáctileté záležitosti, i před ostatními AllStars, z nichž bych chtěla vyzvednout své další oblíbence - vždycky usměvavého hasiče Toshihira Takedu, na první pohled nenápadného úředníka Bunpeie Shiratoriho, vytrvalého majitele čerpací stanice Shinga Yamamotu a taky Shinjiho Kobayashiho, který už sice nesoutěží, ale přesto byl podle mě jeden z nejlepších. Těším se na další turnaje a doufám, že jich bude co nejvíc. (05.07.2011)