Armadillo

Snímek, kde kameraman nesleduje na pětatřicátou klapku umělecké zájmy pintlich režiséra v křesílku opodál, nýbrž sleduje, aby primárně nedostal hedku od talibánce, bude asi vypadat trochu jinak, že? Armadillo je tak syrové, neučesané a nevypointované, že vysvětlí obsah hlášky "ty se asi moc díváš na americké filmy" lépe než tisíc slov. Armadillo má nulové umělecké, kreativní a morální vize, jediný záchvat občasné kreativity jsem zastihl ve střihu, na který měl kolega kameraman bratru více klidu. Často je všední a nudný, asi jako pobyt v zachlustané pouštní základně. V Armadillu nikdo neřeší žádné cool situace, nesype z rukávu žádné cool hlášky, u kterých předtím tucet lidí ze štábu řešil, jestli budou správně artikulovány a dost cool. Hudba je naflákána dost záhadně. Mrtví talibánci vypadají nervózní low-res kamerou jako beztvará hromda sraček, že to nikdy ani deset Spielbergů takhle odporně nenaaranžuje. Nejsou to pro mně žádný životňáky, ale vážím si - snad z logiky, že jich fakt moc neni - všech komorních válečných filmů, kde se podrobně řeší každá možnost smrti, každý zdánlivě bezvýznamný, ale optikou jednotlivce pro někoho zásadní, krok, jako to ukazuje třeba Umírání za dlouhého dne, nebo zdařilé vykreslení frustrace v logicky trochu nudném Jarhead, a myslím si, že úžasně daleko k jádru pudla zašel v deseti hodinách fanastický Band of Brothers, jenže jsou věci, které se filmem prostě ochcat nedají (70%). (11.09.2017)

Nevím, co si o tom mám myslet. Autentičnost na úkor všeho ostatního? De Palma natočil lepší dokument. Bezduché komentáře dánských vojáku, hekající americké porno jako neúnavná kulisa při volném čase na základně mě začaly po 30 minut dost otravovat. Za super autentické záběry v boji smekám, chce to odvahu jak od tvurcu, tak od vojáku, ale škoda, že tato odvaha není využita nějakým prospěšnějším zpusobem, než na nesmyslné zabíjení. Dost mě zarazily postoje dánských vojáku k tomu všemu - nevím, jestli bych si to násilí dokázal sám v sobě s takovým ledovým klidem obhájit stejně jako oni. (10.09.2012)

Nebezpečné domácí video ~ Tenhle snímek mě nějak moc nezasáhl, jak bych dle hodnocení očekával. Skupina mladých blbých kluků si jede zastřílet, nevědouc, kam vlastně budou vysláni. Pošlou je do "Afghánu", některé to zabije a nebo zmrzačí, na druhé straně stejně tak, a civilové uprostřed to stejně odprdí nejvíc. Oni a jejich krávy a hlídací psi. A ke konci se dozvíme, že si tu "Afghánskou ruletu" někteří dají ještě jednou a pak zas a zase, dokud to prostě bude vycházet. Smysl to ale moc velký nemá, perou se o jedno políčko a jedni jak druzí se postřílí a stáhnout zpět. Asi mi nějak unikl smysl tohohle dokumentu. Záběry z akce a pár slz. Tady alespoň nezaznělo, jak je tam přišli osvobozovat, to a hudba v titulcích jsou jedním z velmi mála plusů. (06.06.2012)

[IFF, Bratislava 2010] Závratne prenikavý a konzekventný dokument o šesť mesačnej mísii dánskych vojakov v juhoafgánskej provincií Helmand. Tamojšia základňa Armadillo hostí húfu mladých vlastencov, ktorí sa účastnia militantných operácií a sú ochotní riskovať vlastný krk. Janus Metz Pedersen uchopuje problematickosť frontových stretov za exaktný a teda veľmi realistický koniec. Bez prikrášlenia nazerá nielen do psychiky odhodlancov, ale aj na "mínové pole" v ktorom je (okrem konečného kontaktu) najdesivejšie to ticho pred búrkou. Na miesto podrobnej štúdie depresií ("Jarhead") sa spriama zameriava na "výkonnosť vlastnej vôle, počas sverepých komentárov nad mŕtvymi telami potvrdzuje všestrannú krutosť a na konci pripomína onu náročnosť zaradenia sa späť do spoločnosti. (11.11.2010)

45th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2010 - DOCUMENTARY FILMS IN COMPETITION - Soutěž Dokumentárních filmů (Armadillo / ARMADILLO / Armadillo) - Dokumenty to je to co nikdy vyhledávat nebudu a pokud si nějaké vyberu doufám, že se povedou jako tento. Možná se mi to líbilo i proto, že to ani moc dokumentárně nevypadá, je to spíše takový polofilm (než-li dokument)... - 9. 7. 2010 - kino Drahomíra - Karlovy Vary - 85% (13.07.2011)