Post Bellum

Poslední dobou již několikátá körnerovská látka byla myslím z těch lepších, ale zpracování bylo delší než mělo být, navzdory určité výpravnosti působil film kulisově, herci často jen deklamovali literární monology a hlavní představitel se mi zdál slabší, přesněji řečeno nevhodně vybraný. Čili k dokonalosti tu něco chybělo. Ale rád se někdy podívám znovu a kdo ví, třeba to přehodnotím. Vidím to mezi třemi a čtyřmi hvězdami. (29.10.2010)

"Post Bellum" bylo natočeno na motivy stejnojmenné novely Vladimíra Körnera. Objevilo se v něm i několik motivů z novel "Svíbský les" a "Oklamaný", které v roce 1997 vydala Votobia ve společném svazku "Post Bellum 1866", který krom toho obsahuje i tématicky související novelu "Život za podpis", podle které v roce 1989 natočil režisér Janusz Majewski v československo-polské koprodukci snímek "Kainovo znamení". (29.10.2010)

Dnes stěží představitelná mrtvolná hrůznost jedné z nejkrvavějších bitev novodobých dějin tvoří nosný pilíř i Körnerova původního námětu, jež nepochybně zpracován s ambiciózními plány, selhal právě ve své troufalé okázalosti, která ve výsledku není nic jiného, než režisérovy velké oči. Příběh, zpočátku pojatý jako výborně rozparcelované drama o lidském svědomí se postupně přelévá do fádního červenoknižního vzorce, za jehož patetický schematismus by se nemuseli stydět ani autorky současných mýdlových oper. Lze se jen domnívat, zda by toto selhání mělo být připisováno pouze režijnímu provedení, na druhou stranu pod scénářem je podepsán sám Körner, jehož texty v minulosti patřívaly ke špičkovým dílům literárního a později filmového světa. Nicméně, i přes mnou vyřčené nedostatky nelze Brabcově kostýmní podívané upřít pečlivou snahu o co nejautentičtější zakotvení v prezentované době (všudypřítomnost mocnářských licousů je až fetišisticky rozvinutá, podobně jako rozmanitost vojenských uniforem a dalších důstojnických rekvizit), z níž se navzdory hmatatelné bezradnosti podařilo vytěžit melancholicky pohřební atmosféru, na hony vzdálenou obvyklým vídeňským plesovým radovánkám. Citelná nevyváženost jednotlivých hereckých kreací se pak podepisuje na celkovém nenaplnění divákova nitra; tam, kde v hlavních rolích selhávají mladí (zoufalý Holíček a afektovaná Šoposká), triumfují, byť na nepoměrně menší ploše zkušení mistři, od těch výraznějších (Vladimír Dlouhý, Cibulková, Bareš, Potměšil, Lábus) až po mistrovsky odvedené epizodní party (Maciuchová, Huba, Tesařová, Němec, skvělý Jaromír Meduna). Tato vysloveně schizofrenní polarita veřejnoprávní dramaturgie, kdy na jedné straně stojí vynikající náměty, schopní režiséři a herecká elita a na druhé ledabylí scénáristé a až pověstná skotská držgrešlivost, je jen a pouze ke škodě věci. Zahubit i to poslední z posledního, co na tuzemských televizních obrazovkách stále ještě existuje, by bylo absolutní pohrdání divákem a jeho přízní. A to je zrada, která se neodpouští. (30.10.2010)

Taková patetická nuda, kterou navíc srážejí televizní kulisy, příliš dlouhé dialogy a monology, nepřesvědčivý herec v hlavní roli, jemuž toho mladíka rozervaného nevěřím ani náhodou, ani ta Marika Šoposká se sem příliš nehodí, neb naivně moc nevypadá, Vilma Cibulková hraje opět svoji šarži, a Vladimír Dlouhý glosuje sice hezky, ale je to celé unavené, i on je velmi unavený. Některé záběry kamery jsou moc hezké, jenže pak se začnou opakovat a rovněž znudí, jindy bych ocenil lepší postavení kamery, větší celky, dravější střih. Brabec jako režisér je poněkud povrchní a křečovitý, a předlohy Vladimíra Körnera bohužel skutečně jsou na jedno brdo, takže ty příběhy ztrácejí jakýkoliv punc originality. Navíc je evidentní, že sám autor neví, kterým směrem se sám má často vydat, za čím stát, a tak se snaží být kosmopolitní a mít v knize vše a všechny názory, což pak působí jako mišmaš. (03.12.2014)

Jak mám Körnera rád, a jak rád mám knižní předlohu k tomuhle kousku, tak mi to nějak moc nesedlo. Nejvíc ze všeho mi na tom vlastně vadily dvě věci - všichni mladí herci a televizní lacinost. Nemůžu si pomoct, ale jak vcelku přesně píše někdo tady: kdyby tohle téma, klidně i se stejným scénářem, dostal do ruky Vláčil a v hlavní roli byl Čepek, byloo by to dílo zařaditelné vedle Údolí včel. Na druhé straně, několik herců (Lábus, Dlouhý, Cibulková...) jsou excelentní a několik scén je na český standard hodně působivých, třeba Pavlův sex s hostinskou nebo trest pro něšťastného Feldjägera, k němuž by ho nikdo mimo válečnou dobu neodsoudil. (07.02.2011)