Somrák s brokárnou

Do včerejšího pozdního večera jsem byl smířený s Rutgerovým neblahým osudem až do bídné smrti živořit zapomenutý ve slumu na periferii společnosti a točit kdesi v rumunských hvozdech samé nudné kraviny. Jak bývám i ve svých letech bláhový! Rutger sice živoří na periferii společnosti, ale točí i zábavné kraviny! Jeho civilní ztvárnění smradlavého, nechutného a uchrchlaného somráka dalo vzpomenout na dny největší slávy a já pocítil touhu blonďatému hrdinovi vášnivě přičichnout k podpaží. Jistě, abych si tady zase nehrál na hauera, někdy byl scénář trošku přes čáru a končila veškerá sranda, přesto by si měl tento film Tarantýn najít ve skriptech pod heslem Pocta poctivé pološílené píčovině, než se začne s Robertkem nadšeně plácat po egu při vymýšlení dalších nekonečných hovorů o hovně. (13.03.2012)

Na okenu jezdící Rutger, co spí pod kartonem od LCD vs. sadistická rodinka kolem Cristiana Ronalda s bruslemi! Zní to divně a taky to divně vypadá, ale co taky chcete po druhém filmovém zhmotnění fake traileru z Grindhousu? Eisenerův krvavý, střeva rozvěšující exploitation s disco příchutí nechal skrupule doma na kredenci (viz.sežehnutý obsah žlutého prostředku hromadné dopravy), ale přitom nedokáže souvisleji bavit ani diváka toužícího po morálním úpadku. To, že sociální podtext vymetání korupce, násilí a bezcitnosti je tam spíše z donucení, vůbec nevadí, ale co schází, je lehkost nadsázky a hlavně momenty stavící Hoba na potenciálně možný piedestal kultovnosti. I když, jakmile začal ne dvakrát štíhlý houmles Hauer poprvé úřadovat na ulici s Remingtonem za doprovodu Colombierova motivu z L´Alpagueur, zamáčknul jsem slzu dojetí.. (27.02.2012)

Podobnost s Rodriguezovm "Machete" se nezakládá pouze na genezi filmů, ale především na tom, že se oba sice tváří jako rozjařilý brak, ale současně jsou to sofistikované projekty reflektující své kořeny a stylové inspirace. Ve světle celovečerního "Hobo with a Shotgun“ se nabízí přehodnotit i samotný původní fiktivní trailer, který působil jako hypertrofovaná hysterie na hraně tromácké karikatury a fanovské parodie pokleslých žánrů. Po rozvinutí jednotlivých pasáží ve filmu se ukazuje, že již v trailerovém předobrazu tlouklo pod rozjíveným povrchem srdce důsledné reflexe exploatace. Samotný výchozí nápad dokonale intenzifikuje bulvární povahu exploatačních filmů, které v základu představují filmový jedovatý plivanec na neduhy své soudobé společnosti: Titulní bezdomovec tak zastupuje starý řád a hodnoty vůči modernímu kapitalismu, jenž se vyznačuje touhou po intenzivní zábavě jako vyvážení tlaku v zaměstnání. Hrdina tudíž zburcuje masu, aby se postavila proti svým hmotným i morálním vykořisťovatelům. Film dramaturgicky přesně servíruje žánrové atrakce jako jsou bezuzdné násilí, prostinké motivace (snem hrdiny je mít vlastní sekačku na trávu, coby symbol štěstí tymolínové rodiny ve stylu 50. let), patetické repliky a doslovný apel (vedle vrcholného hrdinova monologu k novorozeňatům také motivační řeč hlavní hrdinky k mase a burcující závěr). Eisner vytvořil na debut překvapivě koherentní dílo s vlastní mytologií a vnitřní kauzalitou, která důmyslně recykluje prvky osmdesátkových populárních braků, videoher a komiksů. Do technicolorového fetiše zahalený styl evokuje skladbou, rámováním i barevnou paletou panely starých amerických mainstreamových komiksů s jejich výrazně vychýlenými postavami v rámu obrazu a jednoznačně čitelnými grimasami. Domnívám se, že se "Somrák s brokárnou" nezařadí po bok klasik jako "Riki-Oh: The Story of Ricky" či "Braindead" na pantheon „splatter-festů“, ale to jen proto, že je příliš subtilně sofistikovaný a namísto násilí se vyžívá v excesivnosti svého světa. Rozhodně se však jedná o jeden z vrcholných snímků aktuální nostalgické obrody filmového braku a exploatace. (17.04.2011)

Chápu, že jsem se u toho měl nasmát, jako třeba u Machety. To byl taky jediný důvod, proč jsem se rozhodl na tenhle film podívat. Jenže na rozdíl od Machety mi přišlo, že tenhle film je neuvěřitelně bez smyslu, nápadu a se vším tím, co se od něj dá čekat. Takže s absurdností, násilím až nad půdu a všude přítomnou krví, která stříká snad i z pampelišky. Tahle bezúčelná hovadina mi ale nepřišla vůbec sympatická, vtipná a už vůbec ne zábavná. Macheta tohle všecko měl a díky tomu mě jeho filmy vážně baví. A to i přesto, že tyhle typy filmů spíš ignoruju. (18.02.2013)

Gigantická porce gore a splatteru. Hobo with a Shotgun coby oslava starých grindhousů se mi přesně trefila do vkusu a nálady. Příběh je hodně v ústraní a slouží pouze k zámince, aby co nejvíc lidí mohlo chcípnout tím nejbrutálnějším způsobem. To mi vyhovuje. Většina postav jsou buď vrazi, psychopati nebo úchyláci (často všechno v jednom) a efektivně končí před hlavní Hauerovy brokovnice. Film se teda s ničim nesere, jednou jsou to vystřelené mozky a vyvrhnuté vnitřnosti, podruhé nevinná děcka spálená ve školním autobusu. Je to krvavý, brutální, místy vtipný a rádoby dojemný. Takhle nějak má vypadat poctivý trash. (14.04.2011)