Zvuk hluku

V jedné písni britské kapely Bonobo se zpívá: "Music is the healer, no matter who you are." Chtělo by se dodat, i když jí nesnášíte...postupem filmu je však patrné, že Amadeova nenávist k hudbě jen odráží jiný, důležitější pocit v duši. A hudební teroristé "jen" přináší možnost podívat se na tento pocit s důležitým odstupem, díky tomu, že ho ukazují z druhé strany. Díky své hudbě, která je naprostým opakem té klasické se může Amadeus vypořádat se svými stíny které ho doslova škrtí. Ve finále se tak hudba stává tím čím podle mě vždy byla a čím by měla být, pokusem o vyjádření a předání svých pocitů, nálad..vyjádřením svého vnitřního já. Film naplněný hudbou, zvuky a hluky až po okraj, jehož ústředním motivem je nakonec ticho. Neb "Lidé nesnesou ticho, znamenalo by to, že snesou sami sebe." (Pascal Mercier - Noční vlak do Lisabonu) (23.05.2011)

Snímek trochu doplácí na svůj hlavní hudební prvek s hraním na netradiční nástroje. Není technicky možné, aby došlo ke gradaci, když právě to největší překvapení je divákovi naservírováno hned na začátku a ostatní performance se nesou v podobném duchu. Pohromadě ale drží Zvuk hluku sympatičtí herci, jejichž tváře v českých kinech jen tak neuvidíte. Nejsou dokonalí, ale zato dokonale splňují představu o normálních lidech. Je pak jednoduché se vcítit do jejich rolí, do jejich lásek a odstrčení společností, protože jsou podle mas jiní. Jenže každý je svým způsobem jiný. Ať už hraje na piano, ukulele nebo mohutný pivásek. (11.11.2011)

Zvuk hluku je úplne od veci film. Lenže jeho spracovanie je konvenčné, až komerčné, či prvoplánové, čo s tou "odvecnosťou" nejde príliš dokopy. Zaujímavé je sledovať, kde hudobníci vystrájajú a zložíme si z toho niečo ako revoltu, či skôr gesto voči systému (starosta, ničenie bankoviek v banke, slizká smotánka vo filharmónii, školský systém). Milostná línia mohla byť dotiahnutá do konca, tu som sa cítil trochu podvedený. Proste film mal byť odviazanejší po všetkých stránkach, keď sa kino smeje na každej blbosti, je to podozrivé. (07.08.2015)

Drzý vytržení města, věcí i lidí z jejich obvyklýho kontextu a následný jejich použití jakožto hudebních nástrojů přináší příjemně zneklidňující pocit pramenící z odosobnění a svobodnýho prožitku hudby bez ohledu na následky. I když to tak z výše řečenýho může vypadat, film není sám o sobě zlý; ale za to, jak to bylo dál, by scénárista zasloužil sólo na holou. (28.03.2011)

Malo to naozaj netradičný námet ale to bolo asi tak všetko. Prvé hudobné vystúpenie ešte ako tak ušlo ale tie ďalšie ma už ničím nezaujali. Ku koncu som sa už poriadne nudil ale s vypätím všetkých síl som to dopozeral. Ani príbeh samotný ma veľmi nezaujal, nevtiahol do deja, takže pre mňa sa SoN zaradil medzi podpriemerné filmy. (31.10.2011)