Vymedzený čas

Taková jména jako Seyfried, Pettyfer, Wilde a Murphy tak ohromila, že zazdí i tu jednu malinkou chybičku - Timberlakea. Do jeho role bych si uměla představit hned několik lepších a oslnivějších herců, takhle se mi zdá, že na to zkrátka nemá, aby utáhl celý film a navíc mě stále ještě nepřesvědčil, že umí hrát. Každopádně se dal snést, když jsem si všímala především příběhu a ostatních herců, skvělému zážitku nic nestálo v cestě. Místo penězi se platí časem a to už samo o sobě zajišťuje akční a docela drsnou podívanou. Tím zběsilým utíkáním mi to připomínalo Správce osudu, ale to je asi jediné pojítko. Jinak je tohle více nabité akcí, napětím a já vlastně nemám moc co vytknout..Scéna s Olivií Wilde, kdy běží vstříc synovi,aby jí dal trochu času a SPOILER nakonec to nezvládne, mě vážně dojal. 4,5*. (14.03.2012)

Tak myšlenka jistě zajímavá, čas vymezující délku života nahrazující prachy, hmm v realu bych to viděl spíš na dny či měsíce než roky než by se stačilo lidstvo mezi sebou definitivně vymlátit a všechny ostatní formy života by si konečně pěkně oddechli. Druhá dobrá myšlenka, která se už v podstatě děje je rozdělení na pásma kde budou mocní a bohatí a na ty kde bude povl, je zajímavý jak s tím jde prakticky nastolena myšlenka třetí, že policie, (ve filmu tzv. správci času) se nestará o bezepečnost lidí, ale o prachy (ve filmu tzv. o čas) s tím že mocipáni jsou nedotknutelní, ooo nebyl snad scénarista filmu nějakou dobu v České repulice? Takže ty paralely se mě hodně líbily i tempo filmu bylo solidní a o hudbě ani nemluvit, tu servírovat snad jen společně s kaviárem a šampaňským. Co mě vadilo byli herci, Justina a Amandu nepovažuju za zajímavé natož charismatické lidi a herecky mě taky nepřijdou na ligové úrovni. Díky tomu byla osa, hlavní hrdinové - emoce - divák tenoučká jak žížala anorektička a já s z filmu odnesl poznatek že "pouhá" kvalitní filmařina a zajímavá myšlenka k nadprůměrnému zážitku nestačí. (15.11.2011)

Kdybych to měl říct v účetnických pojmech - a ten film k tomu svým důrazem na čísla nabádá -, tak největší problém Vyměřeného času vězí v rozklíženosti mezi plánovanou kalkulací a výslednou fakturou. Zatímco plán zjevně počítal s ambiciozní velkolepou dystopií po vzoru Metropolisu, Brazilu nebo Potomků lidí, výsledkem je skromný, malý a trochu tezovitý film, ve kterém nejenže má duch dovolenou, ale pást se nemohou ani oči. Například to ghetto měla být totální anarchie, kde bez bouchačky nemůžete vyjít na ulici, místo toho je tam jeden srandovní gangster, co loupí čas. To je asi, jako kdybyste chtěli točit výpravný film o Kyklopech, i film samotný nazvali „Kyklopové“, ale pak ani jednoho Kyklopa na plátně neukázali. Jako kdyby chtěl Vyměřený čas tímto rozkolem mezi velkými plány a nevalným výsledkem pojmenovat problém všech pokrokářských hnutí, které také vždy dojedou na to, že se ideál začne odchylovat od skutečnosti, jak jsme to měli možnost vidět ve dvacátém století třeba v Sovětském svazu. Nejlépe tuto bezradnost Vyměřeného času vystihuje následující hádanka: představte si, že bychom vzali tentýž film, úplně stejný se vším všudy, akorát s tím rozdílem, že namísto ciferníku na předloktí odtikávajícího lidem čas budou ve filmu klasické peníze. Co bychom dostali? Dostali bychom naprosto esenciální béčko, ne-li ještě něco horšího (stejným způsobem se mimochodem interpretují horory – představíte si stejný horor, akorát bez monstra, o něž většinou moc nejde, je to jen taková vábnička odvádějící pozornost od hlavních postav). A i když se nabízí námitka, že právě to je pointa filmu, vyměnit čas za peníze, samo o sobě mi to přijde málo. Svým způsobem tak připomíná Vyměřený čas všechny ty okupanty z Wall Streetu - je to jen takové gesto bez uceleného programu a skutečného záběru. Ba co víc, dokonce ten film může být chápán, podobně jako Cameronův Titanic, jen jako takový příběh o bohaté dámě Amandě Seyfried, která ztratila chuť do života, podobně jako znuděný milionář omrzený přepychem na začátku, a aby rozehnala nudu a nalezla ztracenou vitalitu, pustila se do dobrodružství s chudým chlapcem, ale o nic víc tu vlastně nikdy nešlo. A naopak – chudý mladíček Timberlake, jak naznačuje konec filmu (-spoiler-), přesidluje z ghetta do světa fantazie bohatých, kde může realizovat své sny a spolu s novou přítelkyní užívat života na maximum. Závěr filmu si lze tedy vykládat jako zoufalé řešení hrdiny, který ze světa skutečné reality definitivně přesídlí do světa fantazie – jako by se Neo z Matrixu opětovně rozhodl beze zbytku rozpustit v digitální realitě matrixu. Chtěl bych proto vzkázat všem důvěřivým duším, že tento film nekope proti bohatým ve prospěch chudých, nýbrž spíše naopak. (28.01.2012)

Představte si, že se díváte na sci-fi, které nemá začátek a postavám v nich vše buď vychází, nebo ne, podle toho, jak si autor zrovna usmyslí, aby diváky pěkně citově vyždímal. Jméno Andrewa Niccola (bez Gattacy) je pro mě zárukou kvality, S1m0ne řízla do falešného v Hollywoodu a Obchodník se smrtí byla dost černá společenská ťafka, tady je všechno tak povrchní, že jsem fakt několikrát zadříml. K zamyšlení opravdu nic moc, vychází mi to na "většina bohatých získala svůj majetek nepocitvě," tohle se asi bude u nás dost líbit. 50%. (23.10.2012)

Andrew Niccol opäť splnil moje očakávania, ak takto bude pokračovať ďalej, stane sa ďalším scenáristom a režisérom, ktorý si zaslúži môj najväčší obdiv. Andrew napísal veľmi, veľmi dobrý a hlavne zaujímavý scenár, prikrášlený dvojicou nádherných herečiek Amandou Seyfried a Oliviu Wild. Počas celéh filmu som sa náramne bavil a preto nevidím dôvod dávať menej ako 5*. (06.01.2012)