Neviňátka

Horory nemívám příliš v lásce a proto jsem tento film déle odkládal. Než se ale stačil rozjet, zaujala mě i pohltila Neviňátka natolik, až jsem zapomněl, o jaký žánr vlastně to má zde kráčet. V prostředí starého panství uprostřed krásné přírody a temné vilky začal příběh s tak osobitou atmosférou, tak výborným rozehráním vztahů, tak perfektním vykřeslením postav obou dětí i nové služebné a současně tak precizně gradovanou hlavní zápletkou, že by se režisér za svou práci nemusel stydět, ani kdyby místo hororu chtěl natočit ryze psychologické vztahové drama. Co chtěl, on ho zde Clayton přímo natočil! Ačkoliv s duchařským tématem, Clayton rozehrál s Deborah Kerrovou a dvěma dětmi sugestivní drama, které na vás dokáže silně zapůsobit i bez jediné výstřední „lekačky“. Vyvrcholení včetně závěrečné pointy je sice až příliš protnuto duchařtstvím a ďáblovým prokletím, svým poselstvím jde tak trochu mimo mě, ale nesporné kvality filmu stejně musím ocenit. V rámci žánru určitě jeden ze skvostů své doby. ---- „Já nechtěla děti zničit. Já je chtěla zachránit...“ 75% (28.09.2020)

Starosvětská duchařská historka Henryho Jamese, jedna z nejlepších nekomediálních rolí Deborah Kerr a precizní scénář Trumana Capotea. Jack Clayton natočil film, který lze brát buď jako duchařský horor (pak je zřejmě nejlepší, jaký jsem viděl), anebo jako drama úzkosti ženy, které se věci vymykají kontrole (rovněž skvělé). Původně jsem dal čtyři hvězdičky, ale protože zážitek z filmu nevyprchal ani po deseti dnech od jeho vidění a příkladně tu melodii, kterou trylkuje David82, nemůžu dostat z hlavy, podíval jsem se na Neviňátka znovu jinýma očima, něco o nich zjistil a potvrdil si domněnku, že je v nich víc, než se na první pohled zdá. Více zde. 90% (12.10.2010)

Ukážkový znepokojivý gotický horor, ktorého scenár spolu-napísal môj obľúbenec a majster južanskej gotiky Truman Capote. Krásne znepokojivý príbeh, mrazivý podtext pomaly bublajúci na povrchu a najmä geniálna nedopovedanosť príbehu, ktorý necháva vo viacerých otázkach človeka na pochybách. Síce film trochu zostarol (dialógy a patetickí herci), napríklad taká hudba je hrôzostrašne nadčasová. (28.05.2012)

Rozjezd sice pomalejší, ale postupně atmosféra houstne a v závěru jsem se dočkal velmi silného mrazení v zádech, ve třech momentech to se mnou dokonce vyloženě fyzicky zatřáslo. Bez lekaček, bez explicitních bubáků, jen díky hudbě, kameře a skvělým znepokojivým hereckým výkonům. Na duchařinách neulítávám, ale tahle se mi pod kůži dostala. A dvojznačnost příběhu přijímám s vděčností. 9/10 Horror movie of the Year (16.11.2010)

Neviniatka stoja na atmosfére, pokiaľ niekto očakáva skutočnú hrôzu založenú na ľakačkách či zdeformovaných tvárach duchov a príšer, musí si pustiť niečo omnoho aktuálnejšie. Scenár sa snaží udržať všetko v rovine nejednoznačnej čitateľnosti, a tak si "pravdu" budete musieť zložiť sami a u viacerých divákov sa bude líšiť. Claytonovi, Archibaldovi a Capotemu ale išlo o vyjadrenie pomocou metafor skutočných vzťahov medzi deťmi a dospelými v reálnom svete, ktoré nie sú ani zďaleka tak polarizované, ako si možno mnohí rodičia nepriznajú. V tom, ako sú tieto dve deti vo svojom stále útlom veku vyspelé, bez ohľadu na to, či sú, alebo nie sú ovládané mŕtvymi, je film neuveriteľne nadčasový. Posadnutosť bývalými zamestnancami nám oznamuje taktiež nie príliš jednoducho prijateľnú pravdu, a to, že naša výchova sa skladá aj z kopírovania našich negatívnych vlastností našimi deťmi. Mimochodom film atmosférou a pomalým tempom, ako aj ženou v hlavnej úlohe a dvoma deťmi, pripomenie The Others, Aménabar sa v Neviniatkach asi husto inšpiroval. (21.03.2020)