Zrodenie Planéty opíc

Žádné zběsilé sci-fi, žádná bezduchá akce, žádné přehnané velikášství, nová Planeta Opic začíná jako psychologické drama, jenž svými analogiemi na lidskou společnost připomíná District 9. Opičí herectví obličejových výrazů má leccos, co do sebe, děj pomalinku graduje, atmosféra nabírá tíhy boje za svobodu a vše vrcholí v očekávanou akční rež, nepostrádající vizuální atraktivitu, ani pořádný vnitřní náboj. Planeta opic je tedy víc než běžný blockbuster, nějaké to klišé, či do jisté míry předvídatelnost se v ní samozřejmě najde, ale zbytek hrdě kráčí ve stopách inteligentního akčního dramatu, které vyšlapal Temný Rytíř. 8/10 (09.09.2011)

Začátek novodobé klasiky v rámci trilogií a třídílného návratu ikonické značky, minimálně v rámci minulé dekády. Zrození Planety opic zde má sice nejsilnější hodnocení z těchto prequelů, ale paradoxně je pro mě nejslabším dílem. Ikdyž režie a scénář jsou na solidní úrovni, zvláště proti zbytku současné konkurence v rámci blockbusterů, tak oba dva navazující díly jsou silnější. Celý příběh a vývoj Cézara je vynikajícím stylem vystavěný a jedná se o nejlepší aspekt filmu. Ovšem druhá polovina se svou vědeckou vedlejší linkou a Jamesem Francem už tolik nefunguje. Většina lidí je navíc karikaturně zlá a snímek tak postrádá větší nuance, které nabídla dvojka a trojka. Přesto jde o velmi skvělý, srdceryvný zážitek a památné "NE!" se zapíše do filmové historie. (30.01.2024)

Pokud byl dle Nietzseho člověk provazem nataženým mezi zvířetem a nadčlověkem, pak opice jsou provazem mezi zvířetem a člověkem. V mnoha ohledech člověku podobné, přesto lidmi nepřijímány jako rovné. Doposud se nad tím kvůli nižší inteligenci nepozastavovaly, jednou ale může přijít doba, kdy se proti tomuto typu druhové diskriminace (jakémusi modernímu rasismu) postaví a lidem vše vrátí i s úroky. Asi takový je podtext jednoho letního blockbusteru vycházejícího z úspěchu filmů, kde opice ovládly lidskou rasu. A to blockbusteru natolik kvalitního, že ačkoliv používá všechna žánrová klišé (tradiční rozvržení postav, nutnost závěrečné bitvy), v konečném důsledku působí tak přirozeně, že bych se nedivila, kdyby se časem stal podobnou klasikou jako třeba samotná Planeta opic. (11.09.2011)

Prekvapilo ma výborné grafické spracovanie, ktoré pôsobilo prirodzenejšie ako som pôvodne čakal. Znovu sa potvrdilo staré dobré, že menej je niekedy viac a film je plný emócií, z ktorých väčšina je vyjadrená len jednoduchými gestami bez zbytočných dialógov. Geniálne bolo aj postupné zosobňovanie jednotlivých opíc skryté v malých detailoch, ktoré držali celkom dobrú atmosféru a vťahovali diváka do deja čím ďalej tým viac (ošetrovateľ skôr ako väzanský dozorca, jazda na koni a mnoho ďalších) a celkom pozitívne vnímam aj zakomponovanie vedľajších dejových línií ako "chorý otec" či "románik Franco + Pinto" do deja. Vadil mi len príliš dlhý úvod a priveľa "prázdnych" scén v labáku. Určite sa však oplatí vidieť ;) (15.11.2011)

První část snímku je ještě poměrně zdařilá. Sledování lidského světa skrze oči dospívajícího šimpanze je, pokud nic jiného, originální. Zajímavým se stává už ve chvíli, kdy si divák uvědomí, jakým směrem se bude Zrození planety opic nadále vyvíjet. Každé zklamání a nepochopení, které lidské chování vyvolává v očích přechytralého primáta tak může vyvolávat emotivní odezvu i v diváckých řadách. Je jasné, že tvůrci s tímto diváckým očekáváním počítali. Viditelné to je zejména na jejich snaze začlenit Caesara do rodiny (či spíše života?) dr. Rodmana – tedy na poutu, které je odsouzeno k utlumení. Jistým kalkulem je pak vykreslování Caesara jako nevinného tvora, který doslova přejímá emoce spatřené ve svém okolí. Zpočátku zná jen milující rodinu, ale postupem času se setkává i s odvrácenou stranu lidskosti, což je samozřejmě jen další způsob jak z diváka vykřesat emoce a zároveň ho donutit k většímu přimknutí k Caesarovi. Tato vypočítavost bohužel první část sráží, i když naštěstí ne příliš hluboko. Příliš nenapomáhá ani hloupost, kterou se tvůrci snaží skrýt v rychlém sledu událostí, či v lepším případě neuvěřitelnost. Každopádně i přes tato negativa je tato část sledovatelná a v některých momentech dokonce zábavná, což se bohužel nedá říct o tom, co následuje. Lavina digitálních primátů vedená zrazeným Caesarem se dere do monumentální bitvy s až na pár známých tváří anonymním lidstvem. Zrození planety opic překvapilo svým začátkem a zklamalo svým koncem. Snímek těží hlavně z jednoduché, ale semknuté, dějové linie a rychlému průběhu. To má však i svou stinnou stránku. Díky předvídatelnosti začíná být postupem času otravný a nudný. (12.11.2011)