Zrodenie Planéty opíc

Původní PLANETA OPIC (1968) se stala nadčasovou klasikou, přestože je mementem své doby: ukázkou toho, kam se může lidstvo dopracovat, pokud povede život tak, jak ho dosud vedlo (vietnamská válka, rasová segregace, třídní hierarchizace, utlačování žen). ZROZENÍ PLANETY OPIC (2011), fungující jako prequel vyplňující narativní mezery "originálu" a zároveň se k němu různě odkazujíci a jeho model vývoje variující, bude pravděpodobně čekat stejný osud. Komplexním způsobem totiž zachycuje zhroucení systému, který ve stávající podobě dožívá, než aby fungoval, jak by měl. Není se ale třeba obávat toho, že by symptomatický význam dominoval nade vším a sklouzával k nepříliš sofistikované satiře, jako se to přihodilo zbylým dílům frančízy. V prvé řadě jde především o precizní multi-žánrovou podívanou, která bezešvě přechází ze sci-fi o vědci, jemuž se zahrávání si se zákony přírody vymke z rukou, k útěkářskému dramatu, jež se zlomí do survival horroru. Výjimečnost celého projektu netkví ale v důsledném zvládnutí postupů každého (sub)žánru, nýbrž tomu, že formální systém odpovídá tomu významovému. Zatímco sledujeme mytické vyprávění o nefunkčnosti systému, které má biblické aluze na příběh o Mojžíšovi, jako diváci jsme svědky zhroucení znakového systému filmu. V rámci konvencionalizovaných postupů je totiž obrácena divákova pozice, a tak na místo fandění lidem dochází k s sympatizování s jejich předchůdci (a dle fikčního světa i následovníky), čímž znakový systém filmu nabývá zcela nových významů. Klasičnost, kdy styl nejenom během starosvětsky inscenovaných scén v jednom - netradičně dlouhém - záběru "slouží" vyprávění a umožňuje orientovat se v prostoru a čase dle omezenosti na opičího protagonistu, je totiž jen zdánlivá. Stejně jako je pouhé zdání, že uzavření lidí do institucí, které mají sloužit k výchově, povede i přes ziskuchtivost korporátních šéfů k původní, ačkoliv dobře míněné, myšlence. (14.08.2011)

Nemohu si pomoci, ale tenhle film jako celek na mě působil paradoxně tak strašně lidsky. Nádherné záběry i dokonalá hudba mě fascinovaly. Sledovat, jak se opice vzepřou lidem a bojují za svobodu, pro mně bylo neuvěřitelným zážitkem. Ta opičí síla ovládla celý sál. Při Caesarově legendarní větě "Ceasar is home", jsem měla chuť vstát a tleskat..Ráda jsem také za obsazení překrásné Freidy Pinto. Pánové a dámy, lépe jste to udělat nemohli. Plných 5* (17.08.2011)

Kdyby se podařilo snímek lépe zakončit, skoro by neměl chybu. A jak říkám vždy: když se na film dobře kouká, nemusí být bezchybný. Logika možná hapruje (počet opic se najednou bezdůvodně znásobí atd.), ale atmosféra je velmi slušná. A když umí film pohltit, ostatní je nedůležité. PS: První letošní film, kterému by 3D hodně slušelo, ale paradoxně ho zrovna on nemá. 75% (29.07.2011)

Nejlepší část stopáže je v podstatě vězeňský film, akorát s opicema. Opice jsou brilantně udělané a s pomocí hudby jsem fakt vůbec nepotřeboval dialogy. Prostě je to umně udělané a člověk pořád ví, co se mezi nima děje. Akční finále bylo nářezové i dojemné, no prostě super film. Nejoblíbenějšího jsem měl goriláka. (29.11.2011)

Režisér Ruperta Wyatta v zájmu moc neprobudí, ale svůj úděl zvládl bravurně. Film má nevídané tempo v obale dramatu s akčními úseky. První třetina Caesarovo dospívání, druhá přináší dramatický zvrat a beznaděj, do které jsou hrdinové uvedeni. Působící tak trošku i jako vězeňské drama, protože Caesar si mezi svými opičími spoluvězni musí nejdříve vydobýt respekt a čelit útokům sadistického „bachaře“ Toma Feltona. Vše uzavírá dynamicky akční finále, ve kterém sledujeme zmiňovaný opičí úprk za svobodou, kde některé scény stojí opravdu za to. Vše do sebe pěkně zapadá a emoce zdařile cukruje vnímavou hudbou Patrick Doyle. Herci James Franco zahrál velmi dobře i s Johnem Lithgowem, který zdaleka nestárne a velmi jsem si ho oblíbil nejen tu, ale i v Dexterovi s pláštěm od krve Trinity killera. Scénář není zbytečně překombinovaný a je velmi na úrovni. Digitální mágové ze studia WETA, kteří mají na svědomí nejen Pána Prstenů, ale třeba také Avatara , nebo King Konga, opět předvedli práci na jedničku a opičáci rozhodně neaspirují pouze na překvapení roku, ale možný krok pro film roku! (12.11.2011)