Klamár detektív (S04E02)

Na Sherlockovi bylo super, jak to genialni mysleni ozvlastnovalo dost povedomy fikcni svet a relativne bezne kriminalni namety. Vice ci mene soukrome problemy (tj. zasazovani Sherlocka do zavedenych schemat spolecenskych situaci) staly jako dumyslny motiv v pozadi hry s ocekavanimi spojenymi na jedne strane s detektivkou jako takovou a na druhe strane s klasickymi doylovskymi pribehy. Proto byla tak sokujici posledni epizoda s Moriartym, protoze najednou slo o superhrdinsky pribeh o stretu dvou intelektualnich superhrdinu - a pak konec. ___ Od treti rady se to obratilo... a ted uz je to jen transparentní melodramaticky pribeh na pozadi fikcniho sveta, ktery je z hlediska realistickych motivaci neuchopitelny, okazale vystredni a jediny normalni je v nem Lestrade. Je to jiste zen pro fanousky fanfiction, ale vypravecsky, tematicky a tentokrat i stylisticky mi to pripadlo vlastne umorne neinspirativni. Minule jsem jeste doufal ve zmenu skrze ozvlastnovani tradic nikoli detektivky, nybrz britske spionazni fikce. Ale dneska uz me to proste jen stvalo, protoze na me kazda vterina kricela, jak strasne je ta vystavba dila chytra, aniz bych nachazel duvody, proc si to myslet. ___ Z osobniho hlediska, doby dechberoucich moffatovskych zapletek (jeho dily Doctora Who v prvnich peti radach, prvni dve rady Sherlocka, Tintinova dobrodruzstvi, Jekyll) jsou pryc... a zustal... jen virivy vyprodej excentrickych postupu. Ma sve fanousky a ta zavratnost je pro nektere divaky zrejme pohlcujici (byt mi trochu pripomina okouzleni Danem Brownem par let zpatky), ale z analytickeho hlediska jsou to vlastne hrozne pruhledne kouzelnicke triky. (09.01.2017)

Halucinogenní masakr jako jediné možné východisko ... příběh stejnou měrou zoufalý jako odhodlaný - zjitřený i chladnokrevný ... pokud je něčeho takového schopen ... ve svém stavu. Ale je ... jistěže je schopen ... absolutně všeho, co je třeba. Proč by nebyl, když ho zaštiťuje svou přítomností Sherlock. (16.01.2017)

„Mám pre teba najťažší prípad kariéry. Zachráň Johna Watsona.“ Najlepší diel. Toto som nečakal. Všímam si, že mnohým fanúšikom nevyhovuje, že sa táto séria vydala značne osobnejším smerom, ale za seba hovorím: „Jo! To je ono! Presne TOTO seriál potreboval!“. Nie hlášky a guľometné dialógy, ale pekné a silné scény, v ktorých sa Sherlock a Watson proste „len“ rozprávajú, objímajú a zdôverujú sa jeden druhému. Takto napísané to možno znie strašne, ale práve posledné minúty, kedy sa vzťah medzi nimi konečne oteplí, vyhnali finálne hodnotenie tejto časti k čistej stovke. Ale aspoň 80% by som zrejme dal i nebyť konca, pretože Toby Jones ma odpudivo mrazivý psychopat. A to som vám ešte zabudol spomenúť ten šokujúci twist s psychologičkou. "Ja nie som zlý človek. Proste mi to robí neskutočnú radosť." (15.02.2017)

Fantastická snová atmosféra, kde divák netuší, čo vlastne vidí a začína spochybňovať aj svoj zrak, ono Watsonove "Takéhoto si si ma len vysnívala, Mary," je príjemná facka divákom a ich pohľadu na celý seriál. Nečakal som, že to príde, ale druhá časť štvrtej série je posledný z vrcholov celého seriálu. (16.01.2017)

Na jednu stranu jsem si říkal, o čem to proboha zase je, na druhou stranu to bylo zase celkem chytré, anebo se to jako chytré tvářilo tak dobře, že jsem na tu hru opět skočil. Postavy se pořád dál vyvíjejí, případy jsou pořád zajímavé a Toby Jones byl jako záporák geniálně zvolený. Jojo, tenhle díl stál za to. (30.01.2017)