Sherlock
Sherlock
Sherlock
VOD (3)
Série(4) / Epizódy(12)
Obsahy(4)
Nové spracovanie kultového detektíva, vsadené do súčasného Londýna.
Jednotlivé časti: 1.-Štúdia v ružovom -Tam kde nie je možné vyriešiť prípad, tam nastupuje Sherlock Holmes spolu s Johnom Watsonom. Herec Benedict Cumberbatch dal postave Sherlocka Holmesa nový rozmer, za čo získal niekoľko televíznych cien. Detektív Holmes má najúžasnejšie odhaľovacie metódy. Má schopnosť analyzovať stopy tak ako nikto iný na svete.
2.-Slepý bankár -V Londýne sa začnú na najrôznejších miestach vyskytovať záhadné symboly a vraždy, ktoré Sherlocka a Watsona pivedú k čínskej zločineckej skupine zvanej Čierny lotos. Zavraždení sa vyskytujú na miestach, kam sa vrah nemal ako dostať, ani odtiaľ ako uniknúť. Okrem tejto záhady sú tu symboly ako odkazy, ktoré sa vyskytujú na miestach činu alebo v ich blízkosti. Jediná žena, ktorá by dokázala symboly rozlúštiť je nezvestná a Sherlock vie, že ju musí nájsť, aby dokázal prípad vyriešiť.
3.-Veľká hra -Sherlock sa nudí, pretože nemá žiadny zaujímavý prípad. Má pocit, že mu zahníva mozog a túži po niečom naozaj pikantnom. Ani sa však nenazdá a začnú sa diať veci. Centrom Londýna otrasie mohutný výbuch, na koľajniciach nájdu mŕtveho úradníka a Mycroft mu oznámi , že pracujú na novom raketovom obrannom systéme, no všetky tajné plány, ktoré boli uložené na fleške, sa stratili. Sherlockov mozog začína znovu pracovať na plné obrátky a jeho dedukčné schopnosti mu pomôžu vyriešiť všetky záhady.
4.-Škandál v Belgravii -John Watson píše blogy, ktorými je už v spoločnosti povestný a vďaka nim zásobuje Sherlocka prípadmi, ktoré ich živia. Sherlockovi sa všetko máli a túži po niečom výnimočnom. To sa mu splní, keď ich s Johnom pozvú do Buckinghamského paláca a v najprísnejšom utajení majú pracovať pre najvyššie postavenú osobu v štáte. Dostanú fotografiu mladej ženy, ktorá je často ústrednou postavou viacerých škandálov v spoločnosti. Má prezývku Domina a vlastní kompromitujúce fotografie, ktoré sa nesmú dostať na verejnosť...
5.-Psy baskervillské -Sherlocka navštívi mladý muž, ktorý tvrdí, že pred dvadsiatimi rokmi bol svedkom toho, ako v mokradiach pri Baskerville beštiálne roztrhal jeho otca akýsi netvor s červenými očami. A je presvedčený , že podobné monštrum zbadal predchádzajúcu noc na tom istom mieste . Sherlock pozná fámy o genetických pokusoch na zvieratách v Baskerville a preto ho prípad zaujme . Dostanú sa s Johnom do vojenskej základne a na prísne utajované pracovisko, kde sa naozaj pod rúškom vedeckých výskumov dejú čudné veci. S nasadením vlastného života sa rozhodnú záhadu vyriešiť.
6.-Reichenbašský pád -Úhlavný nepriateľ Moriarty pritvrdil a hrá sa s Shelockom nebezpečnú hru. V rovnakom čase je hlásené vlámanie do Toweru, kde sú uložené korunovačné klenoty, do trezoru Centrálnej banky a zlyháva bezpečnostný systém v najprísnejšie stráženej väznici v krajine. Všetky tri vlámania má na svedomí Moriarty a dráždi tým Sherlocka, ktorý nevie prísť na to, ako to urobil. Moriarty sa dokonca nechá chytiť a Sherlock proti nemu na súde vypovedá, no i napriek tomu Moriartyho prepustia. Sherlock čelí doteraz najväčšej záhade vo svojom živote, ktorá ho zrejme privedie do záhuby.
(oficiálny text distribútora)
Videá (36)
Recenzie (1 753)
Inu nevím. Chlapečci jsou velmi roztomilí a jejich vzájemné interakce nadmíru zábavné (a ve stínu nejnovějšího přemýšlení musím ještě ocenit poctování původním povídkám), ale od této chvíle se mi v hlavě řetězí už jenom spousty rozčilujících ale. Klasicky s vyčerpáním obyčejného pátrání a běžnodenní legrandy přicházejí potřeby ustanovit se taky jako velké drámo a tím se z původně sympatických postav stávají nekonzistentně jednající idioti za účelem křečovitých konfliktů (což je třeba věc, která pro mě zcela divácky znehodnotila několik posledních řad Dr. House). Za druhé mě od požitku ze sledování odvádějí očividné chyby v práci tvůrčího štábu. Z nějakého důvodu se totiž příběh o postavě, která je geniální díky svému extrémnímu chápání pravidel lidské společnosti a lidského chování, odehrává ve světě, kde zákony přestávají fungovat. Jak je možné, že po úniku policii stačí pět minut se schovávat v temné uličce, ale v následujících hodinách můžete chodit po ulicích za denního světla, pracovat ve své oblíbené laboratoři a dokonce se vracet do svého vlastního bytu, kde proběhlo zatčení a následný únik, aniž by vás kamkoliv vkročíte nesejmula speciální jednotka, protože přiznejme si to, ta místa jsou pro váš výskyt zcela běžná a jste právě policií podezírán z toho, že jste nejnebezpečnější psychotický terorista v moderních dějinách Anglie, možná i všech dob. Taky mě trošku mrzí, že hodně point divák zvládne uhodnout dříve než protagonisté (zvláště třeba v prvním díle mi to přišlo extrémně jednoduché a pro Sherlocka dost ponižující, že na svoji otázku, kterou si položí velmi návodně, hledá odpověď tak dlouho) - nevím, jestli je to úmyslně, nebo jsem nějak vycvičená rozpoznávat tyto věci, ale v závěru usoudím, že scénář bohužel není tak chytrý, jak se tváří. Další věc je ta, že když se Sherlock démonizuje jako člověk neschopný citu a přátel, většinou mi to nepřijde dostatečně doloženo na akci a pouze se to konstatuje. Je to možná tím, že sama nějakou tu sociální poruchu mám a tak se s ním dovedu ztotožnit, zatímco Watson se v mých očích chová jako mnohem větší blb než ten náš ústřední Aspergerus (tohle se mi děje i u Big Bang Theory, kde vidím, že Sheldon se chová v souladu se svými pravidly a je vlastně fér, kdežto Leonard je zákeřný anarchista). Ale potěšil mě Pes Baskervillský a fakt, že pronásleduje vlkodlaka George z mého milovaného Being Human. A taky se mi velmi líbila výsledná podoba osudové ženy. (2014) --- Dodatek po shlédnutí 4. série v roce 2017: What the actual flying fucking fuck? ()
Dějiny umění ukazují, že dynamika vztahů mezi novými nastupujícími médii a těmi starými dosavadními zůstává po celá staletí v mnohém stále stejná. Když byla vynalezena fotografie, která konečně dokázala věrně zachytit realitu (a v tomto se samozřejmě postupně zdokonalovala), malíři byli náhle osvobozeni od této zodpovědnosti, a ve výtvarném umění se tak otevřel prostor pro ryze avantgardní reakci na nastalý vývoj. Mohl vzniknout impresionismus, který nemusel zprostředkovávat uspokojivou a co nejvíc realistickou percepci skutečnosti, ale zabýval se percepcí samotnou a jejími procesy, byl o pocitu z vnímání. Vztah počítačových her a filmu přitom aktuálně prochází podobnou fází, kdy současná videohra - ať už jde o masové mulitplayery, inteligentní střílečky s příběhem nebo adventury - svému hráči definitivně zprostředkovává silnější pocit imerze a vcítění se do fikčního světa, než se kdy podařilo jakémukoli filmu. Klíčovým prvkem je samozřejmě interaktivita, kterou z principu film nikdy disponovat nebude, protože pak by přestal být filmem. Film sice vyžaduje aktivní spoluúčast diváka, ale ta není nutnou podmínkou pro jeho konzumaci. Jinými slovy, divák sledující detektivku je stále „za příběhem“ a pro jeho plné vstřebávání a pochopení si musí dávat dvě a dvě dohromady, sledovat myšlenkové procesy postav a ze syžetu konstruovat fabuli, ale film běží dál i pokud divák nestíhá/odskočí si na toaletu. Na hráče procházejícího adventurou však příběh čeká a nehne se, dokud od něj nedostane ten správný impuls. Reakce filmu na nedostižnou videoherní imerzi se doteď projevovala dvěma způsoby. Zástupcem prvního z nich je například Sucker Punch, který se nesnaží být videohrou, nýbrž komentářem k videohernímu diskursu, a důsledně přitom brání v jakémkoli vcítění se do jednotlivých akčních scén/misí. Kamera svým zpomaleným/krouživým pohybem a důrazem na hyperrealismus zpřítomňuje sama sebe a působí spíše zcizujícím dojmem. Zcela nepravděpodobné až absurdní míšení různých videoherních symbolů a fetišů je ve svojí podstatě především dialektické a neslouží věrohodnému vyprávění („suspension of disbelief“ tady prakticky už není možné, je vyřazeno ze hry). Druhý způsob vymezení se vůči hrám úspěšně prozkoumávají Neveldine s Taylorem, kteří ve svých radikálních, nekompromisních béčkách dekonstruují samotnou povahu videoherní estetiky. Gamer je filmem o tom, jaké to je surfovat na internetu a jaké to je hrát multiplayerové first person shootery nebo navštěvovat virtuální světy typu Second Life. Obecně řečeno, tento film je o pocitu z hraní, o tomto specifickém druhu interaktivity. Není imerzivní, je o imerzi. Tento přístup s sebou nese podstatné oslabení funkce vyprávění, které v druhém Cranku už de facto přestává existovat. Výtky vůči těmto zmiňovaným filmům, že jsou nudné/nezajímavé, protože „je to jako dívat se na kamaráda, co hraje na počítači, a nemoct si sáhnout na ovládání“, spočívají v aplikování nesplnitelných očekávání (nemůžu nikdy předpokládat, že mi fim "půjčí ovládání") a obávám se, že jsou pouhou racionalizací vlastního pocitu nudy či frustrace. ______ A teď konečně něco k Sherlockovi. Ten je v tomto kontextu výjimečný tím, že snad jako první film nebo televizní seriál efektivně pracuje s prvky herního žánru adventur a dokonce je využívá ve prospěch svého vlastního filmového vyprávění. Dochází tu k zajímavému propojení mezi oběma médii, které má symbiotickou povahu. Zatímco staré point-and-click adventury si pro to, aby mohly být vůbec funkční, musely povolat na pomoc filmové výrazivo ve formě hereckého projevu hlavního hrdiny či dialogů (po zadání příkazu typu „Look at“ nebo „Explore“ postava hráčovi zahlásila na jaký předmět se to vlastně dívá a naznačila, co s ním lze dále provést), Sherlock využívá adventurního zobrazení textu na obrazovce k narativní zkratce (znění přišlé sms se objeví vedle hrdiny na obrazovce a není nutné vkládat detailní záběr na mobil) nebo k důmyslnému nahlédnutí do hlavy detektiva (ohledávání mrtvoly a zkoumání místa činu v A Study In Pink), které doteď povětšinou řešil nešikovný voiceover nebo dialog/monolog. Estetika těchto scén a rozvržení textu v mizanscéně přitom nápadně připomíná úspěšnou adventuru Heavy Rain – vizuální podobnost je tady nepřehlédnutelná. Seriál ale zároveň kráčí i ve stopách již zmiňovaného Gamera, když při naháněné taxíku prostřiháváním na typickou herní minimapku ulic města (a rytmizováním akce) zprostředkovává dojem z hraní Grand Theft Auta (střídání obou pohledů – hráčův avatar x mapa jako nutnost pro úspěšnou navigaci). Samotné ústřední postavy, Cumberbatchův Holmes a Freemanův Watson, navíc zosobňují některé podstatné archetypální vlastnosti počítačových hráčů. Sherlock je sociopatický, nemá žádné přátele a jeho bystrost a schopnost docházet ke správnému řešení přes zcela neobvyklé kombinace a těžko postřehnutelné detaily svědčí o tom, že jako malý pařil Gabriel Knighty a Broken Swordy. Watson je zase poznamenaný hraním vojenských stříleček typu Call of Duty, když o virtuální povaze jeho zkušenosti z války svědčí čistě psychosomatické kulhání a jeho třesoucí se ruka nakonec není ničím jiným než abstinenčním příznakem. Motiv hry prochází všemi složkami seriálu a je tematizován v samotné zápletce prvního dílu, kdy závislost na hře na jednu stranu stojí za Sherlockovým odhodláním vyřešit případ, jehož finále ale zároveň odkrývá její slabinu v až sebedestruktivních tendencích a patologické snaze hrát (a zvítězit) za každou cenu. Sherlock je o hrách a o hráčích, aniž by se ale přitom vzdával vlastní filmovosti. ______ Teď, když se konečně zdá, že film začíná umně absorbovat nové videoherní prvky a využívat je ku svému prospěchu, nezbývá než čekat, co jména jako Spielberg, del Toro nebo Jackson, která oznámila svoji účast ve vývoji počítačových her, v tomto průmyslu provedou a jakým způsobem dojde k ještě užšímu propojení obou médií. () (menej) (viac)
"Nejsem psychopat. Jsem vysoce výkonný sociopat. Vygooglete si to." Už je to tak, knihovnu nahradil Google, drožku taxík, krasopisné dopisy s pečetí sms. Z problému na tři dýmky je problém na tři nikotinové náplasti. A přesto se Sherlock roku 2009 duchem podobá literárnímu předobrazu možná víc než desítky jeho bezkrevných ilustrací před ním. Připouštím, že sám jsem jimi ovlivněn víc než Doyleovými předlohami, které jsem četl velmi namátkově, a zpočátku mi připadalo divné převádět něco tak bytostně viktoriánského do současnosti. Zbytečné obavy. Sherlock Holmes i doktor Watson mají vše, co mají mít, a mají i cosi navíc. Mimořádná schopnost vidět pod povrch věcí Sherlocka vyčleňuje ze společnosti 21. století, zvyklé uzavírat předsudečné závěry pod vlivem mediálních schémat a omezených zkušeností svých zlenivělých myslí. Doktor Watson po traumatické válečné anabázi těžko hledá způsob, jak se vrátit k normálnímu životu. V 9 adaptacích z 10 jsou ti dva zahálčivá dvojice, která se nechá ze svého hnízdečka lásky v Baker street vylákat až na všeobecné naléhání vedlejších postav, které se (kromě Lestradea) okázale koří jejich renomé a uctivě jim nahrávají na brilantní smeče. Zde jsou Holmes a Watson outsideři a řešení případů berou jako jediný možný způsob seberealizace. Velice moderní forma obrazového vyprávění mi trochu připomíná seriál Podfukáři (2005), výborně děj rytmizuje a zabraňuje největšímu nešvaru detektivek všeobecně - nekonečnému vysvětlujícímu tlachání. Vše podstatné prostě vidíme a dialogy proto mohou být a jsou jen vtipnou třešničkou na dortu. Hodnotím po pilotním díle, ale velice pochybuji, že by následující mohly výrazně pokazit můj dobrý dojem. 100% ()
Sherlock Holmes v současnosti? Ano, ale takhle moderní a zábavná miniserie? Kdo by to ještě před pár měsíci řekl... Já rozhodně ne a jsem rád, že znovuvzkříšení Sherlocka vedlo přes filmovku z Hollywoodu až do rodné Anglie. Po delší době mě zase televizní projekt dokázal zásadním způsobem uzemnit a nebýt slabého druhého dílu, pětihvězdičkovou smršť ostatních uživatelů bych rád následoval. Ten díl bohužel existuje a do vydání alternativního pilotu je to pomyslné negativum, které sérii ztrácí. Co je však úchvatné je, jak dokázali autoři všechno zvládnout. Od Watsonovy psychologie, přes Sherlokovu temnou stránku, až po moderní vymoženosti, které by na první pohled mohli samotnou dedukci a pátrání zjednodušit a okrást o známé kouzlo (což se jim nepovedlo:)). Střihově jde o televizní vrchol, který se bude těžko překonávat a v divácké přístupnosti pomáhá také obrazová dedukce (nejen prostřihy dle slov Sherlocka, ale také vizuální zobrazení čísel a slov potažmo "špatně viditelného děje" pomocí písmen a čísel ve stylu Čisté duše). Takhle se dělá moderní televizní klasika. teď to jen potvrďte dalšími (potvrzenými) díly. Těším se. Velmi. (95/70/95=87=4*) S2: V mnoha ohledech lepší (ještě propracovanější kamera, chemie a příběhy), ale o to větší očekávání a problematická látka (pes je prostě pes...). Ve výsledku první díl fantazie (chemie Sherlock-dominatrix famózní, dvojka tajemná, ale průhledná, třetí díl...tam ještě sám nevím, protože se bojím scénáristů...). Výsledek tedy 95+80+90=4*. S3: Třetí sezona začala s tolika zpomalovačkami, že jsem cítil jak v Charlieho andílcích:). První díl byl mnohem nevyrovnanější a snažil se být natolik moderní (twitter hadr), až mi přijde příliš. Druhý díl má opět dvě roviny, rozvádění hlavních postav a jejich "problémů" a hlavní dramatická vyšetřovací linie (ta tu první o hodně překonává). Je to efektní, zábavné, ale jako by to chtělo bořit hranice z první i druhé série. Třetí díl to samé v bledě modrém. Konečně silný záporák, ale tempo celého dílu a ve výsledku i celé třetí sezony, je zpomalováno osobní rovinou problémů. Trochu mi to připomíná druhý vedlejší Moffatův projekt, Doktora Who. Přesto je Sherlock působivý, vyšetřování a vše okolo jeho paláce mysli je v posledním díle neskutečně efektní a dramaticky vyšroubované na maximum (i když si říkám, kolikrát ještě v tomhle seriálu někdo přežije svoji smrt...). Vyšetřování opět fantastické, humor chvílemi na hraně, ale celkově velká zábava. Jen těch "mind games" a mnemonic techniques je tu někdy až moc... Výsledek: 80+70+90=4* ()
Galéria (412)
Zaujímavosti (107)
- V origináli podla sira Arthura Conana Doyla vlastní Sherlock (Benedict Cumberbatch) violu od samotného Antonia Stradivariusa, štáb však použil v každej sérii inú. Napríklad v tretej sérii to bola čínska Con Fuoco za 1200 libier, vypožičaná z jedného cardiffského obchodu. Samotný obchod mal na svojej webovej stránke zverejnené poďakovanie od pána Watsona (Martin Freeman) za trpezlivosť s jeho priateľom. Benedict Cumberbatch sa kvôli úlohe Sherlocka naučil hrať na husle a narábať s mečom. (JOZZZKO)
- Role Molly Hooper (Louise Brealey) se v původních povídkách spisovatele A. C. Doyla neobjevila. Tvůrci však tuto postavu do seriálu zařadili, aby tak více znázornili Sherlockovu (Benedict Cumberbatch) neschopnost sociálního cítění a chování. (cihlenka)
- Scenár na Sherlocka sa často prerokovával počas početných jázd vlakom do Cardiffu, kde sa natáčal Doctor Who (2005), pretože na tomto seriálu taktiež pracoval Steven Moffat. (Greenpeacak)
Súvisiace novinky
Andrew Scott je nový pan Ripley
Hvězda seriálů Sherlock (Moriarty) a Potvora (sexy kněz) Andrew Scott získal hlavní roli v připravované seriálové adaptaci slavné série knih o známém zloději, podvodníkovi a sériovém vrahovi Tomu… (viac)
Drákula od tvůrců Sherlocka našel obsazení
V nové drákulovské minisérii od tvůrců seriálového Sherlocka se v hlavní roli objeví herec Claes Bang (Dívka v pavoučí síti, Most). Třídílnou sérii dělají Steven Moffat a Mark Gatiss pro BBC a… (viac)
Febiofest má letos Deneuve i stan na Václaváku
Pětadvacátý ročník Mezinárodního filmového festivalu Praha - Febiofest letos nabízí velmi kvalitní dramaturgii a zajímavé hosty. Tím jistě nevyhledávanějším bude francouzská herečka Catherine Deneuve… (viac)
Bond má prvního kandidáta na režii?
Po miliardovém Skyfallu nám bondovská série nabídla Spectre, které se dočkalo horšího přijetí a nevydělalo ani 900 milionů dolarů. Filmová logika v takových případech velí zastavit stroje a zvážit… (viac)
Instant Classic! Modernizace, která nekončí jen u toho "aby se to odehrávalo v současnosti a vypadalo to cool" (znáte to, Hamlet má oblek jak z filmů od Tarantina a místo meče berettu), ale přistupuje k celému Holmesovu kultu s takovou invencí a zárověň i věrností (je vidět, že tvůrci mají předlohy nejen načtené od přebalu po tiráž, ale že jsou i velkými fandy), že jakkoli Doyle svého Sherlocka neměl příliš v lásce, tak tuhle jeho "smart is new sexy" podobu by si zamilovat i on. A Cumberbatch od samého počátku útočí na přední příčky nejlepšího Holmese všech dob, stejně jako se Freeman postupně vypracuje do polohy nejzajímavějšího Watsona vůbec. 1x00: Unaired Pilot 4/5 Viz samostatný profil. 1x01: A Study in Pink 5/5 Synonymum pro perfektní pilotní "seznamovací" epizodu seriálu. A když píši perfektní, myslím tím skutečně perfektní. 1x02: The Blind Banker 4/5: Detektivnější, dobrodružnější v tom správném duchu šestákových románů a v druhé polovině vlastně i mnohem tradičnější pojetí než by se po úvodní epizodě asi čekalo. Sice jiné než napoprvé, ale rozhodně nijak výrazně horší. 1x03: The Great Game 5/5: McGuigan si po pilotu střihl i finále (první?) série a je to hnedka znát. Jestliže se s trochou nadsázky dala první epizoda přirovnat k Sedm, tak tahle by našlo příměr asi v Saw (či spíše v Epitafios zná-li to někdo). Fenomenální od začátku těsně po závěr. Závěr fenomenální není. Ten je mnohem, ale mnohem, něco více než "pouze" fenomenální. Určitou rezervovanost v přijetí Moriartyho afektovanosti sice nesdílím, ale chápu. Každopádně působivé. 2x01: A Scandal In Belgravia 5/5: Definately the new sexy. Zasloužená pozice „přes noc rovnou legendou“ postavila Sherlocka a jeho tvůrčí duo Moffat/Gatiss do nelehké pozice plné nemalých (resp. obrovských až nesplnitelných) očekávání nejen fanoušků, ale všech kdo si cení originality, stylu a kvality. A tak si dali s druhou sérií na čas, protože i „sakra dobré pokračování“ by nevyhnutelně znamenalo zklamání nad ztrátou kvality. Navíc krom očekávání proti nim hraje i ztráta momentu překvapení a prvotního nadšení. Na druhou stranu čas prokázal, že Sherlock není dítko vyrostlé díky hypu. A jak tedy zopakovat nezopakovatelné? Jednoduše... Přijdete s něčím (trochu) jiným, co nejenže nastavenou laťku přeskakuje, ono ji to dokonce posouvá zase o stupínek výše. Ano, zdá se to nemožné, ale je tomu tak. Především díky tomu, že zdejší pojetí Ireny Adler je reklama na pojem femme fatale a naprosté ztělesnění smyslnosti. Při jejích tokavých scénách se Sherlockem to jiskří až zcela reálně hrozí, že se vám vznítí tapety v obýváku. Tvůrci se i vylepšili v práci s divákem; tentokrát je již zcela nepokrytě poňoukán (a jsou mu dány i veškeré potřebné informace a čas), aby "luštil" spolu s Holmesem. A ten slastný pocit, když se vám to tu a tam (či aspoň jednou) povede dříve než jemu... To je k nezaplacení. Rovněž ten zajímavý nápad s "reálnými" weby/twittery postav zůstal v první sérii nevyužit, ve druhé už je zcela nedílnou součástí. Především Watsonův blog kde je plné znění případů mezi první a druhou řadou, které jsou (naneštěstí) pouze ve fragmentech naznačeny na začátku tohoto dílu. 2x02: The Hounds of Baskerville 4/5: Got to see a man about a dog. ...právě tento anglický dvojsmyslný výraz to plně vystihuje. Oproti minulým dílům zvolnění o několik rychlostních tříd. Ty tam je zběsilé tempo či hrátky s postmoderní formou. Je to usedlé (což není špatně), atmosféru budující (noční pasáže sympaticky horrorové, denní naopak skvěle odlehčené). Problém je, že tentokrát vůbec poprvé působí variace na původní látku v rámci hlavní dějové linky poněkud křečovitě až nuceně; ta modernizace je tu tentokrát spíše ke škodě než užitku. Tohle není v jádru Pes Baskervillský a co hůře, vlastně ani Sherlock. Tohle jsou Akta X; byť zdařilá, o tom žádná. McGuigan na režisérském postu dělal co mohl, to Gatiss v roli scenáristy to trochu odflinknul. 2x03: The Reichenbach Fall 5/5: Aneb epizoda, která má největší srdce. A také díl, kterým tato verze Sherlocka přerostla originál. Fenomenálně napsané, ještě lépe pře(d)vedené; za to co předvádí trio Cumberbatch, Freeman, Scott se obvykle udílejí ta nejvyšší ocenění. Nápadů na třicet jiných filmů (zločin à la Grimmové!). Napětí, dusno, emoce, osudovost... Jmenujte co vás napadne a najdete to v tom. Závěr očekávaný, ale to jeho provedení. Klobouk dolů i s parukou. 3x00: Many Happy Returns 4/5 Výjimečnost Sherlocka se potvrzuje i na poli webepizod, které se obvykle nevymaní ze škatulky milé vatózní zbytečnosti pomrkávající výhradně na fanoušky. Toto je zcela soběstačné, chytré a ostatně se nejednoho toho pomrknutí (doslova) i ti fanoušci dočkají. 3x01: The Empty Hearse 4/5 Jak po vší té osudovosti dostát statusu legendy? Jednoduše; půjdete na to úplně jinak než doposud. Uvolněné, se sebeuvědomnělou nadsázkou i s (meta)úsměvem na rtech, který tomu po vší té vážnosti až nečekaně sedí. Případ jako takový tentokrát odsunut na vedlejší kolej (doslova), ale pro jednou to vlastně vůbec nevadí. 3x02: The Sign of Three 4/5 První epizoda, které je na obtíž celovečerní stopáž. Trvá totiž dobře půl dílu než se to rozjede a podaří se funkčně propojit svatební křepčení s řešením případu; jakkoli je tentokrát pachatel i způsob "jak to udělal" příliš očividný. V první půlce jsou sice potenciálně dobré scény "Sherlock a svatební proslov" či "Sherlock a Watson na káry" apod., ale jsou tak neuměřeně natahované, až balancují na hraně nechtěné parodie sebe sama. Nepřepadne to jen a pouze díky hercům. 3x03: His Last Vow 5/5 That is the thing with Sherlock, it's always the unexpected. Plné zvratů i tenze mezi postavami a v nejlepším odkazu finále předchozích sérií. O to více překvapí, že vše okolo Appledoru (včetně řešení) je tak průhledné a bohužel nepříliš "sherlockovské". Nepotěší, že se tvůrci s Magnussenem vydali lacinou cestou "ultra slizounské" karikatury; kdyby ho nechali v čistě odměřené byznys poloze, tak by rázem i to řešení bylo mnohem zajímavější, kontroverznější a odvážnější. Škoda, že do toho nešli. 4x00: The Abominable Bride 4/5 Viz profil speciálu. 4x01: The Six Thatchers 3/5 Viz profil epizody. 4x02: The Lying Detective 4/5 Viz profil epizody. 4x03: The Final Problem 4/5 Viz profil epizody. () (menej) (viac)